sophie + shakespeare: LEVEL 3, 2. vyjížďka do terénu, krok, klus, cval za odměnu
Vyjely jsme tentokrát zadní bránou a pokračovaly podél pole, jako při honu. Shakespeare všechno pozoroval, ale celkem klidný, zatím jsem ho měla na víceméně volné otěži. Karamel před námi šel klidně, Sue ho občas lehce pobídla tušírkou, natahoval se po trávě, jak to má ve zvyku
Začaly jsme si se Sue povídat, jak si zatím akademii užívám a jak se s Shakespearem sbližujeme. Vyprávěla jsem jí o jeho citlivosti a jemnosti v kruhovce při komunikaci, jak se krásně napojuje a dává pozor, možná občas až moc, a je opatrnej, aby něco neudělal špatně Taky jsem jí říkala, jak už je lepší se zadníma nohama, trenérka mi potvrdila, že už mi asi víc věří a připomněla mi, že bych se měla narovnat. Srovnala jsem si záda, zkontrolovala si zbytek sedu a chválila počasí, konečně aspoň trochu chvílemi svítí slunce, hurá
Za chvíli jsme pomalu vjížděly do lesa, ale jely jsme zatím pro krásné cestě podél okraje, louku jsme měly pořád po pravé ruce. Sue se zeptala, jestli můžeme klusat, takže jsem si trošku sebrala otěže a když Karamel naklusal, naklusali jsme taky. Zase jsem si dávala pozor na vysedání a hlavně na okolí, ale Pírek měl hlavu dole a byl v pracovním, soustředěném módu. Je pravda, že tudy jsme jeli během honu, takže to tu asi zná, ale stejně budu radši ostražitá, nechci nikam letět kvůli dalšímu zajíci nebo veverce
Po chvíli klusání a jedné výměně vysedací nohy jsme přešly zpět do kroku a obě jsme synchronně chválily To už přichází s koněma, člověk pak chválí i kamarády, když třeba hezky uhnou z cesty Zasmály jsme se a povídaly si dál o všem možném. Zůstaly jsme při okraji lesa celkem chvíli, ale potom jsme odbočily doleva do lesa, po cestě, kterou jsme myslím při honu minuli. Cesta to byla pěkná a za chvíli zase celkem rovná a ne moc zatáčecí, takže jsme znovu na chvíli naklusaly. Obcházely jsme jakési kolečko a po cestě jsme si vyzkoušely i mírné kopce, když jsme šly dolů, nechali jsme to na vyřešení koním, nerušily je a lehce se zaklonily. Do kopce se zvedáme do lehkého sedu a případně se chytáme za hřívu, abychom nerušily v hubě. Sue nás také naschvál vedla jednou menší pěšinkou kolem stromů, takže jsme si dali takový malý slalom, hezky na ohýbání. Přesouvala jsem lehce váhu, vnější holeň vždy trochu za podbřišníkem, abych si podržela záď, vnější vytlačuje, což nebylo moc potřeba, Speare dával pozor, jestli mě o stromy nebere. Hlavu jsem mu vedla jenom lehce, spíš jsem to zase nechala na neck-reiningu, kterej ho opravdu chci naučit. Prošli jsme stromy hezky, trenérka nás dozadu sledovala a pochválila, jenom mi znovu připomněla koukat dopředu a narovnat se.
Pomalu jsme se vracely zpátky na cestu podél lesa, tentokrát dál a vlastně nazpátek do akademie, ačkoliv to je ještě celkem pěknej kus cesty. Sue nás po chvíli pobídla do klusu a zeptala se, jestli chceme cválat. Valášek vypadal, že se dneska nečekaně děsit nebude, takže jsem souhlasila a po chvíli jsme přešli do lehkého cvalu. Karamel byl pomajelší než my, takže jsem musela trochu brzdit a cval spíš sbírat, ale hezky jsme si zacválaly a potom pomalu přešly zpátky do kroku. Moc jsem hnědáka chválila a povolila jsem otěže. Po cestě domů po něčem v křoví kouknul, ale opravdu jenom kouknul a pohlazení a “šš, to nic” stačilo na uklidnění, byla jsem s ním moc spokojená. Hlídala jsem si sed, ale taky jsem si teď vyjížďku pořádně užívala, to se mi asi o samotě nějakou dobu nestane, to asi bude víc na pozoru. Překvapivě brzy jsme už viděli bránu Floresty a skoro dvě hodiny utekly jako voda