raven+ikaros: LEVEL 2: POVINNÝ TRÉNINK 1/2 - jízdárenská práce ve stehenním sedu

Dneska byl můj den. Se Susan jsme měly sraz v půl páté před halou. Trenérka tam už stála, když jsme s Ikarem dorazili. Válášek byl dneska nějaký líný, vůbec se mu nechtělo z výběhu, tak jsem zvědavá, jak nám to půjde na hale.
"Ahoj Sue," pozdravila jsem usmívající se trenérku.
"Ahoj Raven, tak jdeme," prohlásila Sue a otevřela dveře. Nechala mě s koněm projít jako první, pak za námi zavřela dveře. Došli jsme doprostřed haly, na Susanin povel jsem si dotáhla sedlo a spustila třmeny. Pokusila jsem se ladně se vyhoupnout do sedla, vypadalo to asi dost vtipně, protože Sue se zubila. Srovnala jsem si nohy ve třmenech, srovnala otěže a čekala jsem, co bude dál. Jasně, že první bude opracování, ale prostě počkám na příkaz
"Tak začneme opracováním,“ promluvila Sue a přendala si lonž z jedné ruky do druhé.
„Já to čekala,“ zahihňala jsem se. „Začíná tím přece každá práce.“
„Pak tě vezmu na lonž a budeme se soustředit na tebe. Tak můžeš začít,“ pokynula mi. Stiskla jsem Ikarovy boky holeněmi, vykročil. Zatím reaguje. Jasně, zatím po něm ani nic nechci, pomyslela jsem si kysele. Nechala jsem ho jít na volné otěži a soustředila se na srovnání svého sedu. Pomalu jsem se vžívala do rytmu a šla s pohybem čím dál líp. Taky už mi to netrvalo tak dlouho zvyknout si. Navedla jsem Ikara na stěnu, pěkně lehce vnější otěž a vnitřní holeň. Snažila jsem se, abychom vyjížděli rohy jízdárny a hlavně, abych ho k tomu pobízela spíš holení než otěží.
„Natáčej se do obratů!“ napomenula mě Sue. Pravda, seděla jsem v sedle jako svíce, ani o kousíček jsem se nanatočila. Musím si dávat větší pozor. Ikaros potřásl hřívou. Aby se nenudil, po druhém obvodu na levou ruku jsme najeli na velký kruh. Z velkého kruhu na levou, vnitřní ruku jsme plynule přes střed změnili směr. Ve středu jízdárny jsem lehce přitáhla vnitřní otěž a vnější holeň přitiskla za podbřišník. Natočila jsem se do obratu ramenem i kyčlemi, zběžně jsem mrkla na Sue, ale trenérka nic neříkala. Jakmile splnil obrat, okamžitě jsem přestala působit pomůckami a nechala ho jít rovně. Ve středu krátké stěny jsem si lehce dopomohla vnitřní otěží, natočila jsem a hlavně jsem pobízela vnější holení. Trochu mi ujela pata, takže jsem pobídla spíš patou, ale rychle jsem si nohu srovnala. Pěkně špička ke koni. Pobrala jsem si otěže a připravila se k pobídce do klusu. Stiskla jsem holeně a zamlaskala. Ikaros přešel do klusu. Po pár metrech sklonil hlavu a opět přešel do kroku.
„Tak takhle ne, hochu,“ promluvila jsem na něj káravě. „Klus!“ zopakovala jsem pobídku a dopomohla si hlasovým povelem. Ikaros zvedl hlavu, naklusal. Najeli jsme na velký kruh. Pořád mám pocit, že v mém podání to není kruh, ale brambora Jako pokaždé jsme ruku měnili přes střed, protože zatím jsem se nedostala k procvičování jízdárenských povelů v praxi.
Z posledního kruhu jsme vyjeli roh a mířili rovně podél dlouhé stěny. Zasedla jsem, Ikaros přešel na vnitřní nohu. Popleskala jsem ho po krku. Odfrknul si, přežvýkl a hlavu nesl rovně tak, aby týl byl pořád nejvyšším bodem krku. Vyjeli jsme si cvičnou vlnovku o třech obloucích, tu jsem zvládala docela obstojně, ale pořád je co vylepšovat. No, nejsme spolu ani měsíc, tak co chci Ale musím říct, že vysedávání mi šlo už mnohem líp. I Sue mě pochválila.
Zasedla jsem, lehce přitáhla otěže a stiskla mu boky holeněmi. Přešli jsme do kroku a zamířili k trenérce.
"Opracováno?" zeptala se. Přikývla jsem.
Přešla k nám, připnula Ikarovi k udidlu lonž a pohlédla na mě.
"Dobře, tak jak by měl vypadat stehenní sed víš?" zeptala se mě.
"No," zamyslela jsem se, "vím. Kolena zapřu do bočnic, propnu pořádně paty a dlaně v uvozovkách zapíchnu koni do krku. Ale znám to jenom z učebnic a z toho, co jsem doposud zkoušela tady. Myslím, jsem se to možná i naučila,“ zasmála jsem se.
