karin a vanilka: TRÉNINK do LEVELU 2 – (stehenní sed) ½
Sue nám otevřela dveře. Již předtím zavolala na halu, kde se však nikdo nenacházel. Poděkovala jsem Sue a prošla s Vanilkou dovnitř. Všimla jsem si několika kavalet na zemi. Sue se na mě pousmála. Hned mi došlo, že jsou pro nás s Vanilkou. Dnes jsem měla za úkol procvičit stehenní sed a kde si ho lépe nacvičit, než při kavaletách. Zastavila jsem ryzku na středu, dotáhla podbřišník a stáhla dolů třmeny. Sue mi dala pokyn, abych nasedla. Vyšplhala jsem se ladně do sedla a urovnala se. Druhý třmen jsem si nakopla. Také otěže jsem uchopila, aby Vanilka měla volnější pohyb na rozehřátí. „Krokem vchod.“ Pobídla jsem Vanilku holeněmi a jemně mlaskla. Ryzka aktivně vyšla na stěnu haly. Sue mě ihned opravila záda, sed a špičku pravé holeně. Ta mi velmi koukala ven. Ihned jsem se narovnala, zadek měla pod sebou, neboli seděla jsem na obou sedacích kostech, tlačila holeň se špičkou dovnitř. „Mnohem lepší.“ Pochválila mě Sue. Obešli jsme s Vanilkou jednu velkou halu a poté nás Sue zaúkolovala. „Velký kruh jednoukrát kolem.“ Zaměřila jsem se na písmenko A, které bylo přímo před námi a vzpomněla si na pomůcky. Ramena mírně do kruhu, váha jemně na vnitřní noze, vnější holeň mírně za podbřišníkem, vnější otěží vedu po kruhu a vnitřní udržuji ohnutí. Vanilka naprosto skvěle uposlechla. Byla jsem spokojená, jak se nám kruh daří. Ovšem Sue mě upozornila na hrb na zádech. „Jako by si tam měla batůžek.“ Poškádlila mě. Po objetí kruhu jsem Vanilku znovu narovnala na stěnu. „Nedívej se dolů ale mezi uši Vanilky.“ Vytrčila jsem bradu a mrkla na ryzčiny uši. Vanilka si několikrát odfrkla a mírně se začala loudat. Podpořila jsem jí jemnou pobídkou holení. Sue nás opět zaměstnala několika cviky, během kterých, jsme změnili i směr. „O něco si pokrať otěže, už se nám miss pěkně uvolňuje.“ Chvilku jsem netušila koho myslí. Ale pak mi došlo, že Sue Vanilce přezdívá stájová miss. Malinko jsem si tedy zkrátila otěže, abych měla ryzku na lepším kontaktu. Vanilka měla hlavu mírně dolů. „Lehký klus a až do odvolání od stěny ke stěně!“ Zavelela tetička Sue. Stiskla jsem Vanilku intenzivně holeněmi a mírně se odlehčila v sedle. Vanilka svižně vyklusala. Začala jsem pravidelně vysedávat. Jakmile jsme se ocitli na dlouhé stěně, natočila jsem ramena mírně dovnitř haly, holeněmi ohýbala ryzku ke středu. Vedla jsem jí samozřejmě i otěžemi. Vnitřní malinko ohýbala hlavu dovnitř. Na středu jsem přehodila pomůcky a dovedla Vanilku do rohu jízdárny. Sue mi poopravila znovu sed. „Nehrbit se, klidnější ruka. Prošlápni mírně patu, holeň u koně dost ti tam lítá.“ Opět jsem se více soustředila na svůj sed. Znovu jsme s Vanilkou projeli cvik od stěny ke stěně a poté ještě jednou, než nám Sue zadala půl jízdárny změnit směr. Tento cvik nebyl nikterak hrozivý, vlastně se mi celkem líbil. Přesně vprostřed jízdárny, jsem přesedla na druhou klusovou nohu a změnila působení pomůcek. Vanilka si jen odfrkla a dál vzorně klusala. Teď jsem se Sue celkem líbila, protože mě i pochválila. Ještě několikrát jsme provedli pár cviků, a poté nás Sue nechala přejít do kroku. Zasedla jsem do sedla, stiskla koleny sedlo, mírně ztuhla v kříži, měkce přitáhla otěž. Jakmile Vanilka přešla o chod níže, stiskla jsem jí holeněmi, aby nezastavila úplně. Pohladila jsem jí po krku.
