kitty+asie: LIBOVOLNÁ LEHKÁ ÚLOHA S UZDOU 1/1
Obdelník už byl připravený. Vyvedla jsem klisnu na něj, stáhla třmeny, upravila podbřišák, zapnula nánosník a vyhoupla se do sedla. Srovnala jsem si holeně, spustila je po bocích dolu a uvelebila se v sedle. Nezapojuji žádné svaly kvůli tomu, abych zůstala sedět rovně, prvě teď mi pomáhá gravitace. Pákové otěže nechávám vrance na kohoutku a beru do ruky stihlové. Stisknu lehce holeně, špička palce vytrčená nahoru, takže mám váhu na vnější straně třmenu a vytáčím tak špičky dovnitř. Vranka se vydává po obvodu provizorního obdelníku a já jí tak musím vést každým krokem, jelikož na dvou stěnách.. nemáme stěny Nechávám jí okrokovat na dlouhé, vytažené otěži, už od začátku si ovšem hlídám správné projíždění rohů. Izzy tu ještě není, má dorazit tak za dvacet minut, až budu s klisnou připravená vrhnout se na úlohu. Vždy v rozích jí protlačuji vnitřní holení do ohnutí, ať se nenaučí mi je šulit. Po dvou obvodech ohýbání a narovnávání do rohů měním zejména pomocí sedu a holení směr a to samé provádíme i na druhou ruku. Pak si lehounce poberu otěž, abych měla kontakt s hubou, a začínáme ohýbat. Nejprve ztuhnu v sedu, protáhny nohy, dolu, přitisknu je ke klisně, dám vydržující otěž a zastavíme. Pochválím jí a tahem jednotlivých otěžích, zatímco ta druhá je vždy úplně zahozená, jí ohýbám krk na jednu a na druhou stranu. Nevyžaduju třeba ani moc, jde mi o to aby se otočila a povolila v týlu. Jakmile týl sníží a přežvýkne, povolím a chválím jí. Pak to samé provedu na druhou stranu. Poté jí pobídnu do kroku a začínám jí uvolňovat na od stěny ke stěně, akorát trochu jinak. Po projetí rohu vranku navedu ohnutím vnějším pomůcek kolem vnitřní holeně do oblouku, ten přestavím hned po vyjetí ze stěny tak, aby nejvyšší bod oblouku byl pět metrů od stěny. V tomhle bodě posouvám vnitřní rameno dozadu, natáčím se vrchní polovinou těla a tím zlehka i pánví, vnitřní holeň přitom hlídá aby kůň nevpadl do kruhu a vedu klisnu po kruhu metrů na druhou stranu. Když kruh dokončím, dojedu oblouk a vranku ohnu v rohu. Stejně postupuji i na druhé stěně, následně projedu od stěny ke stěně se dvěma oblouky. Ve vrcholu každého z nich opět zajedu kruh a klisna se postupně začíná lépe ohýbat. Po dvojím zopakování tohoto si změníme směr a provedeme to samé i na druhou ruku. Díky ohýbání na obě ruce je na ní už klisna příjemnější a tak si zlehka poberu otěž. Přidám k tomu holeň, aby se mi Asie nezapomněla na předku a poté jí pobídnu do klusu. Začínám zlehka vysedat, drezurní sedlo je mi skvělou oporou a holeně zůstávají přiložené na bocích klisny. Zvedám se s jejím pohybem, přesto tempo vysedání kontroluji, rychlost má měnit ona podle mě, a ne já vysedání podle ní. Po oklusání na obě ruce vranku rovněž pozohýbám, načež párkrát vysednu ztěžka, a když cítím že Asie přechází, zasednu. Přešli jsme do kroku. Věnujeme chvilku přechodům, přičemž se soustředím na minimální použití otěží, a začneme se stranovou prací. Vranku vyvedu kolem vnitřní holeně na vnitřní stopu předky, načež posouvám vnitřní holeň lehce za a ta začíná působit stranově. Vnější holeň za podbřišníkem hládí záď a tvoří jí stěnu, aby vraná neutíkala z ohnutí, a vnější otěž, už na lepším kontaktu, hlídá vnější plec. To provedeme párkrát na obě ruce a přidáme k tomu ustupování na holeň, které je ideáelní pro protažení hřbetu. Nejprve v kroku, posléze stisknu holeně a vybídnu klisnu do klusu. Zůstávám sedět, naklopením pánve, přiloženými holeněmi a vydržující rukou používám poloviční zádrž abych lépe využila energii ze zádě a nechám klisnu klusat v pohodlném, pracovním. Přichází cvičení na komunikaci sedem. Pouze za jeho pomoci, bez holení či otěží, se snažím tempo zkrátit, nebo naopak prodloužit, podle toho kolik energie nechám projet zádí. Nijak sedlo nehobluju, nesnažím se sedem pobízet – mám ale koně dobře na pomůckách, klisna je aktivní a s chutí jít vpřed, takže sedem prostě reguluji co propustím hřbetem a co ne. Daří se, a po změně směru i na druhou ruku. Provádíme především přechody, stranovou práci a zkrátka se snažím dostat Asii na záď. Po ocválání na obě ruce zkusíme leccos i v tom cvalu, pravidelně všechno prokládám krátkými pauzami na vytažené otěži. Ačkoliv jde jen o přípravu na práci, i ta už je docela náročná.
