cassie + gentleman: JÍZDÁRENSKÁ PRÁCE , PRACOVÁNÍ NA PŘIROZENÉ KŘIVOSTI

,, Dveře!“ zavolal Jason dovnitř. Čekal na mě před halou. Z druhé strany se neozvalo nic, proto otevřel dveře a nechal nás s hřebcem vejít dovnitř. Hnědák zafrkal, rozhlédl se kolem. Jason za námi zavřel a usmál se. ,, Takže chcete něco z té drezury a kavalety?“ zeptal se.
,, Jo. Nejspíše zkusíme udělat něco s levou zadní nohou, nedošlapuje si s ní tak moc dobře,“ usmála se na Jasona, vedla hnědáka na střed haly. Hádám, že tohle bude dneska zábava.
,, Takže napravovat přirozenou křivost,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla. Něco málo jsem věděla už od Kitty, na kterou jsem se obrátila. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla dolů třmeny a vyhoupla jsem se na hřbet hnědáka. Bral to jako pobídku jít dopředu – skoro jsem, ani nestačila přehodit nohu.
,, Kam pak jdeme?“ zamumlala jsem, dosedla jsem do sedla a ihned prohloubila svůj sed, přenesla váhu dozadu a pomohla si hlasovým povelem, který moc dobře znal. ,, Couvej!“ dost jasně a hlasitě, aby mi rozuměl. Sklopil uši, zacouval o tři kroky zpátky na místo a já jsem ho pochválila.
,, Uvidíme, co stihnene ano?“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla a usmála se. Nechala jsem hnědáka, ať chvíli stojí, hlídala jsem si ho a po pár minutách mu ohnula krk z místa. Jednu otěž uvolnila, zatím co tou druhou vytvářela jemný tlak, dokud neohnul krk a nepustila, dokud nepovolil v týlu, pochválila jsem ho a to samé udělala na druhou ruku.
,, Jak jezdec, tak kůň se musí nejprve dobrat přes takt - to znamená, aby kůň šel pravidelně, nespěchal, zároveň se neloudal, zkrátka šel tak, aby se s tím dalo pracovat,“ řekl mi Jason. ,, Nejdříve se postaráme o to, aby šel hřebec tak jak měl, až potom začneme uvolňovat,“ řekl mi Jason, avšak pokývl a vybídl mě ke kroku.
,, Dobře, jdeme chlapče, krok,“ usmála se, když seděla v sedle, jak jsem měla. Stiskla jsem mu holeně – otěže nechala volnější, tak, abych měla kontakt a hřebec si mohl protáhnout krk hezky dopředu. Hřebec zafrkal. Energicky se rozešel vpřed, vedla jsem ho na střed krátké stěny, odkud ho ohnula za pomocí pomůcek na levou ruku. Natočila jsem ramena v požadovaném směru, tedy na levou stranu a tím zatížila vnitřní kost a změnila hnědákovi těžiště, dívala jsem se dopředu ve směru, kam chci jet. Vnější otěž přiložila jemně k jeho krku, vnější holeň posunula více na záď, a hlídala jsem jí, vnitřní holeň pouze jemně stiskla. Kolem ní se hnědák otáčel a vnitřní mu nabízela, prsty si s ní pohrávala tak, jak jsem potřebovala, aniž bych za ní tahala. Hnědák zareagoval, ohnul se mi na levou ruku. Hezky na první stopu blíže ke stěně.
,, Jde sice pěkně energicky, neloudá se, ale jde zase moc dopředu, zpomal ho,“ řekl mi Jason, sledoval nás ze středu. Ano. Gentleman nebyl žádný loudal – naopak měl tendence někdy jít dopředu až moc. Přikývla jsem, přenesla jsem váhu dozadu a pomohla si hlasem. ,, Pomalu,“ řekla jsem mu. Hnědák nereagoval, ignoroval mě. ,, Zastav ho,“ řekl mi Jason.
Za pomocí plné zádrže si ho zastavila – neochotně zastavil, hrábl si do země. Pochválila jsem ho za jeho reakci. Jason se na mě usmál, ale přikývl, což bylo pro mě jasné znamení, abych ho pobídla do kroku. Potřebujeme ho dostat do pravidelného tempa a dneska to nevypadalo, že by chtěl moc ochotně spolupracovat. Hřebec se rozešel – přechod nebyl čistý, skoro mi naklusal.
,, A znova, zastav s ním,“ řekl mi dál Jason, sledoval mě, kdy jsem se nadechla, opět ho zastavila, to už se mu nelíbilo vůbec. Snad poprvé mi vzal za ruku. Šel mi proti udidlu a tahem dopředu dopředu bez jakékoliv reakce. To si ze mě dělá srandu? Bože. Možná jsem trochu zpanikařila, ačkoliv tohle jsem jednou absolvovala na Dekovi, když ho vytáhla ven na záskok.
