raven+ikaros: Se Sue jsem byla dneska domluvená, že mě vezme na lonž a trochu zapracujeme na mé rovnováze v sedle. Ve smluvenou dobu jsme s Ikarem stáli před halou, Sue akorát přicházela.
"Ahoj, vy dva," pozdravila nás.
"Ahoj Sue," mrkla jsem na trenérku.
"Po dlouhé době zase v sedle?" usmála se na mě. Přikývla jsem.
"Ano, včera jsem byla sama na jízdárně a bylo to děsný," zasmála jsem se. "Potřebuju si zlepšit sed, chci se tím radši zaobírat teď, a ne potom," koukla jsem po Ikarovi. Připadalo mi trochu trapný mít ještě teď lekce na lonži, na druhou stranu i lonž má své kouzlo.

"Dveře!" zavolala Sue. V hale nikdo nebyl, takže otevřela dveře, nechala nás vejít a zavřela za námi.
"Tak dotáhni, opracuj a pak se na to podíváme," usmála se. Přikývla jsem, dotáhla sedlo a povolila si třmeny. Vyhoupla jsem se do sedla, srovnala si nohy, otěže a pobídla Ikara do kroku. Napojili jsme se na stěnu. První obvod jsem se soustředila na to, abych šla s pohybem koně, na nohy, ruce, rovná záda. Od pasu nahoru vytažená, pohled upřený dopředu. Holeně v lehkém kontaktu s koněm, špičky nahoru a ke koni, ruce se neválí po krku a palce přidržují otěže. Jakmile jsem se do toho dostala, soustředila jsem se na vyjíždění rohů. Před rohem víc našlápnout vnitřní třmen, natočit se ramenem, lehce brnknout do vnitřní otěže a vnější holeň přesunout za podbřišník.
Po třech obvodech na obě ruce jsem si zkrátila otěže a naklusali jsme.
"Ještě obvod na každou ruku ve cvalu," zavolala na mě Sue. Ikaros mi nabídl přilnutí, ještě trochu jsem si pokrátila otěže a přesunula vnější holeň na podbřišník. Lehce jsem mlaskla a nacválali jsme. Opět jsem se nadlehčila v sedle, prostě pořád preferuji lehký cval.

Po opracování si nás Sue zavolala k sobě. Připnula k udidlu lonž a řekla mi, abych svázala otěže a nechala je na pokoji. Ušklíbla jsem se - to by mi šlo
"Začneme v kroku, dáme si nějaká cvičení, pak to bude hlavně klus a cval," informovala mě.
Pobídla jsem Ikara na kruh, přestala si všímat všeho, vnímala jsem jen koně pod sebou.
"Ruce nahoru a vytáhni se co nejvíc můžeš. Nohy se nesmí hnout."
Zvedla jsem ruce nad hlavu, asi jako když děti cvičí trhání jablíček. Snažila jsem se udržet nohy ve stejné pozici. V kroku to bylo jednoduché. Relativně.
"Zapomněla jsem," ozvala se Sue, "třmeny přehoď přes sebe a jedeme bez nich."
Vytáhla jsem tedy špičky ze třmenů a samotné třmeny si přehodila křížem před sebou.
"Drž nohy pořád tak, jako bys měla třmeny a znovu se vytáhni nahoru."
Tentokrát to bylo těžší, nemohla jsem se zapřít do třmenů a holeně mi ulítly dozadu. Hned jsem je sice srovnala, ale stejně.
Postupně jsem upažovala, rozpažovala, otáčela se za dlaní, kterou jsem měla položenou na Rosíkově zádi, dotýkala se palců u nohou.

