lia a charakter: TRÉNINK BEZ SEDLA
,,Ahoj, Sue,“ kývla jsem na blondýnku, která za námi zavřela dveře.
,,Ahoj,“ odpověděla a já přehodila otěže přes hlavu a v duchu si říkala, že přece Charakter není tak vysoký a že nemůže být problém na něj vylézt.
,,Zkusíš to sama?“ kývla Sue k valáškovi a přešla k Teriho hlavně, aby mi ho přidržela. Levou rukou jsem si přidržela otěže a opřela se o jeho kohoutek, pravou o jeho záda.
,,Na tři,…“ kývla Sue. ,,Raz, dva, tři.“ Na tři jsem se odrazila, zapřela se rukama, povedlo se! Dostala jsem se tam!
,,Tak, není to nějak složité. Krok zvládne každý, prostě so představ, že sedíš v sedle. Udržuj podobný sed a soustřeď se na stejné věci. Musíš, však lépe držet rovnováhu. Sedlo ti obyčejně pomáhá, jenže teď tu není a musíš si poradit sama. Pak si tě vezmu na lonžku a zkusíme klus, možná i cval, podle toho, jak ti to půjde,“ Sue pustila otěže a ustoupila, abychom mohli projít. Snažila jsem, sedět správně, otěže jsem si chytnula do obou rukou a stiskla holeně, tedy to spíše asi vyšlo, jako stisknutí nohou, ale Teri porozuměl a rozešel se. Bylo to zvláštní sedět na holém koňském hřbetu i Teri se mi zdál lehce zaražený, ale poté co mi ochotně obešel kolo, vypadal, že to vzal jako samozřejmost. Poplácala jsem ho po krku a snažila se udržet správný sed. Sue mi tu a tam něco poradila, ať už jsem dávala holeně příliš dopředu nebo jsem měla tendence příliš dávat paty dolu.
,,Drž se víc těmi koleny, pomůže ti to v celkové rovnováze,“ houkla na mě Sue, mě nezbylo než nic jiného než přikývnout a poslechnout. Jakmile jsem se více ,,chytnula“ těmi koleny, cítila jsem se okamžitě jistější. Teri zafrkal, Sue byla za chvíli spokojená s okrokováním, takže si nás připnula na lonž.
,,Naveď si ho na kruh a až budeš připravená, naklusej,“ přikývla jsem, zapracovala holeněmi, rameny a otěží. Vnější jsem mu nabídla a vnitřní si hlídala dálku od Sue. Teri udržoval na kruhu rovnoměrný krok. Tak, tři, dva, jedna, teď. Stiskla jsem Teriho boky a valášek hned naklusal.
,,Drž se v pracovním, ten je v klusu bez sedla nejjednodušší, vím, že se dělá až ve třetím levelu, ale i malé kruhy děláš při něm, základní principy znáš. A snaž se tam tak nedrncat. Posuň si to těžiště trochu dopředu, ne moc a snaž se najít tu rovnováhu.“ Teri si to vykračoval svým typickým svižným krokem dopředu, tedy ne krokem klusem. Valášek si pofrkával a stříhal ušima. Já jsem se snažila najít nejlepší těžiště a rovnováhu. V jednom bodě jsem měla dojem, že je to lepší než jinde.
,,No vidíš! Hned je to lepší!“ Tak to nebyl jen dojem. Bylo to i reálné.
,,Zkus ty nohy netlačit tak dopředu, ano, to je lepší.“ Opravila mě blondýnka. Nechala nás obklusat ještě jedno kolečko, já mezitím bojovala o udržení těžiště a tím pádem i rovnováhy.
,,Přejdi do zastavení.“ Kývla Sue z prostředku kruhu. Šla jsem proti jeho pohybu, více zatnula břišní svaly a Teri opět pochopil, postupně z klusu zastavil. Sue si nás navedla na druhou ruku a opět jsme přešli do klusu, chvilku mi trvalo, než jsem opět našla těžiště. Povedlo se. Sue mi dala chvíli čas, abych získala větší jistotu a sebevědomí.
,,Cítíš se na pár koleček ve cvalu?“ optala se Susan. Přikývla jsem, sice váhavě, ale ano.
,,Až budeš připravená, dej pobídku, snaž se udržet tu rovnováhu, ty holeně necpi moc dopředu.“ Přikývla jsem, připravila se, vnější holeň posunula za podbřišník a stiskla. Teri se vyhoupl do cvalu, prvních několik skoků jsem málem spadla, přidržela jsem se hřívy a snažila se najít rovnováhu. Po několika poskocích se podařilo.
,,Super, mysli jen na ty holeně.“ Vrátila jsem holeně na správná místa.
,,Přejdi si do kroku a máme hotovo, já si myslím, že pro dnešek dobrý.“ Sue mě odepnula z vodítka a já nechala ještě Teriho obejít pár obvodů. Pak jsem sklouzla z jeho hřbetu, pochválila ho. Otěže mu přehodila přes hlavu a vyvedla Teriho z haly.