raven+ikaros: LEVEL 1: 1. SAMOSTATNÁ JÍZDA - PRÁCE S KAVALETAMI, KROK, KLUS

První věc, kterou jsem před prvním samostatným tréninkem udělala, byla, že jsem vešla do haly a obhlídla si svoje království. Po chvilce hledání jsem našla kavalety, byly pěkně barevné a ani ne moc těžké. Myslela jsem, že budou těžší. Rozmístila jsem si dvě řady – jednu krokovou a druhou klusovou, obě na dlouhých stěnách a dva metry od zdi, abych je při opracování nemusela objíždět. Mezi krokovou bylo 80cm a mezi klusovou 130cm. Samo sebou, že jsem vzdálenost neodhadovala podle oka, vzala jsem si na pomoc pásmo. Vedle krokové řady jsem si položila jednu jedinou samostatnou kavaletu. Nejdříve to s Ikarosem musíme zkusit přes ni.
Opustila jsem připravenou halu a odešla pro Ikaroska do výběhu, abych ho mohla vyhřebelcovat a nastrojit. O půl hodiny později jsme stáli před dveřmi haly.
„Dveře!“ houkla jsem pro jistotu, i když podle rozpisu měla být prázdná. Nic se neozvalo, otevřela jsem dveře a prošli jsme. Zase jsem za námi zavřela, aby se Ikarosovi třeba nechtělo jít domů a neutekl i se mnou Dotáhla jsem mu sedlo o dvě dírky, spustila si třmeny a přehodila mu otěže přes krk. Vsunula jsem levou špičku do třmenu, dvakrát se odrazila a vytáhla se do sedla. Pobídla jsem Ikara ke kroku na volné otěži. Vcítila jsem se do pohybu koně, myslela jsem na rovná záda, špičky ke koni. Dívala jsem se před sebe, uvidíme, kolikrát slítnu
„Kdo nepadá, nejezdí,“ zamumlala jsem si pro sebe a dodala si tak sebevědomí. Teda, aspoň jsem si snažila nalhat, že si dodávám sebevědomí. Ikaros zatím šlapal pěkně, nemusela jsem ho ani moc pobízet a zatím si nic nezkusil. Vzpomněla jsem si na opracování se Sue. Rozhodla jsem se, že dneska vynechám cval. Necítila jsem se na samostatný cval, dneska ne. Jeli jsme na levou ruku, vyjeli jsme první roh. Protože se zatím dařilo, trochu jsem se uvolnila. Narovnala jsem nahrbená záda.
Nechala jsem Ikara jít dva obvody, potom na dlouhé stěně změníme obloukem směr. Je to jediná změna směru, kterou si pamatuju na sto procent. Sue říkala, že se jízdárenské povely budeme učit ve druhém levelu. Vnitřní otěž jsem přitáhla k sobě, jenom jemně, vnější holení jsem zapůsobila na bok a plynule jsme změnili směr. Jsem na sebe ták pyšná! Opět jsme jeli dvě jízdárny. Ikaros si kavalet zatím nevšímal, zřejmě je dobře znal a neděsil se jich.
„Proč taky,“ popleskala jsem ho po krku, „jsi velký Pan Kůň a navíc na všestrannost,“ zasmála jsem se. Z poloviny dlouhé stěny jsme najeli na velký kruh. Vnější holeň, vnitřní otěž. Ikaros šlapal jako andílek, poslouchal každou pobídku. Zřejmě začátečnický štěstí Odjeli jsme dva velké kruhy, potom v kruhu změnit směr – takže zhruba uprostřed jízdárny půjde vnitřní otěž a vnější holeň, půjdeme přímo proti krátké stěně a pak vnější otěž, vnitřní holeň a otočíme kruh. Další dva velké kruhy na druhou ruku.
