marigold a bouře: VYŠŠÍ PŘECHODY

"Ták, dneska žádná hala, pěkně ven, na čerstvý vzdoušek!" zaradovala jsem se, když jsme s Buřinkou dneska opět vylezly ven, tentokrát v plné výstroji, připravené zopáknout si pár základů, než začnem zase pěkně trénovat. Všímala jsem si, že jsme se s Buřinkou ještě moc nezaměřily na vyšší přechody - a to se tak setsakramentsky hodí. Otěže jsem měla přehozené přes kobylčinu hlavu, pozvolna jsme kráčely směrem k hodně velké jízdárně. Bouře byla po lonžování hezky rozehřátá, proto jsem jí tam akorát dotáhla, protáhla nožky a vyhoupla se do sedla. Trošku mi popocházela, takže se to dalo provést jen velice těžkopádně, což se jí taky nelíbilo. Hupsla jsem do sedla, a hned kobylku brzdila vahou vzadu, tišila konejšivým slovem. Navzdory rozhýbání ze země byla stále poněkud nadbytečně živá.
Nakopla jsem si i druhý třmen, posbírala otěže, pěkně urovnala sed a zhluboka se nadechla.
"Tak jo, jdeme na to. Hlavně žádný blbiny." jemně jsem stiskla holeně, ucítila jsem tu ohromnou energii pod sebou, která dostala impuls vyrazit dopředu. Jen těžko jsem šla s jejím pohyby, šla tak rychle, že se to dalo těžko řešit. Proto jsem lehce nadlehčila sed, nechala otěže volné a vybídla si jí do lehkého klusu, ať si jí uvolním v něm. Buřinka vyrazila vpřed skoro okamžitě, její kopýtka v písku jemně a pořád trochu nepravidelně dusala.
"No jó, člověk tě nesmí nechat ani na chvíli bez dozoru, abys nám náhodou nedozrála do pegasa." konstatovala jsem a lehce regulovala vysedávání, spíš jí držela v pomalejším tempu, než vybízela.
Projely jsme si na každou ruku jeden velký obvod, mohly jsme si to dovolit, jelikož většina lidí trénovala až odpoledne a my pěkně po ránu. Pokaždé jsem si jí pečlivě natlačila do rohů vnitřní holení, jelikož měla povolené otěže, věděla, že nepracujeme a moc se nesoustředila, proto to bylo zprvu trochu těžší. Postupně jsem si jí napobízela a otěže si lehce zkrátila, nechala ruce pěkně dole podél plecí, než se mi pořádně podsadí, ať po né nevyaduji zbytečně nerovnovážné postavení hlavy. Směr jsme měnily diagonálou, takže zatím žádné ohýbání. Teprve po dvou obvodech v lehkém klusu na obě ruce jsem se s ní odkázala jen na část jízdárny, kterou jsme si jednou projely pro ujasnění, to už se naštěstí lehce upokojila. Díky předešlému protažení na lonži šlo opracování docela rychle, po prostřídání pár cviků ze středu a přes půl jízdárny jsme se rovnou vrhly na velké kruhy.
Díky uvolnění na kruhu se mi ohnula poměrně dobře, ačkoliv na ruku ještě nereagovala tak citlivě, jak bylo zvykem. Lehce jsem si zkrátila vnitřní otěž pohybem zápěstí, přitiskla vnější a obě tlačila ke krku, vnější holeň nechala tisknout za podbřišníkem a ohýbat okolo vnější, který zase vytlačovala kobylku na kruh. Jen ať se dotýká naší části jízdárny ve třech bodech - dívala jsem se, kam jedu a bedlivě to ohlídala, nezapomněla si našlápnout do vnitřního třmenu pro upevnění váhy na vnitřní straně a sem tam lehce potáhnout za vnitřní otěž, stále to chtělo Buřinku pořádně uvolnit. Velký kruh jsme projely hezky nadvakrát, pak jsem si Bouři vnější holení vytlačila na jeden menší půlkruh, přesedla a ohnula si jí okolo druhé nohy, takže jsme po dalším menším půlkruhu znovu vyjely na velký kruh, tentokrát na druhou ruku. Buřinka šla trochu ztuhle, nicméně její tempo získalo na větší pravidelnosti a i k ruce přilnula jemněji a pozorněji. Následovaly dva velké kruhy, uprostřed naší krátké stěny jsem uvolnila pomůcky a už si jí opět hlídala, aby hezky projela roh. Pokračovaly jsme přímo, soustředila jsem se na to, abych si hvězdu pěkně vyrovnala do stopy a stočila si jí na velký kruh na druhé straně jízdárny, jeden na každou ruku se změnou směru v kruhu. Pěkně mi díky kruhům zpozorněla, stočila jsem si jí ze středu krátké stěny