lia a charakter: TRÉNINK – PRÁCE PŘES KAVALETY - KLUS, CVAL
Pro dnešek jsme nechali za sebou krytou halu a vyrazili ven, bylo zataženo až polojasno, radary na internetu ovšem nehlásili žádný déšť a tak nebyl důvod, zůstat zavření v hale. Sue za námi zavřela bránu a já si popovedla hnědáka dál od hrazení, stáhla třmeny, dotáhla, přehodila otěže přes hlavu, levou nohu vložila do třmenu, levou rukou si přidržela otěže a přední rozsochu, pravou rukou tu zadní, pravou nohou jsem se odrazila, levou nohou se zapřela do třmenu a pomocí rukou jsem se vytáhla nahoru, pustila jsem zadní rozsochu, přehodila pravou nohu přes posedí a co nejměkčeji dosedla, otěže jsem chytnula do obou rukou, pravou nohu vložila do třmeny, prošlápla paty, zůstala narovnaná, dívala se před sebe, otěže jsem držela, jako když držím půllitr a teprve potom stiskla holeně. Charlie pohodil hlavou a aktivně vyrazil vpřed. Měl v sobě nějak moc energie… Přitlačila jsem levou holeň, vnější posunula za podbřišník, levé rameno posunula dozadu, levou otěž nabídla, vnější nechala přiloženou. Valášek se okamžitě začal otáčet doleva a ochotně se napojil na stěnu, jemně jsem probrnkávala pravou, levou otěž, dokud si můj svěřenec nevytáhl hlavu dopředu a neprotáhl si krk. Byli jsme na jízdárně se skokovým materiálem, což znamenalo jakýsi trojúhelníkový tvar. I tak jsem však v rozích vždy přitiskla vnitřní holeň a vnější posunula za podbřišník, aby se mi hnědák hezky ohnul.
„Prošlápni si ty paty, takhle to má vypadat, dobře,“ opravila mi tetička chybu. „Normálně si okrokuj, oklusej,“ informovala mě Sue a sama stála nedaleko středu jízdárny, abychom u mohli udělat jakous takous diagoálu. Hnědáka jsem si po pár obvodech ovšem otočila na oblouk na konci delší stěny. Přitlačit vnitřní holeň, vnější hlídá záď, vnitřní otěž je nabídnutá, vnější přiložená, vnitřní rameno jde dozadu. Charakter bez protestů změnil směr a my mohli pokračovat i v okrokování na tuhle ruku, následně jsem si opět obloukem změnila směr a při dojezdu aktivně stiskla holeně. Hnědák naklusal možná až příliš rychle, ale dařilo se mi ho krotiti vysedáním. Sue mě sem tam poopravila držení pat či špiček a my mohli po obklusání pár obvodů pokračovat v klusu na druhou ruku. Tentokrát jsem si změnila směr diagonálně, opět pomocí ramen, holení a otěží jsem si navedla valáška na druhou ruku, pohrávala si s tím v rozích a reagovala na Suenina upozornění ohledně prošlápnutých pat a podobně.