Na dlouhé stěně jsem si zkrátila otěže, stiskla Ikarovy boky holeněmi a mlaskla. Ikaros naklusal, vyrazil pěkně energicky. Pár klusových jsem zůstala sedět v sedle, než jsem chytla rytmus, a začala jsem vysedávat. Pěkně rytmicky, nezvedat se ve třmenech, ale koleny. Po dvou obvodech jsme opět obloukem změnili směr. Tenhle cvik jsem zvládala v klusu horko těžko, moje soustředěnost byla někde trochu jinde, a Ikaros to vycítil. Z klusu zastavil a se mnou ten nečekaný pohyb trhnul. Zapřela jsem se dlaněmi o Valáškův krk, naštěstí jsem nepustila otěže, ani neslítla na zem.
„Aspoň, že jsi nenacválal,“ zabrblala jsem. Donutila jsem se uklidnit se a soustředit se jenom na koně a naši práci. Přemýšlet o kravinách jsem mohla jindy. Pobídla jsem koně lehkým stisknutím holení, ale nereagoval. Zopakovala jsem pobídku s větším důrazem a pomohla si hlasitým: „Krok!“ Ikaros vyrazil krokem. Pobídla jsem ho do klusu a dokončili jsme dva obvody jízdárny. Po nich následovaly opět dva velké kruhy na obě ruce. Někdy v průběhu mi Ikaros nabídl přilnutí. Zapřemýšlela jsem, jestli nechám Ikarovi bederku, měla jsem ji pod sedlem a přišlo mi blbý sesedat, sundávat sedlo, bederku a zase sedlat, takže jsme pokračovali i s ní.
Jakmile jsme byli rozehřátí, přešli jsme do kroku. Popleskala jsem Ikara po krku a navedla ho rovnou doprostřed kavalety. Zřejmě věděl, co se po něm chce, protože ji přešel v klidu. Jediné co, tak sklonil hlavu a prohlédl si ten kus nabarveného dřeva pořádně z blízka.
Přešli jsme spolu kavaletu v kroku asi třikrát, potom jsem plaváka pobídla do klusu. Soustředila jsem se na lehký sed, čekala jsem, že Ikaros zvedne nohu výš a on HOP! poskočil si. Houplo to se mnou dopředu a já visela Ikarovi kolem krku. Naštěstí mi nezůstaly nohy ve třmenech a Ikaros, cítě, že nemá v sedle jezdce, zastavil. S hlubokým výdechem jsem se svezla z jeho krku na zem.
„Ty mi dáváš,“ pohladila jsem ho po nozdrách. „To si ty kavalety dáme zítra ještě jednou!“ prohlásila jsem, když jsem se soukala znovu do sedla. Nechala jsem Ikara obejít jednu jízdárnu, potom jsme zamířili na krokové kavalety. Před nimi jsem zaujala lehký sed. Ikaros nezavadil kopytem ani o jednu. Za nimi jsme se otočili a přešli je ještě z druhé strany. Opět – pro mě – bez chybky.
Stiskem holení jsem pobídla valáška do klusu. Mířili jsme na klusové kavalety. Opět jsem se snažila, abychom je přešli uprostřed, nevím, jak moc se mi to podařilo. Před kavaletami jsem se zvedla v sedle, stiskla kolena a pro jistotu se přidržela hřívy. Nechtěla jsem zase skončit na zemi. Ikaros první tři kavalety přešel správně a u čtvrté se rozhodl, že dlouho neskákal a opět ji přeskočil. Ne že by skákal nějak vysoko, ale stejně.
„Děláš mi skokovou průpravu jo?“ zavyla jsem a dosedla do sedla. Otočili jsme se a překlusali kavalety ještě jednou. Popleskala jsem Ikara po krku, protože tentokrát je přešel správně.
Protože všeho moc škodí, vyklusali jsme na volnější otěži jeden obvod jízdárny a přešli jsme do kroku. Zahodila jsem otěže, nechala jsem valáška, aby si vytáhnul krk a protáhnul se. Krokovali jsme deset minutek, dvě jízdárny na obě ruce. Uprostřed haly jsme zastavili, sesedla jsem, povolila podbřišník a vytáhla třmeny. Přehodila jsem Ikarkovi otěže přes hlavu a odešli jsme do stájí. Jakmile jsem se postarala o svého koníka, vrátila jsem se a uklidila kavalety.


OMLOUVÁM SE ZA POZDNÍ VLOŽENÍ, CASSIE VÍ