Změnili jsme ruku, na kterou Ikaros šel a naklusali jsme. Sue mě nejprve nechala zvykat si na klus bez třmenů. Vlastně jsem zpočátku jen seděla v sedle a procvičovala tak pracovní klus. Pak jsem upažila, to byla docela sranda, protože udržet rovnováhu není žádný med Musela jsem se pořádně držet koleny a vůbec nohama, abych se udržela v sedle.
"Zkus vysedávat!" houkla na mě Sue. Zatrnulo mi. Nemám třmeny, tak jak mám vysedávat?
"Šup, pěkně nahoru a dolů!" smála se trenérka. Zatnula jsem zuby, kolena opřela víc do sedla a zkusila se nadzvednout. Musela jsem se chytit sedla, abych neslítla.
"Skoro," pochválila mě Sue. "Znova, přidržuj se teda sedla, ale ne, že se budeš zvedat přes ruce! Musí to jít od nohou!"
Jasně, že nohy jsou základ jsem slyšela asi milionkrát Znova jsem se zkusila zvednout, asi to je jenom o praxi a o kondičce.
"Zkus se zvednout a vydržet půl kola v lehkém sedu!"
Ono se to řekne, ale hůř udělá. Zvedla jsem se, snažila se nepředklánět ani se neopírat o ruce, ale vydržela jsem to sotva pár kroků.
"Nevadí," mávla rukou Sue. "Krok!"
Přešli jsme do kroku, podle příkazů jsem si uvolnila nohy a nakopla třmeny. Znovu jsme změnili ruku a po kolečku opět naklusali. Tentokrát jsme opakovali stejná cvičení jako předtím v kroku - upažit, otočit se, rozpažit. Se třmeny mi šli cviky mnohem líp, i když velkou roli podle mě hrál pocit "jo mám třmeny!"

Jako poslední jsme nacválali. Sue mi nechala třmeny, zato jsem musela zůstat sedět v pracovním a mít ruce v bok. Na lonži jsem se cítila bezpečněji, Sue zavelela Hop! a Ikaros naskočil. Trhlo to se mnou, zůstala jsem sedět v sedle a vžívala se do pohybu koně. Pak jsem dala ruce v bok, rozpažila a zase v bok.

Necválali jsme dlouho, už teď necítím nohy. Chvilku jsme vyklusávali, opět jsem zkusila bez třmenů. V kroku mi Sue navrhla, jestli si nechci zkusit na Ikara sednout bez sedla. Nadšeně jsem souhlasila, stejně nám do konce tréninku zbývá jen chvilka a tohle je jako třešnička na dortu!
Seskočila jsem ze sedla a rozepnula podbřišník.
"Sedlo polož na tribunu a přines támhletu stoličku," ukázala Sue rukou. Položila jsem tedy sedlo na hrazení u tribuny a přitáhla stoličku, ze které budu nasedat. Naštěstí jsem si zvykla, že se na koně musím vytáhnout, ne spoléhat na třmeny, takže se mi podařilo nasednout napotřetí
Bez sedla to byl úplně jiný pocit. Na jednu stranu je sedlo měkčí, takhle cítím snad každou kost, kterou mám pod sebou.
"Boží pocit," vydechla jsem.
"Nohy máš stejně jako v sedle," upozornila mě Sue. Rychle jsem si svoje natažené nohy srovnala.
"Zkusíme naklusat? Jen půl jízdárny."
"Můžeme," souhlasila Sue. "Ale pořádně se drž," napomenula mě, asi si pamatuje moje pády
Trenérka si nás nechala na lonži. Klus bez sedla se mi zdál mnohem příjemnější, protože tolik nevyhazoval. Snažila jsem se držet se nohama, ale pro jistotu jsem v obou pěstech svírala hřívu. Půl jízdárny uběhlo jako vteřina, zase jsme přešli do kroku. Byla jsem jako učarovaná, tohle je fakt něco.

Měla jsem jízdu bez sedla místo krokování, Sue s námi obcházela jízdárnu a já si připadala jak na pouti Vůbec se mi nechtělo dolů, ale náš čas skončil. Sesedla jsem, popleskala valáška po krku a rozvázala otěže. Rozepnula jsem nánosník, sedlo jsem mu jen položila na hřbet, aby si ho odnesl do boxu Rozloučila jsem se Sue, poděkovala jí a vydala se i s valáškem (jako by to šlo bez něj ) do stájí.