karin a vanilka: JÍZDA LEVEL 1: 1 jízdárenská práce s kavaletami
Zavedla jsem Vanilku před halu a zavolala „dveře!“ Nikdo se však neozýval. Otevřela jsem si halu a cvakla vypínačem. Po hale se rozlilo světlo. Zavedla jsem ryzku dovnitř a zavřela dveře. Pak jsme společně vykročily na střed. Zastavila jsem Vanilku, dotáhla podbřišník a mrkla, jestli má ryzka všechno v pořádku. Pak jsem stáhla třmeny a vyhoupla se do sedla. Hu poprvé sama po tak strašně dlouhé době. Srovnala jsem se v sedle, narovnala se a pohladila ryzku po krku. Na mou pobídku se Vanilka rozešla na stěnu haly. Držela jsem vzpřímený sed, nohy u boků Vanilky, ruce u sebe, koukat mezi uši Vanilky. Měla jsem Vanilku na dlouhé otěži. Měla svižné energické tempo. Obešli jsme dvakrát halu kolem a poté jsem zapojila několik cviků. Nejprve velký kruh, poté i velký oblouček a vlnovku. Jemně jsem Vanilku ohýbala sedem a holeněmi a lehce i otěžemi. Opět jsem Vanilku narovnala a změnila obloukem směr. Natočila jsem ramena, mírně zatížila vnitřní třmen, vnější holeň za podbřišník. Vnitřní holeň na podbřišníku, sledovala jsem, kam Vanilku chci směřovat a měkce si pomohla otěží. Vanilka sice udělala krásný oblouček, ale trochu zpomalila. Stiskla jsem boky jemně holeněmi a popohnala ji vpřed. „Tak jsi hodná.“ Ryzka si odfrkla. Hlavu měla stále dolů. Malinko jsem si pobrala otěž ale umožnila Vanilce hlavu mít nataženou, takže jsem jí měla na lehkém kontaktu. Ještě jsem s ryzkou udělala pár cviků i na tuhle ruku. Dbala jsem na svůj sed. Na hale se nacházelo několik zrcadel, které jsem při tréninku se Sue nevnímala ale teď mi hodně pomáhaly. Pobídla jsem tedy Vanilku stiskem malinko silnějšího tlaku holení. Jakmile Vanilka vyklusala, uvolnila jsem tlak a začala vysedávat. „Špatná noha.“ Napomenula jsem se a přesedla na vnější přední nohu. Zase jsem Vanilku uvolňovala na velkých kruzích a vlnovkách, diagonálou změnila směr. Na diagonále, jsem si poprvé zkusila stehenní klus, ještě bez kavalety. Stiskla jsem stehny sedlo, zadek odlepila od sedla a posunula ho dozadu. Ruce jsem po krku ryzky dala výš. Zrak mi směřoval mezi na zrcadlo, kde jsem dobře viděla své chyby. Narovnat si záda, držet poklidně holeně podél boků. V rámci mých nevypracovaných svalů, vypadal sed ucházejícně. Jakmile jsme byli na konci diagonály, zase jsem vysedávala a jemně Vanilku ohnula do oblouku rohu pomocí sedu a holení. Snažila jsem se ruce používat co nejméně a jen měkce potáhla za otěž. Po chvilce klusání jsem ryzku zasedla, ztuhla v kříži, stiskla koleny sedlo, měkce přitáhla otěž. Vanilka přešla do kroku. Pobídla jsem opět jemně holení, aby mi nezastavila a pochválila ji pohlazením. Energicky kráčela po obvodu haly. Vnímala jsem její prostorný chod, tak příjemný a houpavý. Vanilka byla opravdu skvělá. Znovu jsem ji pohladila a soustředila se na jízdu. Naklusala jsem. Opět jsem chvilku vysedávala a ohýbala Vanilku na kruzích. Pak jsem zasedla, posunula vnější holeň za