Spolu s tím jak postupujeme, klisna podsouvá záď pod sebe a zvyšuje základnu krku, mám už správný kontakt na stihlové otěži a pobírám si i tu pákovou. Jen tak, aby nebyla prověšená moc, a pokud bych posunula ruce nahoru, zapůsobí na jazyk. Do té doby ale nijak netahá, otěže nemají vůli. Rudovláska, která nás tu už chvilku pozoruje přikývne, když se na ní usměju a pokývnu hlavou, že můžeme.
„A vjezd pracovním klusem“ No dobře, tuhle část už známe Jedeme zrovna krokem na dlouhé stěně, takže zlehka stisknu holeně, pomůcka je jasně definovaná, má daný začátek, průběh i konec, Asie rozumí a nakluše. Zachytím její energii zadních nohou a pomocí poloviční zádrže jí nechám vyklusat pracovním klusem, který mi dovoluje zůstat sedět docela pohodlně, nohy volně spuštěné podél jejích boků. Asie má radost že se takhle zase pracuje, kluše pěkně svižně a když jí protlačím do rohu vnitřní holení do vnější otěže, podšlápne si vnitřní zadní nohou bez jakékoliv ztráty rovnováhy. Sleudji už koutkem oka C. Netočením vnitřního ramene dávám pomůcku sedem, jelikož sse tak natočí i pánev a zatíží vnitřní sedací kost. Vnější holeň za podbřišníkem hlídá záď, aby projížděla v té samé stopě a vnější otěž vyvádí do obratu. Je před námmmi delší rovná linie, Asie už tohle ale zná a nesnaží se vyřítit dopředu. Mrknu po B, mrknu po E, určím si X a zatímco koukám do Céčka, abych si lépe zachovala rovnou linii, provádím před kýženým bodem poloviční zádrž, zlehka si při ní pomůžu ostruhou abych si pomohla u zadních nohou a ta se postupně mění v zádrž celou. Zastavujeme, okamžitě povolím pomůcky a pár vteřin nechám klisnu v klidu stát. Přeberu si otěže do jedné ruky, ovšem místo pozravu poškrábu klisnu na straně krku. Přeberu si otěže zase zpátky. „Pracovním klusem vchod, C na levou ruku“ pokračuje Izzy a její jindy slabší hlas teď zní docela jasně. Stisknu holeně, sedem dovolím klisně vyklusat dopředu, a zlehka si při prvních klusových krocích pomůžu ostruhami. Díky nim se Asie hezky posadí na zadek a kluše vyváženým pracovním klusem. Pořád sleduji C, zahýbat začneme až těsně před ním, takže pohraju na levé stishlové otěži, opatrně, abych neovlivnila páku, a když už to vypadá že v C projedeme z obdelníku ven Tak klisnu ohýbám levou holení, pravá otěž jí vede a pravá holeň hlídá záď. Protlačím ji i do rohu a na dlouhé stěně zlehka tuhnu v sedu, narovnávám kíž, když chce klisna vyrazit svižně kupředu. „E kruh osm metrů“ Místo toho dávám před E lehkou poloviční zádrž, a ohýbám klisnu tak, abychom projely E, ale hned po něm vjely předky mimo stopu. Kruhy o osmi metrech se hlídají hůř, jelikož si člověk nemůže nijak ověřit, že ten kruh má skutečně osm metrů. Cítím, jak klisna podkračuje vnitřní zadní nohou hluboko pod sebe, a v poslední čtvrtině kruhu si dám pozor, aby na stěnu nevpadla. Hezky plynule dokončit. „FH změnit směr ve středním klusu čte Izzy a já s potěšením sleduji že jsme kruh projely bez ztráty tempa či podsazení. „To je moje holka“ promluvím na ní s úsměvem a stále se dívám přímo vpřed, lopatky vzadu. Projíždímě správně oběma rohy krátké stěny a po tom druhém ohýbám vranku