rovnou na vlnovku o třech obloucích a pečlivě si jí rozvrhla, abychom to trefily a vyjely z ní opět na protější krátké stěně. Do půlkruhu pěkně ohnout, pak narovnat a nezapomenout přesednout, když už jsme narovnané. Vlnovka se celkem povedla, následovala další na druhou ruku. Buřinka už šla poměrně energicky přes záď, díky vylonžování to nezabralo ani moc dlouho. Proto jsem si jí na dlouhé stěně lehce sestavila nejprve k levé, pak k pravé ruce a nechala sestavenou dovnitř. Vnitřní otěž lehce uvolněná, levá naopak vydržená, váha přenesená na vnitřek a vnější holeň za podbřišníkem, aby mohla lehce pobídnout společně s vnitřní do cvalu. Buřinka se nenechala vybízet dlouho, hezky naskočila, s krkem stále vytaženým do otěž působící na spodní čelist, neopírala se mi ale do ní, nýbrž se pevně nesla ve svižném cvalu. Zůstala jsem v plném sedu a lehkými pohyby pánve šla s jejími dlouhými a energickými skoky, držela ruku klidnou a tlačila si jí do rohů, abychom ani ve cvalu nemeškaly. Spěchala kupředu a po chvíli mi začala padat na předek, proto jsem si jemně pohrála s otěží, podsadila zadek, přitiskla holeně a protočila ruce, abych si jí zkrátila a korigovala tempo. Musela jsem jí poměrně často opravovat, proto jsme si objely jeden velký obvod pro srovnání, pak pečlivý velký kruh, ze kterého následovala lehká zádrž a přechod do lehkého klusu. Slovně jsem hvězdulínu pochválila a vykročila s ní svižným lehkým klusem, projela krátkou stěnu a obloukem s ní změnila směr. Nechala jsem jí vycválat i na druhou ruku, jeden obvod a jeden velký kruh, ať jí ze začátku nezatěžuji přeskoky, které si tak jako tak musíme procvičit.
Další část rozehřívání jsme věnovaly cvalu a narovnávacím cvikům prkládaným velkými kruhy, abych si jí srovnala a pořádně dostala na záď, což jsme činily také častými přechody. Brzy přišel čas, kdy jsem mohla zasednout na velkém kruhu z lehkého klusu do pracovního, pobídnout jí a zvýšit pozici rukou pro větší sebrání, pak využila lehké poloviční zádrže, ačkoliv Buřinka už se většinou srovnala sama, když jsem zasedla. Pochválila jsem jí, projela si s ní pár ohýbacích cviků v pracovním klusu a na rovných liniích jí nechala na pár kroků zkrátit a prodloužit, už jsme to dlouho neopakovaly. Při prodloužení bylo potřeba si jí hned lehce sebrat, jelikož měla sklony padat na předek, pak to ale šlo, shromáždění se jí dařilo lépe, ačkoliv jen na pár kroků, než to začalo být moc náročné. Zopakovaly jsme si ty krátké úseky změny ruchu, nechala jsem kobylku, ať si v lehkém klusu na stěně odpočine a vycválala si s ní jeden obvod, kdy jsme procvičovaly prodloužení a zkrácení cvalových skoků pomocí poloviční zádrže, což jí šlo pěkně.
Teď jsem jí nechala odpočívat v kroku na zahozené otěži, stín pěkně ukazoval, kam došlapovala zadníma nohama při pohybu. Sama pro sebe jsem se usmála.
Půl obvodu pauzička v kroku s pochvalou pohlazením, pak následovala navrácení se do pěkného opracování stavu v lehkém klusu na velkých kruzích. Buřinka se mi dostala k ruce, občas lehce přežvykovala udidlo, takže jsem se s ní vrhla na ty slíbené vyšší přechody. V lehkém klusu jsem mírně zpomalila vysedávání, ačkoliv se mi to moc nedařilo, tak jsem zkrátka zasedla, udržela v hlavě myšlenku na přechod, vydechla a s mírným zapřením se do třmenů, což mělo za následek přenesení váhy dozadu, vydržela nakonec otěže. I v kroku jsem si kobylku nechala hezky na otěži a projela si s ní malý kruh pro zlepšení pozornosti a pravidelnosti tempa, hvězda tiše pofrkávala. Zadívala jsem se na určité místo a rozhodla se přesně tam zastavit - pár kroků před ním už jsem si dračici připravovala k přechodu a ve chvíli, kdy jsem se já nacházela v tom místě - jakožto ve středu koně - zesílila jsem zadržující pomůcky a pochválila kobylku, když krásně ukázkově zastavila.