podbřišník, vnitřní nechala na, zhoupla mírně v sedle. Vanilka zaskočila do cvalu. Uvolnila jsem se, nechala holeně podél boků, držela se stehny a vedla Vanilku po obvodu jízdárny. Poté jsem našlápla více vnitřní třmen, ramena natočila do kruhu, vnější holeň posunula mírně za podbřišník, vnější otěží určovala kruh a vnitřní mírně ohýbala Vanilky krk. Ryzka odfrkla, ale jinak šlapala skvěle. Ani nezkoušela žádné lumpárny, když jsme tu byly samy. Přešla jsem s ní do klusu, pochválila a vysedávala. Pak jsem změnila velkým obloukem směr. Zase jsem ztuhla mírně v kříži, stiskla koleny sedlo, měkce přitáhla otěž a když jsem cítila, jak Vanilka přechází z klusu do kroku, pobídla jsem holeněmi. Vanilka živě kráčela na obvodu haly. „Šikulka.“ Dala jsem ji mírnou pauzu, dělala s ní opět cviky a poté s ní znovu naklusala a nacválala. Obcválali jsme jednu velkou halu i na pravou ruku. V zrcadle jsem na sebe mrkla. Holeně byly na místě a neujížděly, ruka klidná, ale ten hrbol na zádech. Fuj! Hned jsem se narovnala. Vanilka začala zpomalovat. Pobídla jsem měkce holení. Vanilka zase zrychlila. „Hodná holka.“ Chválila jsem ji. Stočila jsem Vanilku na kruh a opět s ní přešla do klusu. Po chvilkovém klusání, jsem opět přešla s Vanilkou do kroku. Pohladila jsem ryzku po krku. „Super Vanilko.“ Její chody jsem si nemohla vynachválit. Vyměnila jsem s Vanilkou ruku a poté mrkla, kde máme kavaletu pro krok. Navedla jsem Vanilku na střed. Otěže jsem měla malinko zkrácené ale stále na lehkém kontaktu. Hlídala jsem ryzku na střed kavalety holeněmi. Aby mi nikam nevybočila. Před kavaletou jsem Vanilku jemně pobídla. Přesunula jsem zadek dozadu, nadzvedla se v sedle, stiskla stehny sedlo, přesunula ruce po krku a sledovala místo za kavaletou. Vanilka bez klepnutí kopyt přešla bariéru. Zase jsem usedla, narovnala se a ryzku pochválila. „Šikulka.“ Projeli jsme kavaletu ještě jednou ale v opačném směru. Znovu jsem Vanilku pobídkou holeněmi naklusala. Udělali jsme velký kruh a poté jsem ryzku narovnala a navedla na klusové kavalety. Nechala jsem volnější otěž, jako celou dobu. Holeněmi jsem Vanilku hlídala, aby se nepokusila vyhnout. Zároveň jsem koukala mezi uši ryzky. Trošku jsem myslela i na sed a před kavaletami jsem se srovnala. Před kavaletou jsem Vanilku mírně pobídla a přešla ve stehenní sed. Sledovala jsem pomyslný box za kavaletami. Vanilka vznosně překročila obě kavalety. Popleskala jsem jí po krku a znovu začala vysedávat. Ještě jednou jsem s ní přešla přes kavalety a poté přešla znovu do kroku. Uvolnila jsem Vanilce otěže a ta si spokojeně vytáhla hlavu dolů. Hladila jsem jí po krku a chválila. Hodinu jsem s Vanilkou zakončila velkými kruhy a vlnovkami. Při nich jsem se zaměřila na svůj sed a působení sedu a holení. Jakmile si ryzka odfrkla, zastavila jsem na středu a seskočila. Pak jsem Vanilce povolila podbřišník, vytáhla třmeny a rozdělala nánosník. „Tak jdeme.“ Mlaskla jsem na ryzku.

/Omluvám se v textu za větší stručnost./