raven+ikaros: LEVEL 2: POVINNÝ TRÉNINK 1/2 - jízdárenská práce ve stehenním sedu

První den po týdenní pauze a hned do sedla. Miluju svojí aktivitu, vážně, že jo Se Sue jsem naštěstí byla domluvená přes email, takže nebyl problém ani s trenérem, ani s plnou halou. Ve dvě jsem měla Ikara připraveného před halou.
"Ahoj Sue!" pozdravila jsem energicky blondýnku.
"No ahoj, Rav," usmála se na mě mile. "Ty máš ale energie. Jaké byly prázdniny?"
Ušklíbla jsem se. "Jestli říkš šesti dnům intenzivního rehabilitování a chození na rentgeny a takový podobný zábavy prázdniny, tak jsem se měla skvěle." V mém hlase znělo pobavení, ale přesto - všichni víme, že pořád nejsem úplně v pořádku. Na Suein starostlivý pohled jsem reagovala zářivým úsměvem a prohlášením, že vše je na správné cestě k úplnému uzdravení. Doktor dokonce prohlásil, že jezdectví mi schvaluje.
Sue otevřela halu, my vešli. Dotáhla jsem sedlo, stáhla třmeny a počkala si na pokyn k nasednutí. Pak jsem se vyhoupla do sedla (nebylo to ani zdaleka tak elegantní, jak si myslím) a chopila se otěží.
"Začni opracováním," popošla směrem k nám. Jasně, však tím taky začíná každá práce. Nadechla jsem se a pobídla Ikara ke kroku stiskem holení. Podpořila jsem pobídku zamlaskáním a plavák energicky vykročil. Zřejmě mu nevadila práce na jízdárně, když týden předtím se jenom flákal ve výběhu
Nechala jsem valáška jít na volné otěži a srovnala jsem si sed. Špičky dolů, holeně klidné (dokud se na ně budu soustředit), rovná záda a uvolněná bederní páteř. Jít pěkně s pohybem koně. Nadechovala jsem se zhluboka, klidně, vnímala jsem houpání těla pod sebou. Ikaros kráčel podél dlouhé stěny, vyjeli jsme roh. Přestala jsem se soustředit na sebe a přenesla svou pozornost na koně. Druhý roh už jsme vyjeli mnohem lépe, pěkně vnitřní otěž, vnější holeň. Otěže jen lehce, chtěla jsem začít dávat větší důraz na pomůcky holení a sedem.
"Zapomínáš se natáčet do zatáček," připomněla mi Sue. No jo, já věděla, že jsem na něco zapomněla.
V půlce dlouhé stěny jsme najeli na velký kruh. Hezky vnitřní otěž, jen lehoučce; a vnější holeň, natočit se a jít s pohybem. Susan spokojeně přikývla. Ikaros hezky reagoval, na velkém kruhu se pěkně ohnul.
"Změnit směr!" přikázala Susan. Trenérka neřekla jak, takže jsme změnili směr v kruhu. Nechala jsem pak Ikara jít na druhou ruku dva obvody jízdárny. Až pak přišel čas na velký kruh. Opět jsme jich nedělali moc, tři na každou ruku.
Pobrala jsem si otěže a připravila se k pobídce do klusu. Stiskla jsem holeně a zamlaskala. Ikaros přešel do klusu. Chvíli jsem si dopřála sedět v sedle, než jsem chytla rytmus a dala se do vysedávání. Najeli jsme na velký kruh. Dělalo mi trochu obtíže mít klidnou holeň při vysedávání a ještě pobízet do obratů, ale s trochou soustředění se mi dařilo. Směr jsme měnili přes střed kruhu jako obvykle.
"Nepřekláněj se tolik," napomenula mě Sue. Při vysedávání mám obvykle tendenci se naklánět dopředu, což je špatně samozřejmě.