,, Klid, vezmi ho na kruh, tam si brnkej do otěže, pohrávej si,“ řekl mi Jason. ,, Přitom ještě tiskni jemně holeně, podle toho, jaká zadní noha právě jde,“ dodal Jason a usmál se. Udělala jsem přesně tak, jak mi řekl. Ohnula jsem si ho na velký kruh za pomocí pomůcek, holeně tiskla střídavě dle toho, jaká šla zadní a přitom si pohrávala s otěží, brnkala do ní jemně. Gentleman si přidupl, když se mu to nelíbilo. Jason nás sledoval.
,, Teď stiskni levou nohu,“ řekl mi Jason, když jsem to zjevně nevychytala, udělala jsem tak a stiskla pravou holeň již správně. Gentleman moc nechtěl a chvíli to trvalo, ale přestal mi brát za ruku, kdy se Jason pousmál. Vyjeli jsme z kruhu na krátkou stěnu, kde jsem ho zpomalila za pomocí sedu a hlasové pobídky. Dal uši dozadu, avšak zpomalil. Změnili jsme směr za pomocí diagonály a jeli na pravou ruku, kde Jason sledoval hřebcovo tempo. Párkrát jsem ho musela ještě srovnat za pomocí přenesením váhy dozadu a hlasové pobídky.
,, Tak, teď to je v pořádku, jde pravidelně, takhle se s ním dá pracovat, skvělý,“ usmál se Jason spokojeně. ,, Zkusíme klus, zdali si ho bude držet nebo ne,“ řekl mi, kdy jsem přikývla. Stiskla jsem holeně, použila hlas a hřebec naklusal, lehce šel více dopředu, kdy jsem si ho srovnala za pomocí vysedávání. Vysedávat jsem začala, až po třech klusových krocích, tak nějak. V tu chvíli, kdy mě to vyhodilo správně nahoru, a já mohla vysedávat do tempa. Gentleman zareagoval, přizpůsobil se mému vysedávání, kdy jsem ho pochválila. I na druhou ruku jsme si obklusali jeden obvod jízdárny, Jason se usmíval.
,, Narovnaná si dobře, ale holeně, hlídej si je, musí být v kontaktu s koněm, jinak ti nebude reagovat a Gentleman má rád jasné pobídky ne?“ řekl mi, když jsem ho ohýbala v rohu na dlouhou stěnu a asi to nebylo úplně ono. ,, Dobře vyjíždíš rohy, udržuj si ho v tomhle tempu a půjdeme na protažení a uvolnění,“ řekl mi Jason. ,, To nechám na tobě,“ dodal.
Přikývla jsem, holeně přiložila více k bokům Gentlemana, ten pode mnou šel dobře, ačkoliv bylo vidět, že ho pořádně štvu.
,, Dneska je nabušený co?“ usmál se Jason, když mu to zjevně připadalo velmi vtipné. Spíše bych řekla, že má pořádně blbou náladu. Moc dlouho jsem ho takhle nezažila. Vždycky byl ochotný.
,, Až moc,“ zamumlala jsem, ale pousmála se a nacválala jsem s hřebcem na volnější otěži, aby se protáhl lehce i ve cvalu, na každou ruku si s ním dala obvod – to už se mu celkem zamlouvalo, až na menší zádrhel v rohu.
,, Vyjíždějte ty rohy, holeněmi ho srovnávej a trvej na svém,“ řekl mi Jason, zatím co sledoval hřebcovo tempo. Já stála ve stehenním sedu, dívala se před sebe a zasedla do sedla, jakmile jsem měla přejít do klusu za pomocí zádrže – ztuhnout v kříži, nohy dát co nejníže, vytáhnout se z pasu nahoru, stisknout horní část stehen a opatrně vydržet otěže. Pro jeho vlastní pohodlí si hřebec přešel do klusu, ačkoliv to bylo velmi zdráhavé a naštvaně si přidupl, kdy mi vybočil i od stěny na druhou stopu. ,, Zarovnej si ho,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla, za pomocí pomcek vjeli zpátky na první stopu, hezky ke stěně.
Poté jsem začala uvolňovat hřebce už pořádně. Na volnější otěži jsem si vyzkoušela přeskočit o jeden chod výše, takže z kroku nacválat, ze zastavení vyklusat, pěkně na obě dvě ruce. Hřebec se už pomalu srovnával, udržoval si tempo a reagoval na mé pobídky. Pokaždé, když provedl vše správně, jsem ho pořádně pochválila. Měnili jsme chody a hlavně ruku, kdy nezapomněla na jízdárenské cviky jako velký kruh, od stěny ke stěně a to hlavně v kroku či v klusu, či ze středu nebo půl jízdárny. Jason nás sledoval. Hřebec mi po chvilce sám od sebe nabídl přilnutí, na což jsem čekala, zkrátila jsem si velmi opatrně oteže a provedla s nim ještě pár cviků.