kolem vnitřní holeně na diagonálu. Už v obratu provádím poloviční zádrž, po které přijde holeň a ruce posouvám zlehka dopředu, když klisna protáhne tempo a kvůli tomu protahuje trochu i rámec. „Jen střední lásko“ promlouvám na ní, jakoby to mohla pochopit, když chce protáhnout víc. Držím jí sedem, nedovolím jí to, a po pár klusových už toho nechá. Vím, že má nos lehce před kolmicí, jak by měla, nikdy se udidla nebála. Sleduji H, abych přesně věděla, a před ním jí už v poloviční zádrži ohýbám do rohu. Opět přecházíme do pracovního klusu, a přes jízdárnu zazní „B kruh osm metrů“ Nechám klisnu projet oba rohy jízdárny, na dlouhé stěně si jí sedem ohlídám, aby se nerozhodla vyrazit vpřed, a pak jí stejně jako předtím v E, ohýbám na malý kruh. Ten si rozvrhnu po čtvrtkruzích, takže lépe odhadnu jeho dráhu, ohýbám jí kolem vnitřní holeně, vnější otěž vede a vnější holeň se stará, aby klisna nevypadla zádí. Samozřejmě si pomáhám i sedem, ale ne moc výrazně, abych se nezhroutila v ramenou a neporušila tak korektní sed. Opět si ohlídám poslední čtvrtkruh a pak rovnám vranou na stěnu. „A stát, zacouvat o délku koně, stát. Vyjít středním krokem“ čte Izzy a já si odříkávat do rytmu klisniných kroků dětskou říkanku. Lépe tak zachytím, kdyby se změnil rytmus. Protlačím vranku do rohu, a před A už přichází poloviční zádrž. Protlačením sedacích kostí proti sedlu jí nechávám zastavit. Teď potřebuji zapůsobit otěžemi bez toho, abych tím ovlivnila páku. Otáčím proto pěstičky tak, aby středem otáčení byla páková otěž, a stihlová aby se přitom pohnula lehce vzad. Asie už začíná couvat, jakmile udidlo působí o něco víc než obvykle. „Áno“ pochválím jí, ae nepřestávám působit. Couvá hezky pravidelně, uvolněně a já vím, že opracování bylo správné. Přestávám vyvíjet tlak na udidlo, přeberu si otěže do jedné ruky a chválím. Aby uměla couvat na co nejmenší pomůcku je důležitá součást našich dalších tréninků. Opět si poberu otěže do obou rukou, s těmi pákovými to chvilku zabere, a pak stisknu holeně. Pomůžu si opět ostruhami, a když klisna vykročí pěkným středním krokem, rovněž jí chválím. „KB změnit směr ve středním kroku“ čte Izzy a já klisnu protlačím do rohu, po kterém už sleduji B. Natočením ramen a pánví klisnu nasměruju, vnitřní holení dám pozor aby nevpadla dovnitř obratu, a vnější holeň hlídá záď. Vnější stihlová otěž vede, zatímco vnitřní stihlová je na lehčím kontaktu, rozdíl je ale skoro nepatrný, nesmí to nijak ovlivňovat pákovou otěž. A to ani to, když zlehka zabrnkám do levé stihlové otěže a pak v B klisnu ohýbám na stěnu. Srovnám jí s ní vnitřní holení a naslouchám pravidelném čtyřtaktu. „M shromážděný cval“ ozve se zase Izzy, takže sleduji M a kousek před ním dávám poloviční zádrž. Posouvm vnější holeň hluboko za podbřišník, a dávám pobídku. Klisna vycválá vpřed, dávám další poloviční zádrž, pomůžu si zlehka ostruhou, vranka se hezky zvedne shromáždí a já jí můžu bez starostí provést rohem. „KDE obloukem změnit směr“ pokračuje Izzy. Jo, to máme dost času. Provádím klisnu i druhým rohem, opět si jí ohlídám, aby mi nevystřelila kupředu, lokty zůstávají volně