lia a charakter: LEVEL 3 – 1.TRÉNINK - JÍZDA S TRENÉREM MIMO AREÁL
Vyšla jsem za Sue v uctivé vzdálenosti s nedočkavým Charakterem, on věděl, že jdeme ven, jinak by se takhle nehnal. Sue zastavila přes stájemi a pokynula mi, ať vylezu do sedla. Přehodila jsem tedy Charliemu otěže přes hlavu, stáhla dolu třmeny, levou nohu do jednoho vložila, levou rukou si přidržovala otěže a přední rozsochu, pravou tu zadní, pravou nohu jsem se odrazila a vyhoupla jsem do sedla. Terry pode mnou nedočkavě zafrkal, vložila jsem pravou nohu do třmenu a poplácala ho po šíji.
,,Pojeď vedle mě,“ ukázal Sue na místo vedle žluťaka.
,,Dříve než vyjedeš to terénu, kam samostatně můžeš až od pátého levelu, musíš to někomu, říct. Ať už mě nebo klukům. Dalším důležitým bodem je mobil, musí být nabitý a s dostatečným kreditem, nikdy si ho nedávej do sedlové brašny, kdyby si spadla a Charakter či jiný kůň ti utekl, byl by ti tam k ničemu. Další dvě věci, které máš sebou: háček na kopyta a provázek. Háček je kvůli kamínkům v kopytech, kdyby se ti tam nějaký dostal, i když je to přes botičky nepravděpodobné náhoda je blbec. Provázek je na nouzové spravení výzbroje. Kdyby si chtěla vyjet zadní bránou, jsou v sedlovně čipy…“ Sue jeden takový vytáhla z kapsy. ,,Vždy ho však musíš vrátit popřípadě nahlásit jeho ztrátu.“ Zatímco mi Sue vysvětlovala jednotlivé pokyny, já stále upozorňovala Charlieho, že tam jsem. Susan otevřela zadní bránu, kterou jsme projeli a Sue za námi zavřela.
,,Pro dnešek budeme pouze jezdit krokem a klusat, příště zkusíme již lehký cval. TY si již byla venku na Hubertovi, to byl ovšem Charakter zařazený. Tady taky bude zařazený, jenže musíš myslet na to, že jsme jenom dvě, ne dlouhá řada koní.“ Zkontrolovala jsem si jestli správně sedím a poplácala Terryho po krku.
,,Tak, teď si ho zpomal a zařaď ho za nás,“ upozornila mě Sue. Kývla jsem “zasedla“ hlouběji do sedla, ztvrdla v ruce a šla proti jeho pohybům, lehce jsem použila i otěž, ovšem jsem si ho jemně pohlídala holení a Charlie zastavil. Počkala jsem až nás Sue na Goldovi předjedou a teprve poté jsem stiskla holeně. Terry živě vykročil.
,,Udržuj si od něj dostatečný rozestup,“ upozornila mě Sue a zabočila z hlavní silnice na tichou lesní cestu. Terry pode mnou tiše zafrkal. Zvuky akademie postupně slábly, až nebyly slyšet vůbec. Čas od času jsem musela Terryho lehce zabrzdit, abychom nelezli žluťákovi před námi na záda. Po chvilce na mě Sue houkla, ať zastavím, že si je dotáhneme. Zabořila jsem se tedy hlouběji do sedla a šla proti jeho pohybu. Terry zastavil stejně jako žluťák před námi. Levou nohu jsem si dala před sedlo a valacha si řádně dotáhal – tak aby nebyl přetažený, ale zároveň ani nedotažený. Nohu jsem vrátila zpět na své místo, prošlápla patu a špičku namířila k Charlieho bokům. Seděla jsem narovnaná – ne moc, s pokrčenými lokty, pěstmi jako když držím půllitr a pohled jsem směřovala dopředu.
