kitty + asie: 1/1 JÍZDA KROK - CVAL LIBOVOLNÁ ÚLOHA S UZDOU
Vyvedla jsem klisnu na halu a chvilku ještě zhluboka dýchala. Bylo to tady, naše první práce s uzdou. Byla jsem z toho docela nervózní, takže jsme si nejprve obešly halu jedenkrát kolem na ruce. Asie cítila mojí nervozitu a začala poťapkávat, tak jsem na ní promlouvala, hladila jí snažila se dodat tím klid hlavně sobě. „Jen klid, na nic jinýho nemysli.“ Poručila jsem si, když jsem dotahovala podbřišník a vyhoupávala se do sedla. Vzala jsem do rukou zlehka stihlové otěže, ty pákové jsem nechávala ležet na jejím krku. Měly jsme si dneska zkusit nějakou lehčí úlohu na uzdě – vybrala jsem si Lkovou, nic složitého, hlavně přechody a podobně – a raději půjdeme krůček po krůčku než jít moc rychle. Zlehka jsem stiskla holeně a nechala klisnu vykročit kupředu. Vnitřní holení jsem jí natlačila na stěnu, uvolnila se v zádech a břichu, aby energie hřbetu mohla procházet skrz a začala jsem s ohýbáním – dnes podle holistického výcviku.
Natočením ramen, našlápnutím vnitřního třmenu jsem klisnu ohnula kolem vnitřní holeně, pobrala si otěže tak, abych jí měla na střední délce a mohla jsem s nimi tak trochu pracovat. Pohled směřoval nad liní Asiiných uší, vnější holeň za podbřišníkem a klisnu jsem si zlehka ohýbala na kruh. Po dvou kruzích jsem v X provedla kruhy změnit a po chviličce jsem jí nechala naklusat. Lehký stisk holení, stisknu a povolím, jasně definovaná pomůcka která má daný začátek, intenzitu i konec. Lehce jsem přitom povolila na vnitřní otěži, aby klisna měla kam vyklusat a vnější otěž stále zachovávala lehký kontakt. Začala jsem vysedat na vnější přední nohu, vysedávám zlehka, holeně stále přiložené na koni, zadek jde při vysednutí spíš dopředu než nahoru a ramena zůstávají na stejném místě, určují těžiště. V lehkém klusu se ohnutí určuje hůř, ale protože šla klisna dobře po kruhu už v kroku, nedělalo nám to problém – a když jsme po chvilce změnily směr – stačilo mi podívat se kam chci jet a natočit tam ramena – v tom samém kruhu, zůstala jsem dvě doby nahoře a pak teprve začala zase dosedat. Pohrávala jsem na vnitřn otěži a když šla kobylka hezky uvolněně, začaly jsme s přechody. Vysedala jsem níž, zesílila kontakt holení za vydržené otěže a pak ještě jednou ztěžka dosedla – terpve když jsem teď cítila, že přechází do kroku, zasedla jsem a se stiskem holení jí nechala vykročit do svižného kroku. Po pár krocích jsem ztuhla, vytáhla se za pasu, přiložila holeně a když klisna nezareagovala hned, vydržela jsem otěž. Klisna zastavila, následně jsem jí opět nechala rozejít se, pak zase zastavit a zacouvat. Ze zastavení jsem přiložila holeně o něco víc, lehce vydržela otěže a nechala klisnu vyklusat do svižného a dopředného lehkého klusu. Chvilku jsme si zkrátka pohrávaly na přechodech, a to včetně změn směru a vlnovek po jízdárně. Teprve když byla Asie hezky pozorná, na otěži a dobře se ohýbala kolem holeně jako gumový medvídek, nechala jsem jí i ocválat.
Ztuhla jsem posléze v sedě, provedla poloviční zádrž a s přiloženou holení nechala klisnu zádrží zastavit – načeý jsem vyvinula tlak na udidle, zlehoulinka přiložila holeň a klisna začala couvat. Couvala správně dozadu, svižně a uvolněně – důkaz toho, že není nikde zatuhlá. Mohly jsme tedy přistoupit k hlavnímu bodu programu.