"Pracovní klus, jeden obvod na obě ruce," zahlásila najednou Sue. Zůstala jsem sedět v sedle, pracovní klus moc nemusím, hrozně mě vyhazuje
"Klidnou holeň," houkla na mě ještě. Přestala jsem se soustředit na svoje nepohodlí a začala jsem věnovat pozornost správnému sedu a koni pod sebou. Směr jsme změnili obloukem na dlouhé stěně. Zapůsobila jsem lehce vnitřní otěží a vnější holení, natočila jsem do obratu ramenem i kyčlí. Ikaros se hezky ohnul, opsal takovou jakoby kapičku tvarem a napojil se zpět na stěnu. Popleskala jsem ho po krku. Dneska reagoval fantasticky.
Po dokončení obvodu jsem ztuhla v bedrech, a lehce přitáhla otěže. Vlastně ani nemůžu říct, že bych je přitáhla, spíš jsem sevřela prsty víc k sobě a ten pohyb sám o sobě vyvolal tlak na udidlo. Ikaros zafrkal a přešel do kroku. Zamířili jsme k Sue.
Trenérka mezitím vytáhla odkudsi lonžku. "Necháme mu bederku," zeptala jsem se, ale znělo to spíš jako konstatování. Susan přikývla a připnula Ikarovi k udidlu lonž.
"Však už to znáš," mrkla na mě.
"No joo," protáhla jsem se smíchem.

Pobídla jsem Ikara do kroku. Přestala jsem si hlídat kam jde, Sue ho měla na lonži a já se mohla soustředit jen na sebe. Zvedla jsem se ze sedla, zapřela kolena do bočnic a opřela si pěsti o Ikarův krk. Snažila jsem se dívat se dopředu a moc se nepředklánět. Můj zážitek z minula byl ohledně tohoto dost živý Špičky jsem držela směrem ke koni mnohem líp, než když jsem seděla v sedle.
"Nehrb ramena," poupravila mě ještě Sue. Narovnala jsem ramena. Mám pocit, že stehenní sed mi už jde, zato moje nohy mě zrazují Bolela mě stehna i lýtka, těžko říct, z čeho víc. Jestli z tohohle sedu nebo z rehabilitací. Takhle napoprvé jsem opět vydržela jen půl kolečka. Zlehka jsem dosedla do sedla a nechala se další půl kolečka houpat a odpočívala jsem. Sue mě ani nemusela pobízet, tohle byla otázka mého ega Vydržela jsem mnohem déle. Paty byly dolů, špičky ke koni a holeň celkem klidná. Ale v kroku - to nic není.
"Přejdeme do klusu," houkla na mě Sue. Spustila jsem se do sedla, chvilku jsem si užívala pocit uvolnění svalů. S nádechem jsem Ikara pobídla do klusu. Naklusal, o dost méně energičtěji než na začátku. Jestli se zase zastaví, budu se zase sbírat ze země Opět jsem se postavila do třmenů. V klusu to bylo trochu náročnější, odolávala jsem nutkání předklonit se víc dopředu.
"Špičky!" zavolala na mě Sue. Srovnala jsem si špičky ke koni, narovanala se v zádech a v ramenou. Už mě nebolely jenom nohy, ale i záda. Jako by to nestačilo.
Zkusily jsme se Sue opět i přechody z klusu do kroku a z kroku do klusu. Až u třetího přechodu jsem udržela tělo ve správné pozici.
„Tak jo, to by pro dnešek stačilo, co ty na to?“ usmála se na mě Sue, přešla k plavému a odepla mu lonž. Neměla jsem sílu odpovědět.
„Vykrokovat,“ přikázala, i když jsem moc dobře věděla, co přijde. Nechala jsem mu úplně volné otěže a deset minut jsme krokovali podél stěn haly, pokaždé dva obvody na jednu ruku. Poté jsem vysunula špičky ze třmenů a protáhla si nohy. Zastavila jsem Ikara uprostřed haly, nadechla se a seskočila. Zabrnělo mi v kolenou, když jsem dopadla.
„Uggh,“ vydala jsem ze sebe. Vytáhla jsem třmeny, povolila podbřišník a rozepnula nánosník.
„Super, bylo to mnohem lepší než před týdnem, Raven,“ poplácala mě Sue po rameni. „Každý se to musel učit,“ mrkla na mě a já od ní pochytila pozitivnější vlnu.
„Děkuju,“ usmála jsem se. Opustili jsme halu společně, já se vydala s Ikarem do boxu, Sue do kanceláře.