"To nám jde." pronesla jsem spokojeně, Buřinka měla ouška antočená ke mě. Nechala jsem ruku pevnou, nepovolovala do zrychlení, ani nenadlehčovala sed, jen s vahou víc vzadu pobízela střídavě holeněmi k provedení čtyř kroků vzad. Už před třetím jsem pomůcky uvolnila, aby to vyšlo naprosto přesně, pochválila kobylku a nechala jí chvíli stát, čekat na další pokyny. Musím říct, že držela statečně, šikulka, lehce jsem nadlehčila sed, povolila otěže a silněji stiskla holeně, Bouře přešla přes jeden krok do klusu, zůstala jsem sedět, proto jsem v pracovním klusu vyjely po obvodu. Projely jsme dlouho stěnu, kde jsem pevně sedla, zapřela se do třmenů, udržela v hlavě myšlenku, vydechla a vydržela otěže, ovšem pomůcky nepovolovala, dokud kobylka nezastavila. Opět jsem jí pochválila a nechala ze zastavení vyklusat, tentokrát už to zvládla dobře.
Dvakrát jsme si to zopakovaly, následovala vlnovka o čtyřech obloucích v lehkém klusu pro srovnání, než jsme začaly trénovat nacválání z kroku, což už taky uměla pěkně. Jen pomalu, zopakovat to, co už umíme, než začnu mít vyšší nároky, konekonců teď pár dní vůbec netrénovala.
Zabraly jsme si na přechody jen dlouhé stěny, v energickém pozorném kroku jsem si jí pěkně sestavila, udržela v hlavě myšlenku pro cval a s nadlehčením sedu a uvolněním vnitřní ruky důrazně vybídla vnější holení za podbřišníkem, takže kobylka poněrně rychle vyrazila cvalem dál. Projely jsme si rovnou velký kruh a zkusily přejít ze cvalu do kroku, zpátky do cvalu a provést jednoduchou změnu cvalu, což už jsme uměly. Dnešek měl spíš upevnit Bouřiny reakce a ucelit naše pobídky pro lepší dorozumívání, měla jsem z toho dobrý pocit.
Když jsme zopakovaly všechny vyšší přechody, co už jsme někdy dělaly, rozhodla jsem se zkusit vyklusání z couvání, což bylo už dost náročné, takže jen zkusit. Ze cvalu lehké vyklusání, následně krok a pár kroků cvičně zacouvat, pár kroků dopředu a z následujícího couvání už důrazná pobídka vpřed se vším všudy. Kobylku to zpočátku trochu mátlo, povolila jsem jí otěže, aby se nebránila a zkusila to po chvíli znovu.
"To je šikulka moje." vyrazily jsme pozvolným pracovním klusem, samozřejmě přes krok, rovnou z couvání se nám to nepovedlo, ale hlavní bylo, že mi rozumněla. Já jí to dokázala sdělit, ona mi dokázala porozumět. No není to nádhera?
Zopakovaly jsme si to na každou ruku s pauzou v lehkém klusu, než jsme zkusily nacválání ze zastavení, čemuž rozumněla díky specifické pobídce pro cval, to už se jí podařilo mohutným skokem bez klusového kroku. Pochválila jsem jí a vyzkoušela to s ní jen jednou na každou ruku, pak naopak, pěkně ze cvalu do zastavení, přes klus. Zkrátka jsem držela zadržující pomůcky, dokud nezastavila, pochválila jí a nechala kousek v lehkém klusu na obě ruce, než přišel krok na zahozené otěži. Dnešní plán jsme splnily, ujasnily jsme si pomůcky a vzájemné dorozumívání, což by nám mělo pomoci plně odstranit bariéry v komunikaci, které jsem ještě občas pociťovala.
Nechala jsem jí v klidu na obě ruce s diagonální změnou směru, pak sesedla, povolila podbřišník, vytáhla třmeny a povolila nánosník. S přehozenou otěží přes její hlavou jsem jí ještě chvíli vodila, než se s ní vypravila do stáje. Moc jsem jí chválila, rozhodně si to zasloužila