Začala jsem si postuně pobírat pákovou otěž – držela jsem jí mezi prsteníčkem a prostředníčkem, a tedy výš než otěž stihlovou. Cítila jsem, jak si Asi v hubě udidlo rovná a věděla jsem rovněž, že si otěž nesmím pobrat moc. Stály jsme pro jistotu u zrcadla na stěně, abych viděla jaký vliv má otěž na páku. Brzy jsme se dopracovaly k bodu, kdy byla otěž volná, prověšená, ale o poznání méně, nikde neležela, a kdybych potřebovala pákou zapůsobit a přizvedla ruce, vyvinula by na páku lehký tlak a tím pádem zapůsobila na Asiinu hubu – takže, zdá se, ideální délka. Zlehka jsem stiskla holeně a s dvěma otěžemi v každé ruce jsme začaly pracovat. Potřebovala jsem naklusat do pracovního klusu – to znamenalo, že budu potřebovat vydržet stihlovou otěž a přitom nezapůsobit na páku. Představila jsem si proto místo, ve kterém jsem držela pákovou otěž jako pevný bod a otočila zápěstím tak, že se stihlová otěž dostala dozadu – asi tak o centimetr – a páková zůstávala na místě. Fajn, to by šlo. S takovým použitím otěží jako vydržujícím jsem provedla poloviční zádrž, ze které jsem nechala klisnu vyklusat do pěkného, pracovního klusu. Klusaly jsme po stěně a já se soustředila hlavně na to, abych následovala prsty pohyb koně otěží a přitom nehýbala zbytečně s pákou. Před rohem jsem si prošla, co vychom měly provést teď a do rohu vnitřní holení klisnu protlačila – proti vnější otěži, která se stala vydržující pouze pootočením zápěstí tak, abych páku nijak neovlivnila.
Z A byl vjezd do X, takže jsem se před A začala natáčet ramena, otočila hlavu, vnitřní holeň byla připravená klisnu ohnout a vnější šla lehce za podbřišník – zatímco se soustředím, abych vnějším zápěstím udržovala kontakt na vnější stihlové otěži a vnitřní zápěstí se pootočilo kolem nové otěže o centimetr tak, aby se stihlová otěž dostala lehce na stranu. Klisnu po projeté obratu, který sice nebyl stoprocentní, ale nebyl nejhorší, rovnám na X, přesouvám váhu na obě sedací kosti, rovnám ramena kolmo na linii, po které jedeme – a tedy rovnoběžně s rameny Asie, narovnávám se, snažím se udělat trojúhelník, který tvoří ramena a pupík () co nejširší a největší, zároveň nohy volně splývají podél Asiiných boků, dýchají spolu s ní a špička u koně a prošlápnutá pata mi zaručují co největší plochu působnosti, která přiléhá na koňském boku. V X zastavit stát, zní mi hlavou a tak těsně před X začínám tuhnout, v kříži, ramenou, protahuju nohy, zlehka je přistisknu víc ke koňským bokům, aby klisna nenechala zadky za sebou a už není potřeba vydržet otěže, vranka stojí. Cítím pod sebou, že má zadní nohy sřazená u sebe, brknu tedy ještě na lopatky. Zdá se, že je vše v pořádku. Odpočítám si tři vteřiny nehybnosti a pak zesiluji kontakt holení, nejprve vydržím otěž opět pouze pootočením zápěstí a sedem propustím energii vpřed. Jelikož Asie zastavila se zádí pod sebou, vyklusat ze zastavení jí nečiní potíže, navíc vyklusává klidným, pohodovým tempem, které náleží řitom aktivnímu pracovnímu klusu. Sedím na obou sedacích kostech, a v hlavě mi zní „na levou ruku, E malý kruh.“ Před C proto zlehka pohrauji na vnitřní otěži – dávám si přitom pozor, abych neovlivnila páku – abych klisnu připravila na obrat doleva. Nohy spuštěné volně dolu, co nejníž, přiléhají na koňských bocích a tvoří základy budovy – za předpokladu, že linie koňských zad tvoří zem a budova jsem tedy já od kyčlí nahoru. Pokud nebudu mít pevné a hluboké základy, budu velmi nestabilní. Při obratu na levou ruku proto určuji ohnutí vnitřní holení, vnější jde za podbřišník – posunutá je od kyčle, aby dosáhla dost hluboko – a ramena se otáčí kolem osy mojí páteře, abych se nenakláněla. Vnější stihlová otěž je neustále vedoucí, mám na ní definovaný jasný kontakt a když do ní Asii protlačím vnitřní holení, cítím přežvýknutí na udidle. Dobře ho přijímá a nezdá se, že by jí páka překážela – výhoda temperamentní a občad vzteklé kobyly, kdybych jí dělala nepohodlí, dá mi to jasně najevo.
