raven+ikaros: LEVEL 1: 2/2 VYSVĚTLENÍ POJMU OPRACOVÁNÍ A ÚVOD DO SAMOSTATNÉ PRÁCE

Se Susan jsme byly opět domluvené na srazu u haly. Než jsem nastrojila Ikara a dovedla ho tam, Sue na nás už čekala.
"Ahoj Sue," pozdravila jsem trenérku vesele.
"Ahoj Raven, můžeme?"
„Samozřejmě!“ zazubila jsem se. „Už se nemůžu dočkat.“
"Dveře!" zavolala hlasitě. Nikdo neodpověděl, bylo volno. Sue otevřela dveře, nechala nás projít jako první a zase za námi zavřela. Dovedla jsem plaváka doprostřed haly, zkontrolovala výstroj a dotáhla sedlo o dvě dírky. Taky jsem nezapomněla spustit třmeny. Přehodila jsem mu otěže přes krk a na Suenin povel jsem vsunula levou nohu do třmenu a na třetí odraz se vyhoupla do sedla. Uchopila jsem otěže, aby procházely mezi malíčkem a palcem.
"Začneme opracováním," řekla Sue. "Tím musí začít každá práce. Kůň se rozehřeje, protáhne svaly a připraví se k práci. Můžeš pobídnout do kroku, nech volné otěže a objeď halu dvakrát po obvodu na obě ruce."
Holeněmi jsem pobídla Ikara ke kroku, nechala jsem ho kráčet na volné otěži. Valášek poslechl na první pobídku, rozešel se a postupně jsme se přibližovali ke stěně. Snažila jsem se soustředit se na svůj sed, na špičky ke koni, na pohyb koněpode mnou.
Sue měla připomínky k mému sedu, jako že se nemám hrbit a mám se dívat před sebe a ne dolů a moc jsem se zakláněla.

Dva obvody na obě ruce utekly jako voda. Mezitím jsem si zvykla na pohyb koně, už jsem se tolik nehrbila. Snažila jsem se, abychom s Ikarem vyjížděli rohy.
"Velký kruh!" zvýšila trenérka hlas, abych ji slyšela. "Začneš v polovině krátké stěny. Je to skoro přes půlku jízdárny."
Dojeli jsme do poloviny krátké stěny, vnitřní ruku jsem mírně přitáhla k sobě a vnější holeň jsem přitiskla za podbřišník. Ikaros se odklonil od stěny, soustředila jsem se, abychom vyšli pěkný kruh. Přidržovala jsem vnitřní otěž stále trochu víc napnutou a působila jsem vnější holení. Snad nám kruh vyšel, mě se ze sedla zdálo, že ano. Sue nic neříkala, takže vysloveně špatně to nebylo.
"Tohle jsou jízdárenské cviky. Velký kruh se většinou jezdí, dokud není zaveleno jinak," informovala mě Sue. "Dělá se to proto, aby se kůň nenudil při opracovávání."
„Takže jezdíme velký kruh, dokud neřekneš jinak?“ ujistila jsem se. Na vteřinu jsem střelila pohledem po trenérce.
„Ano, Raven,“ přitakala.
"Kruhy změnit!" zavelela Sue. Hned vzápětí pokračovala s instrukcí, jak to mám provést. "Až budeš v půlce jízdárny, projedeš středem kruhu a budeš pokračovat na druhou ruku."
Zhruba uprostřed jízdárny jsem tedy přitáhla vnitřní otěž a přitiskla vnější holeň za podbřišník. Projeli jsme středem, nechala jsem Ikara dojít metr a půl od stěny a přitáhla jsem k sobě levou otěž (nejsem si jistá, jestli jsem to popsala dobře).