„Tak, začneme ho trochu ohýbat, postupně si ho začni sbírat na otěž. Mysli na to, že některé cviky tu jsou obtížnější, musíš si dostatečně hlídat rozměry. Vezmi si ho na velký kruh.“ Přitlačila jsem tedy vnitřní holeň, vnější posunula za podbřišník, vnitřní rameno šlo vpřed, vnitřní otěž nabídnutá, vnější přiložená. ,,Může být klidně trochu větší ten kruh!“ upozornila mě tetička. „Ano, takhle to má vypadat, přímo.“ Se Sue jsme ještě několikrát zopakovaly velký kruh, proházený s celými obvody. Já si probrnkávala vnitřní otěž, o něco méně častěji tu vnější a postupně si ho sbírala na otěž. Hnědáček mi po chvilce uvolňování nabídl přilnutí a pak už šlo pouze o zkracování rámce. ,,Nacválej si,“ kývla na mě Sue po chvíli. Brnkla jsem tedy do vnitřní otěže, vnější holeň posunula za podbřišník a stiskla holeně. Hnědák pode mnou vyletěl vpřed, s hlavou vysoko zdviženou, ušima nastraženýma a výrazně odlehčeným předkem, veškerou sílu shromažďoval na mohutné odrazy zadních nohou. Neočekávaně rychlý pohyb vpřed jsem nečekala a zůstala trochu v záklonu, z něj jsem se hlouběji zarazila do sedla a v rukou silněji stiskla otěže. „Charlesi…“ zavrčela jsem a ještě pár cvalových se s ním dohadovala, než se konečně ustálil v daném tempu. „Hezky si ho zvládla,“ pochválila mě tetička a vzápětí dala pokyn na velký kruh. Hnědákovo tempo se mi dařilo držet pod kontrolou, tedy až do té doby než zazněl již po obvodu povel do klusu. Všechno probíhalo v pořádku, nemyslela jsem si, že jsem udělala něco špatně a tetička mi nic později nevytkla. Šlo o pouhé přenesení váhy, stisku otěží a podržení holení. Hnědák udělal dost podobnou věc co před chvílí, ovšem v opačném směru. Prudce zastavil, div mě to nevyhodilo před přední rozsochu a prudce zacouval, opět s váhou na zadních nohou několik kroků vzad, poté se předkem namířil do středu, provedl doslova obrat kolem zádě a vycválal. Já ani nestihla zareagovat, málem jsem se neudržela na jeho hřbetě. „Drž se, drž se, vezmi si ho zpátky…“ udělala několik kroků směrem k nám. S přechodem jsme trochu bojovali, ale nakonec se hnědákova mysl uklidnila a já ho pomocí malého obloučku otočila na druhou ruku a navedla ho do klusu. „Super, myslím, že od něj toho můžeme dneska čekat víc, změň si obloukem směr a až budeš připravená zase nacválej,“ kývla na mě s určitým ulehčením v očích Susan a já si tedy valacha na konci stěny otočila. Jakmile uviděl valach před sebou volnou plochu jeho klusové tempo se výrazně změnilo. „Zasedni si do sedla, vrať ho do toho středního klusu, ať se pěkně uklidni a teprve z normálního tempa ten přechod do cvalu, ať můžeme začít pracovat na těch kavaletkách.“ Kéž by! Zasedla jsem tedy do sedla, ztuhla v sedu a čekala jak hnědák zareaguje, musela jsem lehce stisknout v rukou otěže, aby mi zpomalil a já mohla při přechodu jemně požít holeň aby mi nespadl na předek i když vzhledem k jeho manévrům s váhou na zadních… ,,Pomalu si nacválej, pohlídej si to jeho tempo, ať ti zase nevyletí.“ Brnkla jsme do vnitřní otěže, vnější holeň přesunula za podbřišník a jemně stiskla holeně. Přeci jen jsem měla dojem, že pod sebou nemám aktivního valáška, ale nějakou bombu, která v nejlepším případě pouze vybuchne. I přes jemnou pobídku jsem musela valáška přibržďovat a tempo se srovnalo teprve na dalším kruhu. Sue nás nechala ještě chvilku cválat a poté dala povel pro přechod do kroku. Tentokrát hnědák nevymyslel žádný úhybný manévr a já mu na tetiččin povel povolila otěže, aby si mohl oddechnout. Tetička mezitím připravovala na vnitřní stopě nejdelší