raven+ikaros: LEVEL 1: 1/2 SEZNÁMENÍ SE ZÁKLADNÍMI CHODY

Se Sue jsme byly domluvené na třetí hodinu odpoledne. Sympatická blondýnka na mě čekala před halou, když jsme s Ikarem dorazili.
"Ahoj," broukla jsem, trochu nesvá. Čeká mě druhá pořádná jízda v životě.
"Ahoj," usmála se na mě trenérka. "Připravená?" Přikývla jsem. Lepší už to stejně nebude, jak se znám. Sue zakřičela "Dveře!", ale hala byla zřejmě prázdná, protože se nic neozvalo. Nestěžovala jsem si, nepotřebuji publikum Nervózní jsem už takhle dost. Vešli jsme s Ikarem do haly, zastavili uprostřed a Sue za námi zavřela. Všimla jsem si, že v ruce drží lonž. Už od příjmaček jsem věděla, že musím dotáhnout sedlo, počkala jsem jenom na Suein souhlas. Dotáhla jsem sedlo o dvě dírky a spustila si třmeny. Otěže prý mohu svázat, takže jsem na nich udělala uzel a čekala na další pokyny.
"Pamatuješ si, jak se nasedá?" zeptala se mě trenérka. Zazubila jsem se a přikývla. To je jedna z mála věcí, které jsem nezapomněla. Vložila jsem levou nohu do třmenu, dvakrát se odrazila od země a vytáhla jsem se do sedla. Urovnala jsem si i druhou nohu do třmenu a nechala si od Sue srovnat sed.
"Špičky ke koni, narovnej se v zádech a nekoukej dolů," naváděla mě Sue. Snažila jsem se poskládat přesně podle jejích pokynů. "A ještě si přehoď třmeny křížem, začneme bez nich."
Přehodila jsem si třmeny, Sue navedla Ikara na kruh a už to jelo. Zvykala jsem si na pohyb koně pod sebou, snažila jsem se jít přesně s ním a nebýt ztuhlá. Po prvním kolečku jsme začaly se cviky na zlepšení rovnováhy. Tyhle cviky mě hrozně baví, škoda, že až budu jezdit sama, asi je nebudu moct dělat. Zkoušela jsem se různě otáčet, předklánět a zaklánět, jet s rukama v bok. Samozřejmě jsme nezapomněly měnit ruce, jinak by se zřejmě i mě začala motat hlava.

"Super, tak teď zkusíme se třmeny," hodila po mě Sue úsměvem. Nestihla jsem se usmát, byla jsem moc soustředěná na správnou polohu nohy ve třmenu, takže jsem jen přikývla.
"Narovnej se," poopravila mě trenérka. Opravdu, seděla jsem v sedle jako pytel brambor. Narovnala jsem se v zádech, přestala hrbit ramena a hned se mi i sedělo líp. Přišlo mi, že po cvičeních jsem si v kroku i jistá. Ach to moje velký ego
"Zkusíme klus?" zeptala jsem se sama.
"Cítíš se na to?" oplatila mi otázku, ale takovým milým způsobem. Přikývla jsem. Kdybych se měla pokaždé cítit na sto procent připravená, nikdy bych nic neudělala.
"Tak si ho zkusíš pobídnout sama. Posuň holeně kousek a podbřišník a stiskni. Stačí lehce, když nezareaguje, stiskneš silněji. Představuj si, že pobízíš vnitřním kotníkem. Žádný pobízení patami nechci vidět!" instruovala mě a já se snažila splnit každý pokyn. Pohlídala jsem si narovnaná záda, donutila jsem se koukat dopředu a ne na svoje nohy a holeně jsem posunula kousek za podbřišník. Podle Susaniny rady jsem si představila, že pobízím vnitřním kotníkem. Asi se mi to nepodařilo úplně, mám pocit, že mi ujela pata, ale Sue nic neřekla. Myslím, že kdyby to bylo vyloženě špatně, určitě by mě opravila.
Ikaros na pobídku zareagoval téměř okamžitě, se mnou to v sedle hodilo, přestože jsem čekala, že přejdeme do klusu.
"Nepředkláněj se," pokárala mě Sue klidným hlasem. Zase jsem se mírně zaklonila, abych seděla rovně.
"Zkus kolečko sedět v pracovním, pak začneme vysedávat."
Soustředila jsem se na pohyb koně, na to, kdy mě sám vyhazuje ze sedla. Jakmile jsem přetrpěla svoje jedno kolečko, Sue mi pomohla.
"Teď! Teď! Teď!" houkla na mě pokaždé, když jsem se měla nadzvednout v sedle a ulehčit tak koni. Za chvilku se mi zdálo, že jsem chytla rytmus a Sueino "Teď!" mě už jenom ujišťuje, že vysedávám správně. Jenže jsem měla mnohem větší problém. Bolely mě nohy! Na tenhle pohyb není moje tělo zrovna zvyklé, takže pro mě bylo náročné udržovat správný rytmus. Naštěstí Sue zavelela KROK a Ikaros přešel sám. Úlevně jsem vydechla, celá vděčná že můžu jít s pohybem koně.
"V pořádku?" zeptala se Sue.
"Jasně. Jenom mě příšerně bolí nohy," oddychla jsem si zmoženě. Susan se rozesmála.
"Tomu věřím."