spuštěné z ramen, dovolují lehé přilnutí. Už za E se začínám dívat do prostoru jízdárny, kolem vnitřní holeně vranku ohýbám, vnější holení si hlídám záď, vnější otěž vede. Vnitřní otěž je na lehčím kontaktu, ale tohle bych odvodila i na jedné otěži takže s ní nic neprovádím, otěžemi zasahuji co nejméně. Procváláme půlkruh do D, kde už sleduji E a rovnám klisnu na rovnou linii těchto dvou písmen. V E v obratu Asii nijak zvlášť neohýbám, dívám se ven, zlehka natočená rameny, abych klisnu udržela v kontracvalu. „C jednoduchá změna cvalu“ pokračuje Izzy. Klisnu mám narovnanou po stěně, do rohu jí nijak neprotlačuji, vnitřní holeň je stále trochu více vzadu a hlídá, aby klisna nepřeskočila. Cítím jak je jí kontracval v takovém oblouku namáhavý, ale docváláme do C kde po poloviční zádrži vděčně přechází do kroku. Hned po ní klisnu přestavím, zahraju do vnitřní otěže, prohodím holeně a nechám jí po poloviční zádrži opět vycválat. Cítím jak mě vynese na vlně, uvolním pánev abych vyšla pohybu pasivně vstříc, a zase dávám poloviční zádrž. „FDB obloukem změnit směr.“ Ozvalo se. Na tuhle ruku klisna klidně projela rohem a stejným způsobem jako předtím projíždíme obloukem změnit směr. V kontracvalu nechám klisnu ošulit roh, na pravou je o něco lepší a tak si tolik nestěžuje. V C s polovičními zádržemi provedeme jednoduchou změnu cvalu. Protlačím vranku do rohu a v H napnu kříž, tím snížím těžiště bez narušení správného sedu, obejmu klisnu holeněmi, a dám vydržující otěž. Jakmile se mi povede zachytit energii ze zádi,dávám holeň a odpovědí mi je větší energie cvalu. Abych klisně dovolila lehce balancovat krkem a neměla jí moc zkrácenou, posunu ruce lehce vpřed. Je to o to důležitější, že má v hubě páku. Ta teď působí už jenom vlivem gravitace na jazyk, ale Asie má i přesto vystrčený čumáček lehce před kolmici. Vrždycky mi takhle připomínala lištičku Pravidelným tempem, které si v duchu odpočítávám, projedeme dlouhou stěnou. Další poloviční zádrží zachytím energii a tentokrát jí nechám přejít víc na záď, do pracovního cvalu. Ruce posouvám zase zpátky, velmi opatrně spolu s hlavou klisny. „A shromážděný klus“ zavolala zase Izzy a já klisnu nechám procválat roh kolem vnitřní holeně a pak dávám poloviční zádrž, přecházející v zádrž do klusu. Vranka přešla, hned ale opět zachycuju energii a poloviční zádrží si přesně dávkuji, jaký ruch po ní chci. Vyklušeme vpřed shromážděným klusem a rudovláska skládá papíry. Dohodly jsme se, že nebudeme úlohu provádět celou – odpoledne má Asie práce ještě dost, nechci si jí hned unavit. Postupně jí proto nechávám přejít do pracovního klusu, začínám vysedat a zahazuji pákové otěže. Postupně povoluji i stihlové a klisna si vděčně vytahuje krk. „Asi jí douvolním ve volnosti.“ Prohodila jsem a zauvažovala, jestli je místo v hale. „Pochybuju“ opáčila Izzy jasně a nahlas, abych jí slyšela. „Ale trojúhelník je volný.“ Poděkovala jsem jí za informaci, a pak ještě jednou, když nám otevřela jízdárnu. „Jen jí oklušu, vykrokuju a půjdu to uklidit.“ Řekla jsem jí, a Izzy pokývala hlavou. Poděkovala jsem jí za pomoc a projížděla s klisnou do výběhu.