stěny trojúhelníku trojici červeno bílých kavalet. Vzdálenost mezi nimi odměřovala kroky a po chvíli mi dala povel naklusat. Sesbírala jsem si tedy postupně otěže zpět, stiskla holeně a čekala, jestli Charlie něco vymyslí či ne. Hnědák naklusal ovšem spořádaně a Sue dala povel k nájezdu na kavalety. „Dívej se kam jedeš, trochu víc si prošlápni paty,“ upozornila mě na mé chyby a já tyto dva body přidala k působení holení, otěží a váhy. Jakmile valach zmerčil, na co se najíždí, zrychlil. „Pomaluuu,“ houkla jsem na něj, v rukou stiskla holeně a začala vysedat pomaleji, tempo se nám prozatím dařilo slušně udržovat a já se snažila navést hnědáka na střed kavalet. Podržela jsem si ho holení a při první kavaletě se zvedla z posedí, jakmile zadní překonaly i tu poslední, mrkla jsem na nohosled a začala podle něj vysedat, teď už se tempo udržovalo s vysedáním snadněji, pouze jsem s ním při nájezdu podruhé bojovala ohledně udržení tempa. Na další povel jsme změnili směr a šlo se z druhé strany a já si myslela, že to půjde vše dopře. Hnědák se těsně před kavaletami i přes mou holeň zapíchl, opět nadlehčil předek, zadníma se odrazil stranou a dvěma cvalovými skoky vyhnul. Musela jsem se přidržet jeho hřívy, abych udržela rovnováhu. Sue mi při dalším nájezdu pomohla, z jedné strany dala kavaletu, na druhou si stoupla. Teď jsem si zamlaskala, což ovšem nebylo potřeba, hnědáka jsem vzápětí krotila. Celé se to šlo ještě jednou z této strany a pak nás nechala tetička klusat po obvodu a vzdálenost mezi nimi změnila na cvalovou. ,,Nacválej si, obcválej jeden kruh a pak si na ně najeď, nejspíš bude táhnou ještě více vpřed, takže pozor na něj,“ upozornila mě Sue. Brnkla jsem tedy do vnitřní otěže, vnější přesunula za podbřišník a při dosednutí do posedí, stiskla holeně. Hnědáka se mi povedlo po pár rychlostních cvalových uklidnit a toto tempo s pár obtížemi udržovala po celém obvodu. Na kavalety hnědák skutečně táhnul v rychlejším tempu více, ale povedlo se mi ho udržet a před kavaletami jsem se zvedla z posedí. Hnědák zafrkal, zastříhl ušima a hravě trojici přecválal. ,,Super, možná můžeš dát lehce ty ruce dopředu, ano to je super,“ kývla Sue. ,,Půjdeme to ještě jednou z téhle a poté to vezmeme dvakrát z druhé ruky. ,,Hlídej si to tempo! Pěkně si ho uklidni, dobře. Dívej se kam jedeš, pomaluuu, ano, to byl pěkný přechod. Procválej roh a přejdi si do klusu, změň si směr a až budeš připravená zase si nacválej, nejdříve hezky po obvodu. Pomalejší ten klus, ano.“ Otočila jsem si ho tedy na konci dlouhé stěny a když jsem si byla jistá, že žádný výlev se nekoná, pobídla jsem ho ke cvalu. Charlie nacválal dokonce spořádaně, ovšem při nájezdu jsem si musela jeho délku cvalových opět hlídat. Hnědáčkovi nedělal přechod problém, to spíše mne udržení jeho tempa. I druhý přechod jsme zvládli podle Sue dobře, takže mi dala povel k okrokování. Hnědák chvíli protestoval, ale jakmile se dostal do kroku, uklidnil se. Povolila jsem tedy stisk prstů mezi malíčkem a prsteníčkem a nechala ho vytáhnout otěže, obešli jsme spolu tak dva obvody, Sue mezitím uklidila kavalety a já ho zastavila u vchodu. Ztuhnout v sedu, zabořit se hlouběji do sedla, stisknout v rukou otěže. Jakmile hnědák bezpečně stál, sklouzla jsem ze sedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník s nánosníkem, přehodila otěže přes hlavu a nabídla Terrymu pamlsek, který si jemnými pysky vzal. ,,Díky moc, Sue, že jsi nás vzala,“ usmála jsem se na tetičku.
„Není zač,“ mávla nad tím blondýnka a já vyvedla hnědáka z jízdárny.