,, Skvělé, pravidelné tempo má, je uvolněný a svaly jsou protažený, jak mají být. Teď si ho trochu shromáždíme a více podsadíme,“ řekl mi Jason. Nechala jsem hřebce vytáhnout si krk dolů a dopředu, jak potřeboval, on si spokojeně přežvýkl a odfrkl si. Nechala jsem ho naklusat a v klusu si pobrala otěže. ,, Velmi opatrně, dej mu čas ano?“ usmála se Jason, kdy jsem dělala přesně, jak řekl.
,, Opět ty holeně, v klusu ti lítají, i když ne tak moc, ale pořád to není ono,“ usmál se, okamžitě jsem se přitiskla a roh byl vyjet hned lépe. Další fáze byla dostat Gentlemanovi více pod sebe. A tentokrát to bylo opačně. Vždy o chod níže, tudíž z klusu couvat, či z cvalu do kroku a nebo z klusu do zastavení, to už byl trochu větší problém. Dneska mu dělalo prostě problémy zastavování.
Použila jsem plnou zádrž, abych ho zastavila – ukázalo se to jako velký problém, opět mi šel proti ruce, přidupl si a naštvaně si odfrkl, až jsem si povzdechla, takže to samé jako předtím. Na kruh, pomoct si holeněmi a brnkáním otěže, dokud nebude ochotný spolupracovat. Trvalo mu to o něco déle, ale zastavili jsme. Nechala jsem ho chvíli čekat, vyklusali jsme, kdy jsem pouze silněji stiskla holeně a pomohla si hlasem. Hřebec přešel hladce, odfrkl si, kdy jsem ho pochválila. Změnili jsme ruku a já si ho pobídla do cvalu za pomocí poloviční zádrže – narovnat se v zádech, stáhnout břišní svaly, uzavřít a přizvednout ruce, vnější holeň za podbřišník a stisknout holeně, Gentleman nacválal. Poloviční zádrží jsem si udržovala energii hezky vzadu. Ze cvalu do kroku. Poté jsem i zkracovala a prodlužovala střídavě chody, za pomocí poloviční zádrže. Samozřejmě na obě dvě ruce. Nechala jsem hnědáka ,, vyšlápnout“ tím způsobem, že jsem provedla poloviční zádrž, ale místo toho, abych ruce přizvedla, jsem je naopak dala dolů, sjela mu více ke krku a nepatrně se dotkla jeho boků. Gentleman prodloužil rámec, kdy jsem jej pochválila a vrátila ho zpátky za pomocí zádrže. Začínal reagovat už lépe. Začal se podsazovat a všechno to šlo dobře.
,, Skvělé, příště více stiskni holeně, ale reagoval dobře. Dneska nejde asi tak dobře, jako normálně, nebo spíše nechce, ale začíná se to zlepšovat,“ usmál se Jason, sledující nás, kdy mě už bolely nohy, od toho, jak mi někde nechtěl reagovat při ohýbání. Byli jsme krásné uvolněný, protažený, energie byla hezky vzadu a hřebec byl podsazený.
Opět mu nechala vytáhnout otěž, aby si trochu oddechl, přešli jsme do kroku. Zacválali jsme si také dostatečně. V klusu jsem vysedala, hlídala si nohy a střídala na kterou vysedám, zatím co ve cvaluz byla ve stehenním a od toho mě budou sakra bolet nohy.
,, Zabralo nám to trochu více času,“ usmál se trenér. ,, Křivost bývá způsobená asymetrií těla - zejména svalů. Některé jsou zkrácenější, některé naopak.. a my potřebujeme tedy tyto svaly co nejvíce uvolnit, protahovat, pracovat s nimi, aby byly poddajnější a spíš se přizpůsobili tomu, co po koni žádáme.. chápeš mě?“ řekl mi Jason, zatím co jsem jezdila krokem kolem něj.
,, Ano,“ přikývla jsem, přejela vnitřní otěží hnědákovi po krku a usmála jsem se.
,, Narovnání koně docílíme ohýbáním - ohýbání, ale precizně, hodně pečlivě - přesně dodržovat trajektorie, pravidelné oblouky a dobrý test je jet rovnou linii někde, kde nemáte oporu stěny.. takže třeba jezdit ve druhý stopě,“ poslouchala jsem Jasonova slova, kdy se pousmál.
,, Rozumím pane,“ usmála jsem se.
,, Tak jdeme na to,“ řekl mi. Přikývla jsem, v klusu jsem si Gentlemana vzala zpátky na přilnutí – nespěchala jsem, pomalu jsem si otěže zkrátila a přešli jsme do kroku.
