lia a charakter: LEVEL 3 – JÍZDA S TRENÉREM MIMO AREÁL 2/2
Vyšla jsem se Sue před stáje a zastavila vedle ní a Patrona. Ryzák napjatě stál a otáčel ušima. Charlie si nechal přehodit otěže přes hlavu a já mu mohla stáhnout třmeny a vyhoupnout se do sedla. Sue mi pokynula a já stiskla holeně, abych s dvojicí drželi krok. Oba valaši zkoumali pohledem okolí, nadšení, že vyrážejí ven. Tetička nám otevřela zadní bránu a za námi ji zavřela. Nechala jsem je předjet, aby mohli jet před námi jako první a udržovala si dostatečný odstup.
,,Dnes si mimo kroku a klusu zkusíme také cval, s Charliem to může být trochu obtížné. Musíš si ho více hlídat, aby nebyl příliš rychlý.“
,,Šššššš, uklidni se…“ zamumlala jsem k valachovi, který pohodil hlavou a poklusával.
,,Zůstaň v klidu a seď stále uvolněně. Nezkracuj si otěže, mohl by v tom pokračovat. Charakter je pouze nedočkavý, pokud za chvilku nepřestane, sesedneme a pár minut je povedeme, aby se uklidnil. Pokud přejde do pomalejšího chodu, řádně ho pochval. Naopak když sedíš na čerstvém koni, který je nervózní. Pomůže pravidelný, rovnoměrný, vydatný a dlouhý klus. Pokud bys ovšem seděla na koni, který je líný, můžeš používat střídavé pomůcky holeněmi. Nesmíš to však dělat příliš často – mohla by sis ho otupit na holeň,“ houkla ne mě Susan zepředu a mě se po chvíli konečně podařilo hnědáka uklidnit. Pokračovali jsme jako minulou hodinu – doprava po lesní cestě. Na ní jsme si také dotáhli podbřišník a odbočili obráceně – doprava podél rybníka.
,,Můžeme naklusat?“ otočila se na mě Sue na ryzákovi.
,,Jo, jasně,“ souhlasila jsem a počkala, až před námi Sue nakluše. Charlieho jsem si podržela, aby mi nenaklusal hned za nimi a až na moji pobídku. Terry zafrkal a zastříhal ušima. Klusal hezky svižně a téměř o dvacet čísel většího Patrona hravě stíhal. Rybník nedaleko nás vytvářel společně se stromy ponurou atmosféru, která nás však ještě nedostihla. Valach hezky svižně klusal a protahoval si hlavu. Sue nás po chvílích kontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Já si sem tam přesedla.
Obklusali jsme prakticky celý rybník a Sue na mě houkla, že přecházíme do kroku. Zasedla jsem tedy do sedla, ztuhla v sedu, šla proti jeho pohybům a lehce vyvinula talk v zápěstí. Charlie ještě chvilku klusal, jak táhl za Patronem, ale když jsem přidala hlas, přešel do nepokojného kroku. Ten trochu uklidnil, teprve tehdy, když přešel do nižšího chodu i Ryzák před námi. Poplácala jsem valacha po krku a lehce si zkrátila otěže. Valach totiž začal pomalu zkracovat rámec. Sue nás znovu zkontrolovala a já si stále hlídala správný sed – být narovnaná, ovšem stále uvolněná, dívat se dopředu, nehrbit se a ruce mít, jako když držím půllitr. Charlie zafrkal a zvědavě se rozhlížel okolo.
,,Klídeeeek,“ houkla jsem na něj, když pohodil hlavou a začal poklusávat.