,,Teď ještě chvíli půjdeme krokem a potom naklusáme, začni si ho postupně sbírat více na otěž, až ti to dovolí,“ upozornila mě Sue a poté co se žluťák před námi rozešel, jsem stiskla holeně. Terry si již slušnou chvíli protahoval krk a Sue mě upozornila na odbočení doleva, protože se cesta rozdělovala. I když Charlie pokračoval za Goldem, přitlačila jsem levou holeň, pravou přesunula za podbřišník, pohrála si otěžemi a levé rameno natočila dozadu.
,,Můžeme naklusat?“ ozvala se zepředu Sue.
,,Jistě,“ přikývla jsem a počkala, až žluťák před námi nakluše. Jemně jsem si Charlieho podržela, aby naklusal až na moji pobídku. Charlie udělal to, co jsem čekala, naklusal a prakticky okamžitě mi dovolil si zkrátit otěže.
,,Nezapomeň si čas od času přesednout!“ upozornila mě Sue, ale v tu chvíli mě to nějak netrápilo, měla jsem co dělat s valáškem aby nelezl všestrannostnímu koni před námi na záda.
,,Šššššš,“ zamumlala jsem a poplácala ho, když valášek zpomalil.
,,Hodný,“ kývla jsem a pokračovala ve vysedání. Po chvíli jsem si přesedla a společně s dvojicí před námi jsme klusali tichým jehličnatým lesem.
,,Přejdeme do kroku,“ houkla Sue.
,,Já tedy zasedla do sedla, ztuhla v ruce, šla proti jeho pohybům a jemně si ho podržela holení, Sue před námi také přešla do pomalejšího chodu a ukázala na malou pěšinku vpravo od cesty.
,,Tudy odbočíme,“ kývla jsem a pomůckami si tam za Sue hnědáka navedla. Po bocích pěšinky
Ležely poměrně veliké kameny porostlé mechem, vlevo od nás se nacházela smrčina a nad námi se tyčili velikáni. Dávala jsem si pozor, aby hnědák neodbočil ze stezky či nešlápl na jeden z kamenů.
,,Zvedej ty nohy,“ upozornila jsem valáška, když se ozval dutý náraz od kořenů. Sue mě zepředu pravidelně kontrolovala, jak to zvládáme. Projeli jsme okolo vykotlaného smrku a před námi se objevil mírný svah dolu k cestě.
,,Přenes váhu lehce dozadu a nabídni mu víc ty otěže, jeď rovně a pomáhej mu vyrovnat rovnováhu,“ upozornila mě zepředu Sue a já jemně zastavila valáška na vrcholku, abychom nebyly příliš blízko při slézání malého travnatého svahu dolu. Když byla Sue dole na cestě, zastavila Žluťáka a kontrolovala náš sestup.
,,Tady jak je ten kopeček se naopak nadlehči a lehce se předkloň.“ Jemně jsem pobídla valacha holeněmi, dala ruce více dopředu a zaklonila se v sedle. Terry malými krůčky sestupoval dolu, těsně před cestou jsem se naopak předklonila, aby Terry mohl vyjít lehké stoupání. Poplácala jsem nadšeného valacha a krokem pokračovala za Sue.
,,Můžeme znovu naklusat?“
,,Jo, jo,“ kývla jsem a počkala, až dvojice před námi přejde do vyššího chodu. Teprve pak jsem stiskla holeně a zamlaskala. Charlie zafrkal a vyklusal svižnými kroky dopředu. Lehce jsem ho sedem brala zpátky – zpomalovala jsem vysedávání, ale jinak jsem jeho tempo nějak neovlivňovala. Po pravé ruce naší cesty ležela kláda, nejsem si úplně jistá co to bylo, ale myslím, že to byla ona, čeho se Gold lekl. Žluťák před námi uskočil do strany a zastavil.
,,Zastav,“ houkla na nás Sue, ale já už automaticky prováděla pobídku do zastavení.
,,Vjeď krokem před nás a zkus kolem toho projít, Charlie by to měl zvládnout.“ Věděla jsem co má Sue v plánu stádový instinkt koní, držet se po hromadě. Pobídla jsem hnědáka, který zkoumal co jeho kamaráda tak vystrašilo. Dělala jsem jako by nic, nechtěla jsem, aby to zjistil, každopádně jsem se koukla přes rameno. Gold stále váhal.
