sarah a venuše: LEVEL 3, JÍZDA S TRENÉREM MIMO AREÁL 1/2
Mlaskla jsem na Veny a vyšla z boxu ven, se Sue jsme měli sraz před stájí. Sue už tam na nás čekala, měla nasedlanou krásnou Notou.
,, Ahoj" pozdravila jsem trenérku s úsměvem a zastavila Ven vedle nich. Klsiny se navzájem začaly ,,očuchávat".
,, Ahoj, máš vše?" zeptala se Sue a pohladila hnědku po krku.
,, Měla bych. Mobil mám v kapse,kovový štítek má Ven na sedle, háček na kopty a provázek taky mám." usmála jsem se na blondýnku.
,, Dobrá, tak tedy do sedel" zasmála se Sue a sama se vyhoupla do sedla Noty. Následovala jsem jejího příkladu a stáhla třmeny, poté se švihem dostala do sedla. Pohladila jsem klisnu pod sebou a koukla na Sue.
,, Tak, můžeme jet," usmála se a pak ještě dodala ,, a jinak, víš, na co máš ten provázek" zeptala se mě Sue a pobídla Notu do kroku. Ani jsem nemusela stisknout holeně a Ven se rozešla. Zastavila jsem ji a rozešla jsem ji znovu, tentokrát na mou pobídku, přece si nemůže vyjít kamkoliv se jí zachce a kdychce . Měli jsme delší nohy a tak jsme po malinkaté chvíli Sue došli.
,, No, na rychlé spravení vybavení, které se přetrhne. Například třmenový řemen“ odpověděla jsem. Sue kývla, takže jsem asi odpověděla správně.
,, Neflákej se“ zasmála se trenérka a já jsem zrudla a rychle spravila můj sed, který byl teďka skoro katastrofický .
,, Tak je to dobře“ usmála se trenérka a zastavila před hlavní branou, vytáhla čip a bránu nám otevřela. Následně i bránu zavřela a mohli jsme vyjet. Sue s Notou jeli první, my za nimi.
,, Tady se zařad vedle mě. Pojedeme vedle sebe, auta, která nás budou míjet, aspoň zpomalí“ usmála se Sue. Já jsem tedy Ven pomocí holení, sedu i otěží navedla vedle Noty.
,, Už si pomalu zkracuj. A víc si mysli na lokty u těla“ řekla mi trenérka a sama začala pomalu Notu brát na otěž. Centimetr po centimetru jsem si začala zkracovat, přičemž jsem si jemně pohrávala. Zatočili jsme na polňačku a jeli jsme podél aleje stromů.
,, Sar, dívej se více dopředu a né na zem“ připomněla mi Sue a já se ihned opravila. Chvíli jsme ještě jeli krokem, přičemž jsme si se Sue povídali. Po chvíli jsme vjeli do krásného lesa. Hned na mě dýchla příjemná atmosféra a vůně lesa. Pohladila jsem Ven a usmála se na Sue.
,, Naklušem, připravená?“ zeptala se trenérka. Nadechla jsem se a dala pramínek vlasů za ucho.
,, Jasně“ odpověděla jsem a usmála se.
,, Dobrá, v klusu vysedej a nenech Ven se rozběhnout. Přinejhorším ji vezmi na malý kruh nebo na mě houkni“ řekla trenérka a následně pobídla Notku ke klusu. Já stiskla holeně a mlaskla. Ven okamžitě naskočila do klusu a já ji musela docela dost brát zpět.
,, Prošlápni paty a dej lokty k tělu“ připomněla mi trenérka, která na mě koukala ze sedla hnědky. Pokrčila jsem tedy lokty, prošlápla paty a jemně si pohrávala.
,, Dobře, přejdem do kroku“ usmála se trenérka. Já jsem tedy zasedla, ztuhla v kříži, vcucla břicho a jemně stiskla otěže. Ven po chvíli přešla do kroku, kdy jsem ji moc pochválila. Sue hned po nás taky přešla do kroku a pochválila svou hnědku.
,, Teď půjdeme do kopečka, takže se zvedni do stehenního sedu“ ozvala se trenérka a sama se vedla do třmenů.
,, Jasan“ usmála jsem se a napodobila Sue. Nebyl to velikej kopeček, za chvíli jsme ho vyšli. Pohladila jsem Ven a Sue už se na nás otočila.