Sue mě vyzvala na velký kruh, který budu jezdit kolem ní. „Tak teď si procvičíme stehenní sed. Minule sis ho v samostatné jízdě vyzkoušela na kavaletách ale dnes, ho budeš procvičovat velmi často.“ Když si vzpomenu, jak mě všechno bolelo, tak mi do smíchu tolik nebylo. Sue mi stehenní sed znovu zopakovala. Vše mi krok po kroku vysvětlila. Jakmile jsem byla připravená, měla jsem jeden kruh objet ve stehenním. „Pobídni Vanilku, usíná ti.“ Stiskla jsem jemně boky ryzky holeněmi. Ryzka střihla uchem a znovu vykročila živě po kruhu. „Pamatuj, že pomůcky mají na kruhu působit stejně, jen přejdeš ve stehenní sed.“ Radila mi tetička Sue. Kývla jsem. Pak jsem stiskla koleny sedlo, ruce posunula po krku výš. Nezapomínala jsem na stejné působení. Vnitřní otěž byla o malinko kratší než vnější. Vystrčila jsem zadek ze sedla, prošlápla řádně holeň. Holeně zůstávaly na stejném místě. „Sleduj uši Vanilky.“ Opravila mě Sue. První půl kolečko bylo super. Nic jsem necítila, kolena držela, paty prošlápnuté. Jak však Vanilka kráčela po kruhu, ucítila jsem, jak se mi klepou stehna, v lýtku byl tah. Ještě že byl konec. Úlevně jsem usedla do sedla. „No nebylo to špatné. A znovu stehenní sed.“ Vybídla mě Sue. A tak jsem opět provedla, co se ode mne žádalo. Při druhém kruhu už se moje netrénované svaly ozývaly. „Rovná záda.“ Opravila mě trenérka. Narovnala jsem se, uvolnila patu níž. Tah v lýtku nebyl vůbec příjemný. Stehna se mi klepala a vypadalo to, jako když Vanilka na zádech vozí nějaký parní stroj. „Výborně můžeš usednout.“ Zaplavila mě úleva. Lehký sed nebyl vůbec sranda. Alespoň zpočátku ne. Jakmile si svaly zvyknou, bude to už hračka. „Změnit obloukem směr.“ Vyjela jsem s Vanilkou na dlouhou stěnu. Určila jsem si bod kde provedu velký oblouk a začala jsem působit. Ramena dovnitř oblouku, vnější holeň za podbřišníkem, vnitřní zůstala na něm, vnější otěž vedla p oblouku, vnitřní ohýbala Vanilku. Hlídala jsem si sed a rovná záda. „dobře. Támhle je kroková kavaleta. Před kavaletou stehenní sed, po jejím projetí můžeš usednout zpět do sedla.“ Zaměřila jsem se tedy na kavaletu, a jakmile jsme s ryzkou vyjeli na rovnou linii, posunula jsem ruce dopředu, stiskla stehny a koleny sedlo, zadek od něj odlepila, narovnala záda, holeň nechala spustit dolů. „Dobře takhle vydrž ale pobízej nebo ti usne.“ Jemně jsem ryzku stiskla holeněmi. Ve stehenním sedu to bylo mnohem těžší. I tak ale Vanilka zrychlila krok a ladně přešla přes kavaletu. Jakmile jsme byli za kavaletou, sedla jsem zpátky a pohladila ryzku po krku. Ta si znovu odfrkla. Hlavu držela hezky níž. Cítila jsem v rukou jemný kontakt s její hubou. Sue mě ale nenechala vydechnout. Znovu jsem měla provést stehenní sed, tentokrát bez kavalet. Držela jsem co to šlo, bolelo mě v ramenou, jak jsem sledovala co je před námi a lýtko bolestivě tahalo. Už jsem si říkala že mám s trápením vyhráno ale Sue mě donutila Vanilku naklusat. Opět jsem jí měla stočit na kruh a držet se ve stehenním. V klusu to bylo opravdu těžké. Vanilka měla skvělý a ladný chod ale moje svaly se zprvu odmítaly přilepit k sedlu. Chvilku jsem tam tedy pěkně drncala. Drž se stehny a koleny, pusť nohu níž. Vím že to bolí ale uvidíš, že za pár dní už to bude lepší.