raven+ikaros: LEVEL 2: POVINNÝ TRÉNINK 2/2 - základní povely pod dohledem trenéra

(omlouvám se za stručnost, dvakrát se mi celý text smazal a už nemám čas se moc rozepisovat)


V půl jedenácté jsme se se Sue sešli před halou. Dneska jsme tu byli s Ikarem o celou minutu dřív, než trenérka Pozdravili jsme se, Sue zavolala "Dveře!" a otevřela. Hala byla prázdná, zastavili jsme se uprostřed. Dotáhla jsem sedlo, spustila třmeny.
"Nadej," usmála se na mě Sue. Vložila jsem špičku levé nohy do třmenu, odrazila se a vytáhla se do sedla. Srovnala jsem si nohy, otěže a sed. Pěkně rovná záda, dívat se dopředu, nezaklánět se a ani se nepředklánět, špičky ke koni a holeně na podbřišníku.
"Opracuj a pak si povíme, co si pamatuješ z minula a co vysvětlíme znovu, ano?" prohlásila Sue. Přikývla jsem a stiskem holení pobídla Ikara ke kroku.
Začínali jsme na volné otěži dva obvody na obě ruce, potom velké kruhy na obě ruce. Směr jsme měnili přes střed kruhu. Pobrala jsem si otěže, jenom o kousek, a pobídla holeněmi do klusu. Nechala jsem se pár kroků natřásat v sedle, pak jsem chytla rytmus a dala se do vysedávání. Opět obvod na každou ruku, dva velké kruhy na obě ruce. Valášek spokojeně přežvýknul a nabídl mi přilnutí. Na začátku dlouhé stěny jsem ho pobídla do cvalu. Pokrátila jsem si otěže, posunula vnější holeň za podbřišník a stiskla. Ikaros v jedné chvíli krásně naskočil, ve druhé si vyhodil a ve třetí jsem seděla na zadku v písku jízdárny a nechápavě hleděla na svoje nohy.
"Jsi v pořádku?" dolehl ke mě Suein starostlivý hlas.
"Jo," zatřepala jsem hlavou, "samozřejmě. Jsem ok. Jenom se divím, jak rychle to jde dolů a nedobrovolně," pokusila jsem se o úsměv, ale vyšel z toho spíš škleb.
"Kdo nepadá, nejezdí," došla ke mě Sue a nabídla mi ruku. Zvedla jsem se ze mě, oklepala ze sebe písek a rozhlédla se po jízdárně. Samozřejmě, Ikaros postával za Sue a netvářil se ani trochu provinile!
"Šup do sedla," pobídla mě trenérka a podávala mi otěže. Povzdechla jsem si. To se řekne, ale já si parádně narazila zadek! Nicméně jsem se znovu vyhoupla na Ikarův hřbet. Podle pokynů jsme opět naklusali, nacválali. Tentokrát bez kozlů. Ikaros se pěkně uvolnil, zkusili jsme velký kruh v pracovním cvalu na obě ruce a poté přešli do klusu, do kroku. Zastavili jsme u Sue a čekali na pokyny.
"Velké kruhy evidentně zvládáš," zasmála se. Přikývla jsem. "Tak tedy zkusíme Obloukem změnit směr, nejprve v kroku, potom v klusu. Pamatuješ si, jak na to?"
"No," zamyslela jsem se, "to je takový Jin a Jang," dodala jsem se zářivým úsměvem.
"Definice na zabití," zakroutila hlavou Susan, ale nechala nás jet.
Stiskem holení jsem pobídla Ikara ke kroku, navedla jsem ho na velký kruh, který jsme započali v A. Lehce jsem sevřela prsty vnitřní otěže, tím jsem ji trochu přitáhla, a přitiskla vnější holeň víc. Natočila jsem se do obratu i kyčlí a ramenem, Ikaros se krásně plynule ohnul. V F jsme se dotkli stěny, projeli jsme středem v L, dotkli se stěny opět v K a v A znovu kruh. Jakmile jsme dojeli do středu jízdárny, přitáhla jsem si lehce vnitřní otěž a zapůsobila vnější holení. Vedla jsem Ikara do menšího oblouku, zhruba uprostřed kruhu jsem změnila pobídku - vnitřní holeň a vnější otěž, opět menší půloblouk a v A jsme se napojili na kruh, tentokrát na druhou ruku.
"Dobrý a teď klus!" zavolala na nás Sue. Stiskla jsem holeně, mlaskla a naklusali jsme. Dovolila jsem si opět nejprve jet jeden velký kruh, abych si zvykla na rytmus vysedávání a pak jsme zopakovali to samé.
"Přímo!" přišel povel. Znamenalo to, že budeme jezdit po obvodu jízdárny, pořádně vyjíždět rohy, bez změny směru a bez vybočování, dokud nepřijde další povel. Navedla jsem Ikara na dlouhou stěnu, pořád jsem ho udržovala v klusu. Začínal trochu lenivět, stiskla jsem do holeněmi trochu víc, aby neztrácel tempo.
Susan nás nechala klusat půl obvodu, pak přišel povel do kroku. Zasedla jsem, ztuhla v kříži i v rukou, sevřela prsty a tím lehce přitáhla otěže. Ikaros se zafuněním přešel do kroku.
"Diagonálou změnit směr!"
I tohle si pamatuju. Jeden se z rohu jízdárny do protějšího, přes X. V H jsem lehce zapůsobila vnitřní otěží a vnější holení, natočila se, Ikaros se ohnul směrem dovnitř jízdárny. Pokračovali jsme úhlopříčně, projeli jsme X a v F jsem lehce přitáhla vnitřní otěž, vnější holení stisknout a opět jsme se napojili na stěnu. Popleskala jsem Ikara po krku.
"Klus a vlnovka o třech obloucích!" zavelela Sue. Tenhle povel mi moc nešel ani předtím, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu v klusu
Pobídla jsem valáška, naklusal. Z rohu krátké stěny započala naše vlnovka. V protějším rohu, v H, jsem Ikara ohnula vnitřní otěží a vnější holení, nezapomněla jsem se natočit ramenem.
"Klidnou holeň!" napomenula mě Sue. Kousla jsem se do rtu, jak jsem se snažila soustředit. Za S nás čekalo ohnutí, vnitřní otěž, protilehlá holeň. Sama netuším, jak jsem se mohla do pobídek tak zamotat, každopádně se mi podařilo udělat nějak tři oblouky, ale zbyl mi ještě kus jízdárny a vůbec jsem to nějak neodhadla.
"To nevadí," usmála se na mě Sue povzbudivě. "Příště to bude lepší."
"Ze středu," dodala vzápětí. V A jsme opustili stěnu a zamířili do středu jízdárny. Proklusali jsme X a mířili do C. V C jsme se napojili na stěnu beze změny směru a pokračovali po obvodu.
"Krok!" Zasedla jsem, zavřela ruku a Ikaros pěkně přešel do kroku. Zopakovali jsme si ještě povel Půl jízdárny, v kroku i v klusu, nakonec i v pracovním cvalu. Potom nám zbývalo ještě Kruhy změnit, což je vlastně taková osmička. Tenhle cvik byl v kroku v pohodě.
Protože hodina utekla jako voda, Sue dala povel k vykrokování. Nechala jsem Ikara jít na zahozené otěži tři obvody jízdárny na obě ruce, pak jsme ve středu zastavili, vytáhla jsem nohy ze třmenů a protáhla si je. Až pak jsem seskočila, vytáhla třmeny a povolila podbřišník. Rozepnula jsem nánosník, pochválila valáška za dobrou práci a spolu se Sue jsme se vydali do stájí.