Sue se na mě zadívala docela kriticky. „Tak to zkus.“
Pobídla jsem Ikara nejprve do kroku. Nadzvedla jsem se ve třmenech, kolena jsem tím pádem zapřela do bočnic sedla. Zvýšená poloha mě donutila propnout paty a držet špičky směrem ke koni. Ruce jsem měla položené na koňském krku, ale tak, aby mohla používat otěže. Kdybych se neopírala o Ikarův krk, zaručeně ztratím rovnováhu.
"Dobrý, ale ještě se zkus dívat, kam jedeš!" připomenula mi Sue se smíchem. Zvedla jsem pohled, abych viděla, jestli náááhodou nenarazíme do stěny.
Stačilo mi půl kolečka a začaly mě nehorázně bolet celé nohy, hlavně stehna a zadek.
"Ještě vydrž!" pobízela mě Sue. Zasupěla jsem a zatnula zuby. Vydržím.
Omyl. Prý příště. Stačilo pár dalších kroků a já ztěžka dosedla do sedla.
„Opatrně,“ napomenula mě Sue. „Nemůžeš mu takhle hrknout do zad.“
Ikaros na podpoření jejích slov zafuněl a potřásl hřívou.
„Promiň,“ natáhla jsem se, abych ho mohla pohladit po krku. Sue měnechala chvilku oddechnout a jen se houpat s pohybem koně pode mnou. Pak jsem se znovu pokusila o stehenní sed. Vydržela jsem mnohem déle. Paty byly dolů, špičky ke koni a holeň celkem klidná. Ale v kroku - to byl začátek.
"Přejdeme do klusu," houkla na mě Sue. Spustila jsem se do sedla, chvilku jsem si užívala uvolnění svalů. S výdechem jsem Ikara pobídla do klusu. Naklusal, trochu líně. Jestli se zase zastaví, budu se sbírat ze země Opět jsem se postavila do třmenů. V klusu to bylo trochu náročnější, přeci jenom to byl trochu jiný pohyb.
"Propni víc paty!" zavolala na mě Sue. Ve stehenní sedu jsou totiž propnuté paty důležité, jakmile přenesu váhu na špičky, převážím se a přepadnu. Jak jsem záhy zjistila. Ztratila jsem rovnováhu a rozplácla se plavákovi na krku.
"Jsi v pohodě?" zajímala se Sue.
"Joo, aspoň vím, že ty paty propnutý prostě být musí," usmála jsem se, ještě trochu roztřesených hlasem. Sesbírala jsem se z Ikarova krku a zasedla do sedla. Změnili jsme ruku, aby se nám netočila hlava a peklo začalo znova
"Ještě jednou klus,“ prohlásila trenérka. Pobídla jsem Ikara do klusu, naklusal na vnější. Zasedla jsem, měl klusat na vnitřní. Jakmile si přehodil nohy, nadlehčila jsem sed, propnula paty a snažila se koukat rovně. Už mě nebolely jenom nohy, ale i záda.
Zkusily jsme se Sue i přechody z klusu do kroku a z kroku do klusu. Při prvním přechodu to se mnou trhlo, nechtěně jsem dosedla zpátky do sedla a pak se rychle zvedala zpět do správné pozice. Při druhém přechodu jsem se zapřela do špiček, takže jsem přepadla pro změnu dopředu. Až u čtvrtého přechodu jsem udržela tělo ve správné pozici. Ale to už jsem měla pocit, že se rozpadnu a nikdo mě nesloží. Navíc přechody řídila Sue, nevěřila jsem si natolik, abych se odhodlala neopírat se o Ikčův krk. Byla to pro mě taková jistota a já jsem po té autonehodě o dost opatrnější a některé věci mi trvají dýl. Hold budu víc trénovat.
„Tak jo, to by pro dnešek stačilo, co ty na to?“ usmála se na mě Sue, přešla k plavému a odepla mu lonž. „Vykrokovat,“ přikázala, i když jsem moc dobře věděla, co přijde. Nechala jsem mu úplně volné otěže a deset minut jsme krokovali podél stěn haly, pokaždé dva obvody na jednu ruku. Poté jsem vysunula špičky ze třmenů a protáhla si nohy. Zastavila jsem Ikara uprostřed haly, nadechla se a seskočila. Zabrnělo mi v kolenou, když jsem dopadla.
„Aaau, moje nohy,“ zaúpěla jsem. Vytáhla jsem třmeny, povolila podbřišník a rozepnula nánosník.
„Super, bylo to dobrý, Raven,“ poplácala mě Sue po rameni. „Každý se to musel učit,“ mrkla na mě a já od ní pochytila pozitivnější vlnu.
„Děkuju za trénink,“ usmála jsem se. Halu jsme opouštěli společně.


OMLOUVÁM SE ZA POZDNÍ VLOŽENÍ, NTB SE SE MNOU NEBAVIL A ZASEKL SE.