,,Otoč ho a zastav uprostřed té klády.“ Přitlačila jsem tedy pravou holeň, levou posunula za podbřiš-ník, levou otěž měla přiloženou, pravou nabídnutou a pravé rameno lehce vzadu. Charlie se okamžitě otočil a zamířil zpět. Přibližně uprostřed klády, jsem ztuhla a šla proti jeho pohybu, lehce jsem si ho pohlídala holení a pohrála si s otěží. Valach zastavil. Sue mezitím slezla ze žluťáka, stoupnula si mezi kládu a Golda a provedla ho na druhou stranu. Já pobídla valacha a pokračovala ve stejných pomůckách, jako před tím a u Sue jsem zastavila.
,,Pokud si myslíš, že se kůň bude bát, nezkracuj si otěže a pokračuj jako by se nic nejelo, může se stát, že by se toho kůň nelekl, kdyby si takhle nereagovala. A pokud tam kůň nechce, slez z něj, stoupni si mezi něj a určitý předmět a zkus ho provést, většina koní se nechá, okolo něj provést. Pokud bys věděla, že se kůň bude předmětu bát, můžeš použít dovnitř plec, ty ten cvik neumíš je až v drezúrních osnovách, ovšem jestli budeš chtít, můžeme se na něj spolu někdy podívat. Charakter ho umí, stačí dát pouze správnou pobídku.“ Sue se odmlčela a vyhoupla se do sedla.
,,Jak sis jistě také všimla, po té pěšině jsme jeli krokem, zatímco na těchto cestách si můžeme dovolit jet klusem, na některých místech by šlo i cválat. Vždy musíš chod přizpůsobit povrchu a počasí. Nemůžeš hnát koně cvalem po úzké mokré pěšině. Určitě sis také všimla, jak jsem si ho také navedla při nasedání, je dobré si koně postavit vedle nějakého předmětu popř. jiného koně, nemůže ti tak na jednu stranu ustoupit.“ Sue se znovu odmlčela a poplácala žluťáka.
,,Můžeme znova naklusat?“ usmála se, já přikývla, nechala jsem dvojici, ať nás předjede a pak vyrazila za nimi. Stiskla jsem holeně o něco silněji než pobídku do kroku – chtěla jsem, aby mi hezky vyklusal z místa. Když se to povedlo, poplácala jsem ho a začala znovu vysedat. Charlie pofrkával a pohazoval hlavou.
,,V pořádku?“ ozvala se Sue zepředu.
,,Jo…,“ ujistila jsem ji a jemně navedla valáška více doleva, kde nebylo tolik kamínků. Celá cesta se však obecně stáčela doprava – zpět k akademii.
,,Přejdeme do kroku!“ houkla na mě Sue a já zasedla hlouběji do sedla, ztuhla jsem v sedu, šla proti jeho pohybu a pohrála si s otěžemi. Valach přešel do kroku, stejně jako žluťák před námi.
,,Teď už klusat nebudeme, koně se musí před tím, než se vrátíme vychladnout. Stejně tak je dobře, že si mu dala bederku a bandáže, kamaše jsou pevnější, proto je někdo používá jak na skákání, tak do terénu, v létě mu dej čabraku či třásně a vezmi si sebou repelent. Každopádně mu nezahazuj otěže, i když půjdeme pouze krokem, může se stát něco neočekávaného a situaci lépe zvládneš, když máš kontakt s hubou.“ Na akademii to již nebylo daleko, Sue mi ještě poradila, že je dobré se naučit couvat a dělat obraty – kolem předku i zadku, otvírání brány tak nemusí být problém. Také, že nemám stále chodit tu samou trasu, zvlášť když se na ní budu otáčet, kůň se mi tak může otočit dříve, než budu chtít.
,,Nezapomeň mu zkontrolovat nohy,“ upozornila mě Sue, když jsme se rozcházeli.