,, Jako první velký kruh. Dej si záležet na to, aby to byl kruh,“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla a ohnula si Gentlemana za pomocí pomůcek na velký kruh – natočila ramena v požadovaném směru, dívala se tak do půl kruhu napřed, tím zatížila vnitřní sedací kost, vnější otěž rámcovala, vnější holení si hlídala záď, kolem vnitřní holeně se mi otáčel, tu jsem jemně tiskla. Vnitřní jsem mu nabízela a přehmatávala si, jak jsem potřebovala.
,, Holeň více na záď a celkově holeně ve větším kontaktu, máte z toho pěknou šišku, znova,“ozval se Jason, když jsme vyjeli z kruhu a najeli při první možnosti na další kruh, kdy mě upozornil hned zezačátku na holeně, Gentleman reagoval pěkně – také jsem ho pochválila. Změnili jsme ruku a velký kruh zkusili i na druhou ruku a já si dávala pozor na dobrou trajektorii – povedlo se mi to.
,, Skvělý, vlnovku o třech obloucích,“ usmál se na mě Jason, kdy jsem přikývla. Najela jsem na ní z krátké stěny, a vyjížděla v obloucích vrcholy, jak jsem měla, přitom si dávala záležet na včasném ohýbání. ,, Ohýbáš ho moc brzy, pěkně vyjeď vrchol,“ usmál se Jason. ,, Zkusíme to později znova,“ usmál se, kdy jsem přikývla.
Naklusali jsme a velký kruh si zkusili i v klusu, na druhou ruku jsem začala osmičku, Jason mě celou dobu upozorňoval na chyby, na to, co dělám špatně. Holeně jsem držela u Gentlemana, který se mnou i ochotně spolupracoval, ačkoliv mi bylo jasné, že by raději skákal. V každém chodu jsme si vyzkoušeli oblouky a jeho celkové ohýbání. Zopakovala jsem si od stěny ke stěně, tentokrát s lepším výsledkem. Najeli jsme si i na druhou stopu, abychom zjistili, jak na tom jsme. Táhlo nás to více na levou stranu, ale to se napraví, pokud na tohle budeme pracovat.
,, Tak osmičku,“ řekl mi Jason, přitom se usmíval. Přikývla jsem, avšak najela si na velký kruh, dávala si záležet, aby kruh byl kruh a hnědák byl pode mnou dobře sestavěný, přesně jak měl.
,, Tak dobře, takhle to drž,“ zakřičel na mě Jason. Chvílemi jsem si připadala, že nic neumím a že jsem všechno zapomněla, avšak ve středu čemsi ho přistavila na druhou ruku, najeli jsme na kruh na druhé straně haly, kdy jsme ovšem brali ohled na její rozměry. Přistavila jsem si ho o vteřinu pozdě, tudíž to bylo trochu poznat, ale bylo to nepatrné. Osmičku jsme si dali v klusu. Pochválila jsem hnědáka, když se nám to vydařilo, pracoval teď dobře. Místy jsme ho musela nutit, ale tempo si udržoval a když, tak jsem ho do něj zpátky dostala.
Ještě pár oblouků ve cvalu, ale poté Jason řekl, že by to pro dnešní hodinu stačilo. I hřebec toho měl dost. Jeho energie se změnila spíše v naštvanou a otrávenou. Skončili jsme tak akorát včas.
,, Dneska nechtěl moc spolupracovat, museli jsme ho přemlouvat, aby šel, jak měl. Hlídej si holeně, buď v klidu a když ti něco nepůjde, nelam si s tím hlavu. Nikdo není dokonalý,“ usmál se Jason. ,, Trvej si na svém, vyžaduj od něj, aby se snažil o opravu a pokud udělá něco dobře chválit, ale tohle děláš už automaticky,“ usmál se Jason.
,, Vyklusej, vykrokuj a dnešní hodina je u konce,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla, ale udělala to, co říkal. Na zahozené otěži jsem si na každou ruku projela tak tři obvody jízdárny, jak v klusu a kroku. Dokud se hřebec nevydýchal, tak jsem ho nechala krokovat. Dokud jeho dech nebyl pravidelný a nozdry nebyli pořádně rozevřený.
,,Díky Jasone,“ usmála jsem se na trenéra, když jsem seskočila, uvolnila nánosník, vytáhla třmeny a uvolnila i podbřišník.
,, Za málo, jsem trenér. Kdyby si chtěla někdy lekci, můžeš říct, ale ohýbání můžete kdykoliv trénovat a teď v zimě je to docela dobrý ne?“ usmál se, otevřel mi dveře, kdy jsem vedla hřebce ven z haly.
,, Jasný, díky měj se,“ rozloučila se s ním, šla se postarat o hnědáka.