,,Ššššš,“ snažila jsem se hnědáka uklidnit a on po několika dalších krocích opět přešel do kroku. Před námi se objevil spadlý kmen, který částečně zasahoval na cestu. Sue se hned chopila příležitosti:
,,Pokud bys chtěla v budoucnosti v terénu skákat a nalezneš nějaký přírodní skok, vždy zkontroluj jeho okolí a odstraň větvě nebo jiné předměty, o které by se kůň mohl zranit. Vždy si skok prohlédni z místa a koukni se také na terén za překážkou,“ mrkla na mě Sue a já navedla valacha více doprava, abychom se kmenu vyhnuli. Les již hodnou chvíli řídnul a teď cesta vedla na hranici luk a polí. Ty čekali, až se konečně umoudří bláznivé počasí.
,,Zase přejdeme do klusu, ano?“ ozvala se Susan.
,,Dobře,“ kývla jsem a jemně si podržela Charlieho, následně povolila, stiskla holeně a mlaskla si. Charlie zastříhal ušima a hezky svižně vyklusal za Patronem, který se každou chvilku ozýval. Postupně jsem si valacha sbírala více na otěž. Terén začal mírně stoupat a já očekávala, co přijde.
,,Můžeme nacválat?“
,,Klidně.“
,,Drž se za mnou, ve stehenním sedu, přeci jen je to lehce do kopce. Kdyby si, ale měla problém, houkni a zasedni do pracovního, ať ho zvládneš,“ ujistila se tetička a já zasedla do pracovního klusu a počkala, až Patron před námi nacválá. Posunula jsem levou nohu – tu jsem si určila jako vnější, za podbřišník a stiskla holeně. Patron nasadil poměrně solidní tempo, i když ho Sue viditelně krotila. Charlie naskočil svým typickým stylem do kulatého cvalu, poměrně svižného a hravě udržoval tempo s Patronem. Zvedla jsem se ze sedla, kontrolovala rovnováhu a dívala se před sebe. Terry cválal s nastraženýma ušima. A Sue mě každou chviličku kontrolovala. Terry se usadil v dostatečné vzdálenosti za ryzákem a našel i správné tempo. Na vrcholku nízkého stoupání jsme byly, co nevidět.
,,Zase si ho vezmi zpět do klusu,“ ozvala se Sue a já se připravila na tu obtížnější část než nacválání. Zabořila jsem se hlouběji do sedla, ztuhla a jemně vyvinula tlak zápěstím.
,,Hou…pšššššt,“ snažila jsem se uklidnit mého rozjařeného svěřence, který po chvíli přešel do svižného klusu, takže jsem zasedla do pracovního a brala ho zpátky. To samé dělala Sue přede mnou. Bývalý policejní kůň byl stejně jako ten můj ve svém živlu.
,,Přechod do kroku!“ ozvala se Sue a já tedy ještě zesílila své pomůcky, aby valach přešel do nižšího chodu. Charlie poslechl, ale vzápětí začal poklusávat. To valach před námi přešel do dlouhého kroku.
,,Hooodný,“ poplácala jsem valacha po krku, když přešel do kroku.
,,Moc hodný,“ usmála jsem se a přenesla váhu vzad, abych mu pomohla vyrovnat rovnováhu v mír-ném svahu, který se svažoval k malému potůčku, sotva dva kroky širokému. Patron ho suveréně přešel, ale Charlie zůstal tancovat na jeho kraji. Už na Hubertu jsem si všimla, že nemá vodu zrovna v lásce. Sue na protějším břehu zastavila Patrona a než stačila dát nějakou dobrou radu, Charlie skočil z místa a udělal další dva cvalové k Patronovi, u něhož se zastavil jako by se nic nestalo. Já měla co dělat, abych se udržela v sedle.
,,Dobrá práce,“ usmála se na mě Sue. ,,S tímhle bude potřeba ještě pracovat, ale když ti to odmítne, nech ho vodu očichat a nikdy na něj nepospíchej. A jak si správně udělala při pobídce, mu povol otěž.“ Poplácala jsem valacha po krku a nechala Sue vyjet, jako první s námi hned v závěsu. Cesta se stáčela podél potůčku doprava. Nalevo stála bílá ohrada, nyní prázdná, ovšem Sue věděla, co v ní při příznivějších dnech bývá.