Projely jsme stejně tak i roh, ve kterém jsem si zkontrolovala Asiino podsazení a ak už jsem se soustředila na E. Malý kruh o deseti metrech, pokud chci aby mi ho Asie dobře projela bez toho, abych musela otočit vnitřní otěž někam do halelujá, potřebuju jí dobře sebranou. Obě stihlové otěže proto vydržuji, snažím se stále nepůsobit na páku, v poloviční zádrži si pomáhám lehce istruhami a cítím, jak jde Asie výš a když se její vnitřní zadní noha opře do udidla, zlehka prsty jí tuto otěž nabídnu. Natáším se před e rameny do kruhu, koukám se očima, kam chci jet a vnější otěž neustále vede. Vnitřní holeň protažená dolu klisnu ohýbá, vnější za podbřišníkem hlídá záď a jelikož je klisna dobře sebraná, nemá problém se do malého kruhu vejít. Stačí proto posunout vnitřní otěž jen lehounce na stranu pootočením zápěstí podle pákové otěže a ona ohýbá hlavu do kruhu. „To je hodná holka“ říkám jí a nechávám ve stejném sestavení projet celý kruh. Na jeho konci se ho pokusí ustřihnout, ale vnější otěž jí stále vede a vnější holeň za podbřišníkem jí nedovoluje vypadnout zádí dřív, než potřebuju.
Proklusáváme spokojeně stále stejným tempem krátkou stěnou a do následujícího rohu – v něm klisnu ohýbám kolem vnitřní holeně, klisna ale nenaváže na dlouhou stěnu, místo toho e vnější otěží v ohnutí nechá vyvést na diagonálu – ve většině drezurní úloh se na diagonále prodlužuje tempo a tak klisna už přidává. Je sice pravda, že máme předvést střední klus, ale potřebuju aby vnímala mě, a ne svoje naučené návyky, takže zlehka přiložím holeně proti vydržením stihlovým otěžím, které působí pouze natočením zápěstí a sedem jí zkoriguju zpátky do pracovního tempa. Teprve když mi v X luše jak má, zlehka přiložím holeně a sedem propustím víc energie dopředu. Její zadní nohy se mi opírají do udidla a já vždy nechám trochu této energie projít tím, že je otěž živá a toto opírání následuje. Klisna si tak může vystrčit nose lehce před kolmici a teprve když jí do rohu otáčím pravou – a tedy vnitřní holení proti vnější stihlové otěži, provádím poloviční zádrž zpátky do pracovního klusu. Po projetí krátkou stěnou navazujeme na dlouhou a v B provádíme stejným způsobem jako v E maý kruh. Jde to o něco snáze, k jeho konci klisna ani neutíká, na pravou ruku je lepší a tak se to dá čekat. Slovně jí chválím a ona ke mně střihne ouškem, moc dobře ví, co to znamená.
