raven + tarot: 1. samostatná jízda - opracování, krok, klus (stehenní sed / vysedávání), cval v lehkém sedu


Nemoc mi trochu překopala plány, ale jakmile jsem se cítila lépe, vydala jsem se za Tarym. Třeba ještě dneska stihneme splnit level. A když ne, aspoň si procvičím stehenní sed. Vzala jsem si bělouše na jízdárnu. Dotáhla jsem sedlo, stáhla jsem si třmeny a na tři jsem se odrazila a vytáhla se do sedla. Vsunula jsem do třmenů špičky, srovnala jsem si otěže a pobídla jsem Taryho ke kroku. Lehce jsem na něj zamlaskala a stiskla holeně. Rozešel se hned, bylo na něm znát, že je rád, že může taky něco dělat. Začali jsme jedním obvodem jízdárny na levou ruku. Pak jsme obloukem změnili směr. Vnitřní ruku jsem přitáhla k sobě a přitiskla jsem vnější nohu k podbřišníku. Tary se pěkně ohnul do kruhu a změnili jsme směr. Teď jsme kráčeli na pravou ruku. Vzpomněla jsem si na rovná záda, srovnala jsem si sed. Trochu jsem si na krátké stěně zkrátila otěže, připravila jsem se na velký kruh. V polovině jsme ji opustili a najeli do začátečního oblouku velkého kruhu. Přitáhla jsem vnitřní otěž a zapůsobila vnější holení. Obešli jsme jeden kruh, z druhého jsme kruhem změnili směr. Na vrcholu velkého kruhu jsem přitáhla vnější otěž a vnitřní holení jsem Tarymu stiskla bok. Opět jsme projeli jeden kruh. Pak jsme pokračovali na dlouhou stěnu. Tary mi sám nabídl přilnutí, vyjeli jsme roh. Na krátké stěně jsem si ještě trochu zkrátila otěže. Na dlouhé stěně jsem mlaskla a stiskla holeně. Tarot naklusal.
"Hodný," pochválila jsem ho. V klusu jsme zopakovali stejné cviky jako v kroku, přidali jsme vlnovku o třech obloucích a změnu směru diagonálou.
Přitáhla jsem otěže, přešel do kroku. Na dlouhé stěně jsem si stoupla do třmenů, zapřela jsem si kolena do bočnic sedla a ruce jsem zapíchla do bílé hřívy. Snažila jsem se hledět před sebe, mezi uši mého bělouše. Uvolnil se mi pramen vlasů zpod helmy. Foukla jsem do něj, aby se mi nepletl do očí. Pro začátek jsem si dala za cíl udržet se ve stehenním sedu půlku dlouhé stěny. Ukázalo se, že i to je pro mě po nemoci a po lenošení v peřinách moc náročné. Jen tak tak jsem lehce dosedla do sedla, ještě chvilku a dosedla bych jako pytel brambor. Cítila jsem tupou bolest v zádech, bolely mě oči, jak jsem zvedala pohled.
"To by v tom byl čert, abych nevydržela," zatnula jsem zuby.
Za půlkou dlouhé stěny jsem se znovu zvedla do stehenního sedu a pokusila se vydržet až do konce. Tentokrát jsem vydržela o něco déle. Ale pořád nic moc. Krátkou stěnu jsem si dovolila pohoupat se v sedle. Na krátké jsem se opět zvedla, pohled zvednutý a upřený na cestu před námi. Záda narovnaná, pálení v lýtkách a ve stehnech. Raven, Raven, měla bys začít cvičit, pokárala jsem samu sebe v duchu.
Na dlouhé stěně jsme obloukem změnili směr. Opět jsem se pokusila udržet se onu půlku jízdárny. Což se mi s vypětím sil konečně podařilo. Jakmile jsem však dosedla do sedla, chytla mě nehorázná křeč do lýtka. Zřejmě jsem si skřípla sval. Zaúpěla jsem, zastavila jsem Taryho a se slzami v očích jsem si vysvobodila nohu ze třmenu. Rychle jsem si začala třít levé lýtko, bolest začala ustupovat. Zahýbala jsem prsty u nohy, pak kotníkem. Sval se začal uvolňovat. Pokračovala jsem ve tření, dokud bolest nezmizela a sval se neuvolnil úplně.
Pobídla jsem bílého opět ke kroku. Popleskala jsem ho po krku, že nedělal blbosti a krásně předtím stál a čekal. Nechala jsem si jeden obvod jízdárny, zkoušela jsem se u toho na chvilku jenom postavit do třmenů a zase si sedat. Takové pomalé vysedávání v kroku. Při druhém obvodu jsem již vydržela ve stehenním sedu už tři čtvrtě jízdárny.
Tentokrát jsme měnili směr dlouhou diagonálou. Na dlouhé stěně jsme pobídla bílého do klusu. Zvedla jsem se do stehenního sedu.
Divně to se mnou v klusu házelo, vydržela jsem se držet koleny jen něco málo k půlce dlouhé stěny. Přešla jsem do vysedávání, až opět na dlouhé stěně jsem zaujala lehký sed.
V klusu jsme změnili obloukem směr, na dlouhé stěně jsem opět zůstala ve stehenním sedu. Tentokrát jsem vydržela celou dobu. Na krátké stěně jsem vysedávala, vyjeli jsme roh, opět jsem se zůstala v lehkém sedu.
Na cval jsem se ještě necítila. I v klusu jsem se občas podívala dolů a ztrácela jsem rovnováhu. Navíc mě bolelo celé tělo. Záda a nohy, zvláště levé lýtko, to asi nejvíc.
Přitáhla jsem otěže, lehce jsem zapískala a Tary přešel do kroku. Povolila jsem mu otěže, nechala jsem ho, ať si vytáhne krk.
Krokovali jsme na volné otěži, dvakrát tři obvody na obě ruce. Když se Tary vydýchal, zastavila jsem ho, sesedla a povolila jsem mu podbřišník, rozepla nánosník a podhrdélník a odvedla jsem ho do boxu.

P.S.: Omlouvám se, že píšu pozdě. Měla jsem notebook v servisu a včera večer mi ho teprve táta přivezl.