,,Na jaře, přes léto až do podzimu, zde bývají krávy. Jezdi okolo nich vždy krokem, nechceš přece rozčílit nějakého býka nebo jeho majitele,“ usmála se na mě tetička.
,,A k tomu cvalu. Vždy cválej různě, neměj úseky, na kterých cváláš pravidelně. Kůň by mohl vytušit, že se zde bude cválat a sám od sebe to udělat. Ten kopeček je také dobrý ke klusu, klus do kopce posiluje jeho zadní nohy a pomáhá srdci a plicím.“
Potůček se znovu stáčel přes cestu, tentokrát tu však byl kamenný můstek, který se dal bez potíží přejít.
,,Je dobré také dělat v terénu následně nějaké jízdárenské cviky, například ustupování na holeň. Můžou ti pomoc při obtížných situacích.“ Sue se na chvilku odmlčela.
,,Můžeme naklusat?“
,,Jo,“ kývla jsem a opět si hnědáka podržela. A teprve když ryzák naklusal, stiskla jsem holeně. A začala vysedat. Terry už se naštěstí zklidnil po bláznivém překonání potoka a klusal uvolněně. Po chvilce dala opět Sue povel do kroku a obě jsme pozdravili rodinku na procházce.
,,Zdrav vždycky, i když nemáš náladu, nejde jen o slušnost, ale spousta lidí si myslí, že se jim chce jezdec nadřadit. Nikdy je nepředjížděj v rychlejším chodu, spousta lidí se koní bojí. Zdrav i jezdce a i k těm se přibližuj pouze v kroku a zeptej se daného jezdce, jestli ho můžeš předjet a zda mu to nevadí. Pokud, ale uvidíš cválající skupinu, může koni pomoct se od ní otočit, aby ji neviděl a nerozptylovala ho. Pokud v té skupině jezdíš, měli by být dopřednější koně vepředu a stabilnější koně za nimi – na silnici by měl být první i poslední kůň klidný a velice dobře ovladatelný,“ Sue kývla hlavou na silnici, která se rozprostírala před námi. ,,Teď chvilku pojedeme první, za sebou. Pokud budeš jezdit sama, vem si reflexní vestu. Na některých silnicích se dá jezdit vedle sebe, ale to jen v málo případech.
,,Natoč si ho lehce doleva, aby ti neuhnul do silnice. Je to podobné jako na kruhu, jen si koně hlídáš otěžemi, aby ti tam nezabočil.“ Poslechla jsem a jemně si přitlačila levou holeň. A pohlídala si ho zbytkem pomůcek.
,,Vidíš ten pás?“ Sue ukázala na travnatý pás u silnice. ,,Spoustu jezdců svádí ke cvalu, ale nikdy to nedělej. Mohou tam být díry, příkopy a odpadky, o něž by se mohl poranit. A kdyby uskočil, mohl by na asfaltu uklouznout nebo svého jezdce shodit. Zvlášť kdyby si jela na lekavém koni, ten může uskočit od samotného projíždějícího auta, jako každý jiný kůň. Když to víš, předvídej jeho reakci.“
Ještě chvilku jsme jeli po naštěstí prázdné silnici a Sue za chvíli dala pokyn na odbočování do leva. Zkontrolovaly jsme jestli nic nejede a odbočili na polní cestu.
,,Kdyby jelo auto, jsme povinni dát napřaženou rukou na určitou stranu, že odbočujeme. Stejně tak bychom se měli držet ve skupině za sebou, proto je dobré chodit ven s takovými koňmi, kteří mají přibližně stejně dlouhý krok či je ten s kratším krokem aktivnější a nedělá mu problém držet tempo,“ poučila mě Sue a oba valaši pod námi ztuhli, když se objevili výběhy akademie. Okolo nich jsme projeli a společně přešli silnici k hlavní bráně. Tu Sue otevřela a já stiskla holeně a pobídla hnědáka, který bez problému prošel bránou.