V A máme zastavit a zacouvat o jednu koňskou délku. V rohu na konci dlouhé stěny proto klisnu seberu, kontroluji si podsazení a kontakt na otěži, a před A provádím poloviční zádrž. Klisna si na kombinaci pomůcek sedem, holeněmi a otěžemi podsune záď více pod sebe a když v ten moment ztuhnu v těle, zastaví. „To je hodná holka.“ Chválím jí a pak zlehka zesiluju kontakt na stihlových otěžích, potřebuju, aby mi klisna zacouvala. Když trochu více přiložím holeně, vranka pochopí a začne couvat. Raz, dva, tři, čtyři. Odpočítávám si a jakmile máme zacouváno, tisknu holeně. Asie vykročí z couvání kupředu svižným krokem a do následujícího rohu jí protlačím vnitřní holení proti vnější otěži. V E máme provést obrat kolem zádě, takže před E propouštím energii víc nahoru, než dopředu, vydržuji otěže pootočením zápěstí a zlehka obejmu koně holeněmi. Klisna začíná drobit kroky a v E poslušně zastavuje jen na ztuhnutí s kontaktem holeněmi. Podsouvám vnější holeň od kyčle hluboko za podbřišník, zesiluji lehce kontakt na vnější otěži a pak už vnější holení a vnitřní a podbřišníku, pro zachování pravidelného průběhu cviku, klisnu přenáším kolem vnitřní zadní nohy v pravidelném obratu. Poté, co po sto osmdesáti stupních přestávám působit holeněmi, klisna opět zastavuje. Nechám jí vykročit vpřed a pochvaluju si, že i přes páku v hubě mě zatím neshodila To samé s obratem kolem zádě pak provádím v K. Napadá mě, že reaguje dobře a zítřejší trénink polovičních piruet ve cvalu by se mohl vydařit. „Cval,“ blikne mi hlavou, když klisnu v E ohýbám kolem vnitřn holeně natočením ramen do vnější otěže a nechávám jí projíždět půl jízdárny. V X máme nacválat na pravou ruku, takže si zlehka pohraju na pravé stihlové otěži a když klisna natočí hlavu dovnitř tak, že vidím její nadočnicový oblouk, dávám levou holeň za podbřišník a pobdíku oběma holeněmi s převažující vnější nechávám sedem projít do vydržené otěže. Když energie zádi došla do udidla, zlehka nabízím vnitřní otěž a nechávám se zhoupnout Asiiným prvním cvalovým skokem. Dívám se doprava, pojedeme do F, tam obloukem změnit směr a pak kontracval. To znamená, že musím mít klisnu dobře sebranou, aby měla dobrou rovnováhu a byla na pomůckách – aby věděla, že přeskočit nechci a byla mi to schopná splnit Provádím proto lehkou polovičí zádrž, než se před F natáčím do středu jízdárny a kolem vnitřní holeně jí ohýbám na půlkruh do D. Vnější holeń přitom hlídá záď uvnitř kruhu, aby mi klisna nepřešla do klusu. Když se vracíme na stěnu, cítím, že si Asie není jistá, zda přeskočit nebo ne, zasiluju proto pobídku vnější holení za podbřišníkem, která jí říká že má cválat pořád na tuhle ruku. V M máme provést jednoduchou změnu cvalu, proto před ním provádím poloviční zádrž, tentokrát propouštím hodně energie nahoru, vydržím otěž o trochu víc a pomůžu si ostruhami. Ruce s otěžemi jdou v zachování přilnutí blíž k tělu, jelikož Asie při sebrání se zkrátila rámec, a pak provádím přechod do kroku. Asie přechází hned z poloviční zádrže, takže hezky pod sebe, po dvou krocích, během kterých jí jen sestavím hlavu dovnitř a přesunu vnější holeň za podbřišník, jí pobízím do cvalu. Asie se zhoupla, prvnímu cvalovému skoku vycházím pasivně vstříc a v obou rozích si klisnu sbírám – v E nás čeká malý kruh, tak je to potřeba. Natáčím ramena, kolem vnitřní holeně klisnu ohbám, vnější holeň jí udržuje ve cvalu a klisna krásně sebraně malý kruh projede.
V M přecházíme po poloviční zádrži do klusu a po projetí ze středu do X zastavuji a sesedávám – klisna te´d šlapala krásně a protože je to naše první jízda s uzdou, rozhoduji se v nejlepším přestat 