“ Snažila se mi cvik ulehčit Sue. Narovnala jsem záda, spustila holeň, aby se prošlápla pata, chytila se koleny a stehny. NA malou chvíli jsem opravdu držela dobře, ale poté jsem se opět začala hýbat. „No vidíš, lehký klus a přímo!“ S úlevou jsem začala vysedávat a Vanilku pohladila. Musela chudák trpět ten pytel brambor, co jí vlál v sedle. Ihned jsem si opravila sed, snažila se mít klidnou ruku i holeň ale dařila se mi více jen ta ruka. Holeň už mě docela dost bolela. „A nájezd na kavalety. Před kavaletami stehenní sed.“ V duchu jsem bolestivě klela ale zatnula jsem zuby a šla do toho. Vedla jsem Vanilku holeněmi na střed, otěžemi jsem jí hlídala na kontaktu, aby mi nikam nevybočila a jakmile jsme byli kousek před kavaletami, přešla jsem do stehenního. Držela jsem se stehny a koleny, holeň pustila níž, ruce na krku, záda rovná a jemně pobídla holení, aby ryzka nevybočila. Ladně překlusala kavalety. Ovšem já už tak ladná nebyla. Vznos, se kterým je překlusávala, mě vyhazoval v sedle o něco více. Stálo mě to veškeré úsilí, abych neklouzala sem a tam. Sue mě tedy na kavaletách chtěla vidět znovu. Tentokrát to bylo už o něco lepší ale lýtka se stehny už prakticky dosluhovala. „No myslím, že pro dnešek máš dost. Přejdi do kroku a povol otěže.“ Doslova nic lepšího jsem ani slyšet nemohla. Zasedla jsem Vanilku. Ztuhla v kříži, stiskla z posledních sil koleny sedlo, měkce přitáhla otěž. Vanilka zpomalila do kroku a jakmile jsem povolila otěže, vytáhla si hlavu, až dolů. Jemně funěla a šlapala po hale. Hlídala jsem jí, aby neusínala. Holeně jsem měla u boků Vanilky ale pobízela, jen když zpomalila. Sue začala sklízet kavalety. I tak mi ovšem udílela rady a dál nám říkala cviky na vykrokování. „Myslím, že sis vedle velmi dobře, jen to chce ty svaly zkrátka vytrénovat. Holeň zatím malinko ujíždí ale záda si držíš dobře. Dokonce je vidět i klidná ruka.“ Tetička Sue odnášela kavalety a já s Vanilkou zatím objela velký kruh. Když všechny kavalety uklidila, seznámila mě, s čím budeme pracovat příště. „Je potřeba ti zopakovat cviky na rozehřátí. Není jenom velký kruh či od stěny ke stěně jak dobře víš. V příští hodině je proto zopakujeme…ehm pobídni jemně Vanilku ať ti neusne.“přerušila se na chvilku Sue. Jak jsem jí poslouchala, úplně mi vypadlo, že bych se měla věnovat i ryzce. Stiskla jsem jí holeněmi a mlaskla. Vanilka zase svižně vykročila. Sue dopověděla svůj výklad a poté mi dovolila sesednout. Zastavila jsem Vanilku na středu haly, seskočila dolů a uvolnila podbřišník. Pohladila jsem jí po krku, rozepnula nánosník a vytáhla nahoru třmeny. Společně jsme se Sue za vyprávění mých dojmů vykročili ven z haly.