sophie + shakespeare: LEVEL 3, JÍZDA S TRENÉREM MIMO AREÁL, POUZE KROK A KLUS
Sešly jsme se se Sue na dvoře, já samozřejmě s Shakespearem, trenérka si vzala na vyjížďku vysokého grošáka Tarota.
"Tak to bychom měly, jsme tu obě včas Mobil, kopyťák, provázek máš?," zeptala se.
"Mám."
"Dobře. Mobil je naprostá nutnost vždy, plně nabitý a vždy u tebe v kapse, kdybys ho měla třeba v brašně na koni a kůň ti utekl, nebude mít ani koně, ale ani ten mobil, abys nám dala vedět, zavolala ambulanci nebo cokoliv. Kopyťák asi nebude díky botičkám potřeba, ale nikdy nevíš. Provázkem můžeš dost věcí spravit, nebo aspoň provizorně svázat, takže se taky vždycky hodí. V sedlovně je čip k zadní bráně, může si ho kdykoliv půjčit a nezapomeň ho vždycky vrátit zpátky. Pojedeme na kratší procházku, jenom menší obvod podél lesa a lesem, vrátíme se právě zadní bránou. Tak, můžeme?"
"Můžeme," odpověděla jsem stáhla jsem třmeny, dotáhla jsem a nasedla. Speare byl trošku nastražený, ne úplně napnutý, ale uvolněný a v klidu taky nebyl. Pohladila jsem ho po krku, uvolnila se v sedle, ale narovnaná a připravená na skoro cokoliv
Sue taky nasedla a vyrazily jsme k hlavní bráně. Ta byla otevřená, takže jsme rovnou vyjely, ale místo toho, abychom přešly silnici a šly k výběhům, odbočily jsme doprava, podél silnice.
"Na silnici vždycky chodíme vpravo, stejně jako auta. Zůstaň při kraji a vždycky bys měla mít reflexní něco, aby tě auta viděla. My nemáme, ale je světlo a stejně za chvíli uhneme do lesa. Shakespeare v pohodě? Když ty budeš držet hezky správný sed, ale budeš uvolněná, tak toho nebude moc řešit, navíc Tarota jen tak něco nevyleká, takže si bude brát příklad.," říkala nám dozadu Sue a grošák si odfrknul na souhlas.
"Taky si pomaluj zkracuj otěže, nemusíš je mít úplně napnuté, ale určitě měj kontakt."
Pírek zatím šel celkem v klidu, koukal na svět, ale ujišťoval se pohledy na koně před ním a jinak šlapal hezky. Pohladila jsem ho po krku a pomalu si začala nabírat otěž.
Za chvíli jsme opravdu odbočily doprava na lesní cestu. Sue se čas od času otočila nazpátek, aby nás zkontrolovala, občas mi opravila pozici nohou nebo mi připomněla, ať se narovnám. V lese bylo najednou mnohem víc podnětu a poteniconálně děsivejch příšer, takže Speare byl na pozoru a občas si pofrknul, případně sebou škubnul, když se nahoře na stromě hnula veverka nebo pták. Většinou ale stačilo na něj promluvit, říct mu, že se nic neděje a trochu se uvolnil.
Dorazily jsme na pěknou rovnou cestu a Sue se na nás otočila, jestli se cítíme na klus.
"Já jo a Pírek to určitě zvládne ," odpověděla jsem a tak jsme tedy klusali. Grošák naklusal první a pak jsem pobídla, stačilo lehounce a Shakespeare přešel do svého krásného hladkého klusu. Začala jsem vysedat a dávala jsem pozor na okolí, abych případně čekala nějaké úskoky, ale valášek se teď už spíš soustředil na práci a moc po ničem nečuměl. Chválila jsem ho a po chvíli jsem si vzpomněla, že bych mohla přesednout, při rovné jízdě v terénu se na ruce nehraje
Cesta se začala rozdělovat, odbočily jsme doprava a Sue zvedla ruku na znamení, že zpomalujeme. Ztuhla jsem tedy v pohybu, přidržela otěže a zpomalili jsme do kroku, Tarot před námi brzy brzdil taky.
"Tak to bychom měli zvládnuté, co?," otočila se na nás blondýnka a řekla, ať mu trochu povolím otěže, jako odměnu.
Povolila jsem a chvilku jsem si jenom užívala jízdu, se správným sedem, ale tak vyjížďkovsky, lesy jsou tu vážně pěkné a já taky ráda fotím, takže jsem koukala po světle a stínech. A v ten moment pode mnou zvíře škublo a uskočilo do strany, s vykuleným pohledem směrem k zajíci, který se z nějakého důvodu zatoulal až do lesa a koukal na nás stejně vyplašeně z roští. Tarot se Sue se jenom otočili, co se jako děje a já si mezitím pořádně dosedla do sedla, trochu mě to vyhodilo doprava.
"V klidů, hóu, to nic, to je jenom zajíc a bojí se tě určitě víc než ty jeho, strašpytle," klidnila jsem Pírka a hladila ho po krku na uklidněnou. Taky si všiml, že valach před námi nic neřeší, takže se trochu uvolnil a já si mohla zpátky srovnat třmeny a potvrdit Sue, že jsem v pořádku
"Aspoň máš dobrodrůžo na povídání u večeře," usmála se Sue a pokračovali jsme krokem dál, tentokrát jsem dávala víc pozor zase na okolí a koně, než hezké místo na focení
Po krokové části jsme zase na chvíli naklusali a už jsem si všimla, že se stáčíme doprava, tudíž zpět na Florestu. Nakonec jsme krokovali, zase na volnější otěži, aby trošku chladli a protáhli se. Spearek už se vyvaroval všech plašení, asi pochopil, že bych ho před nebezpečím varovala a taky si snad bral příklad z klidného Tarota. Celkem nám vyjížďka trvala asi hodinu a čtvrt, brzy už jsme viděli naší cvalovku a zadní bránu, kterou Sue čipem otevřela. Dojely jsme na dvůr, sesedly, já povolila podbřišník s nánosníkem, vytáhla třmeny a byla ráda, že jsem zase na bezpečné zemi
Poděkovala jsem Sue za vyjížďku, trenérka se ještě optala, jestli jsem vážně v pohodě a podotkla, že nám to šlo překvapivě klidně a dobře.
"Tak už se běžte vyčistit a odpočívat, dáme si to ještě tenhle týden jednou, zase někam jinam," rozloučila se a šly jsme se každá postarat o svého koně. Až bude Shakespeare ochotnej se mnou jezdit na vyjížďky sám a v klidu, tak vezmu foťák a určitě se do toho hezkého lesa vrátím