,,Ještě naklušeme, bude to za chvíli i do kopce, takže se opět zvedneš ve třmenech. Nezapomeň na prošláplí paty a dívat se dopředu“ ozvala se Sue a pochvíli naklusala. Stiskla jsem holeně a s Ven jsme vyklusali za trenérkou. Tentokrát už Ven tolik nepádila a jakmile jsme začali klusat do kopce, stoupla jsem si do třmenů a pérovala v kotnících.
,, Trošku si ji zkrať“ řekla Sue a já si teda klisna trochu zkrátila, byla pravda, že otěže byli trochu prověšené. Užívala jsem si klus na nádherné hnědce, krásnou krajinou a s fajn človíčkem (tím myslím Sue ) .
,, A krook“ zavelela trenérka a počkala ž přejdeme do kroku já a Veny. Po nás přešli do kroku i oni.
,, Teď půjdeme delší dobu z kopečka, takže se mírně zakloň. A ještě otěže nepovoluj“ řekla Sue a tak jsem chvíli šli tím kouzelným lesem. Se Sue jsme si povídali o Florestě, koních a o tom, jak se nám s Ven daří a co máme potrénovat.
,, Koukej“ řekla na jednou Sue, zastavila a někam ukázala. Též jsem Veny zastavila a koukla se směrem, kam trenérka ukazovala. Na tváři se mi rozlil úsměv, stáli tam dva koloušci se srnkou, kteří ale, jakmile si nás všimli, zmizeli hlouběji do lesa. Vypadá to, že už přichází jaro.
,, Ti byli krásní“ řekla jsem a zasnila se, podrbkala Venuši.
,, Neboj, ty si nejkrásnější a nejlepší“ špitla jsem Veny, aby se náhodou neurazila . Teď už jsme nešli z kopce, ale na pěkné rovince.
,, Můžem naklusat“ optala se Sue. Kývla jsem a zároveň jsme se Sue pobídli koníky do klusu.
,, Tento úsek budeme klusat nejdéle, takže si jednou začas přesedni.“
,, Dobrá, spolehněte se kapitáne“ zasmála jsem se společně se Sue. Klus jsme si užívali, jak my tak i koně. Kochali jsem se krajinou a občas v klusu pohladily kobylky. Občas jsem přesedla, jak mi Sue doporučila. Jemně jsem si pohrávala, občas připobídla holení.
,, Přejdem do kroku“ řekla trenérka. Přešli jsme tedy s Veny do kroku.
, Teď ji už můžeš otěže povolit, ale měj pořád kontakt z hubou. A tak za deset minutek budeme na Florestě“ usmála se trenérka, přičemž jsme se zase zapovídali.
,, No a na závěr nějaký ty rady a tipy.“ Usmála se Susan a pohladila Notu.
,, Takže, když například budete cválat více jezdců ve skupině, jaký koně podle tebe budou v přední části skupiny. Ti rychlejší a vznětlivější nebo ti spolehlivější a klidnější?“ zeptala se Sue a já se zamyslela.
,, Hmm, asi ti vznětlivější a rychlejší“ odpověděla jsem.
,, Správně. A čím by si například zklidnila nervózního a čerstvého koně?“ zeptala se teď trenérka.
,, Nevím, dlouhým cvalem?“ odpověděla jsem nejistě.
,, No ne, spíše dlouhým, rovnoměrným a pravidelným klusem“ řekla Sue.
,, A netuhni a nezkracuj otěže, když se blížíte k nějakému předmětu, jakého se kůn bojí“ řekla Sue a zatočili jsme na silnici, kde ale většinou nikdo nejezdil.
,, A taky se nediv, že když pojedeš na zahozené otěži a nebudeš věnovat pozornost koni a okolí, tak se něco semele“ pověděla Sue a ukázala na Florestu, kterou už jsme viděli. Vypadala krásně, elegantně. Po chvíli jsme dojeli na akademii, Sue otevřela čipem bránu. Vjeli jsme s koňmi před stáj, kde jsme sesedli, zatáhli třmeny a povolili podbřišáky a nánosníky.
,, Nezapomeň Ven nechat, dokud neuschne v boxe“ připomněla mi ještě Sue a pak jsme se rozloučili.
,, Díky za vyjížďku“ poděkovala jsem a zamířila s Veny do boxu.