"Zkrať si otěže a naklušeme. Dvě jízdárny."
Zkrátila jsem si otěže, ne nijak radikálně, pak jsem stiskla holeně a pobídla valáška do klusu. Vyrazil s takovou radostí, jako bych ho ani nemusela pobízet. Otěže měl pořád dost volné, Susan mi vysvětlila, že právě teď jsme ve fázi, kdy koně uvolňujeme. Nesmím mu krátit otěže hned, přilnutí mi kůň musí nabídnout sám.
Po dvou jízdárnách na obě ruce jsem si opět trochu zkrátila otěže a začali jsme zase s ohýbacími cviky. Tři velké kruhy na obě ruce. Susan mi zase trochu poupravila sed. Pořád jsem měla neklidné ruce, navíc mi lítala holeň. Snažila jsem se srovnat si sed a vypadla jsem z rytmu vysedávání. Naštěstí jsem se do něj zase rychle dostala. Ikaros mi sám nabídl přilnutí na kolmici, jak mi Sue vysvětlila. Mohla jsem si tedy ještě trochu pokrátit otěže.
"Můžeme zkusit přechody?" zeptala se mě. Byla jsem připravená a docela natěšená. S Ikarem jsme si rozuměli.
Nejprve jsme ale museli přejít z klusu do kroku. Zůstala jsem sedět v sedle, přitáhla otěže, stiskla holeně za podbřišníkem. Ikaros plynule přešel do kroku. Popleskala jsem ho po krku a pochválila ho. Napojili jsme se na stěnu jízdárny, Susan zahlásila: „Obloukem změnit směr.“
Provedla jsem obrat. Vnitřní otěž, vnější holeň a Ikaros ochotně šel podle mých pobídek. Teď jsme tedy jeli na pravou ruku.
„KLUS!“
Stiskla jsem valáškovi boky za podbřišníkem, mlaskla jsem a plavák se rozklusal. Klusem jedna jízdárna. Sue mi připoměla, abych nezapomněla pořádně vyjíždět rohy. Znovu jsme obloukem změnili směr a po Sueině povelu jsme na dlouhé stěně nacválali. Mlaskla jsem, holeň ve cvalové pozici – vnější holeň za podbřišníkem, vnitřní na něm. Ikaros ochotně nacválal, hodilo to se mnou. Soustředila jsem se na houpání, snažila jsem se jít s ním. Krátká stěna přišla nějak brzy. Před ní jsme zpomalili do klusu – zasedla jsem do sedla, přitáhla otěže a stiskla mu boky. Pohodil hlavou a zpomalil do klusu. Na dlouhé nás Sue nechala ještě jednou nacválat.

Zůstali jsme podle povelu v klusu. Sue mě nechala ještě zopakovat velký kruh na obě ruce. Potom přišel povel do kroku.
"Tak ještě vykrokuj, Rav," přikázala. Tenhle povel jsem znala už z minula. Trénink skončil. Povolila jsem otěže a nechala jsem Ikara, aby si natáhl krk. Sue si nás zavolala k sobě, přikázala, abych si stoupla do třmenů a přikryla valáškovi záda bederkou. Už je zima, měl by se tedy zahřívat a krokovat s dekou, jak mi trenérka vysvětlila.
"Tak a teď domácí úkol. Příště si zkusíš práci s kavaletami. Začneš na jediné bariéře v kroku a v klusu. Jakmile ji překročí bez strachu, položíš si krokové kavalety. Ty jsou od sebe zhruba 80 až 90 centimetrů. V klusu to je pak 1,3 metru. Nikdy ale nedávej víc jak čtyři kavalety v řadě. A řady na oba chody si postavíš předem."
"Jasně, chápu," přikývla jsem ze sedla. Kráčeli jsme s Ikarem v menším obdélníku kolem Susan, abych ji slyšela. Nezapomněla jsem střídat ruce, na které jedeme.
„Tak stačí, Raven,“ usmála se na mě hřejivě. Zastavila jsem Ikara vprostřed haly, vysunula jsem nohy ze třmenů a seskočila dolů. Tiše jsem hekla, když mi zabrnělo v kotníku. Přehodila jsem koni otěže přes krk, povolila podbřišník a vytáhla a zajistila třmeny.
„Děkuju za trénink,“ usmála jsem se na blondýnku. Mlaskla jsem na Ikara a vydali jsme se ke dveřím. Susan nás doprovodila až k boxu, pak se s námi rozloučila.