Bylo na čase změnit ruku, na kterou pojedeme. Nechali jsme plaváka jít dvě kolečka krokem, já jsem si mezitím oddechla a připravila svoje nožky na fyzickou námahu. Potom Sue zavelela KLUS, pobídla jsem Ikara přesně tak, jak mě to učila - stiskem holení za podbřišníkem a mlasknutím. Dokonce se mi podařilo nepobízet patou. Opět jsem si nechala pár kroků, abych se dostala do rytmu a začala jsem vysedávat. Zdálo se, že mi to docela jde, protože Sue se spokojeně usmívala. Občas mě napomenula, abych se nepředkláněla a nebo abych si dávala pozor na nohy - jakmile jsem se začala soustředit na víc jak dvě věci, plandaly mi holeně. Dívala jsem se dopředu, nezakláněla se, ani nepředkláněla.
"Skvělé. Přejdeme do kroku! KROK."
Ikaros plynule přešel do kroku. Vrátila jsem se zpátky do sedla, snažila jsem se nedosednout rychle, abych ho neducla do zad.

Sue mi vysvětlovala cval. Pověděla mi, jaký má kůň nohsled, a že na správnou nohu na jízdárně má cválat na levou nohu, pokud jedeme na levou ruku. A na pravou ruku by měl cválat na pravou nohu. A pak jsme mohli přejít ke cvalu. Pobídla jsem sama Ikara do klusu, zprvu mi ještě pomáhala občasným Teď! s vysedáváním, potom na HOP! pobídla plaváka ke cvalu.

Cítila jsem se jako na houpačce. Dobře, na houpačce, která mě trochu víc vyhazuje ze sedla. Během pár minut jsem pochopila, jak se mám v sedle pohybovat, abych šla s pohybem koně a Sue jen přikyvovala. Sice mě tu a tam opravovala, jako třeba můj sed, shrbená záda, polohu nohou. A dívala jsem se na koně, na jeho nohy, neměla jsem stabilní sed.
"Dívej se kam jedeš!" napomenula mě Sue, "musíš vidět, kam koně vedeš, ne jak se mu natřásá hříva."

Zvedla jsem tedy hlavu a zahleděla se před sebe. Zdálo se mi, že už tolik neztrácím rovnováhu. Ikarův cval byl příjemně houpavý, potom co jsem si zvykla na jeho rytmus.
Po upozornění jsme přešli zpět do klusu, do kroku. Vydechla jsem. Můj první cval. Ikaros má úžasné chody, houpavé.
"Bylo to tak hrozný, jak si myslím?" zavyla jsem v kroku.
"Vůbec," zasmála se Sue. "Všechno dopilujeme. Jenom si musíš dávat pozor na držení těla a na nohy. Zase ti trochu ujížděli sem a tam, jak jste cválali."

Opět jsme změnili ruku, na kterou valášek kráčel. Plynule jsme přešli z kroku do klusu, hodilo to se mnou, ale tentokrát jsem to čekala, protože Sue mi dovolila, abych koně pobízela sama. Z klusu jsme přešli do cvalu.
Tentokrát jsem věděla, kam se ve cvalu dívat a moje rovnováha byla o trochu lepší. Zaposlouchala jsem do dunění kopyt a už jsem se viděla někde na pěkné lesní cestě.
"Postav se ve třmenech," pokynula mi Sue. Trvalo mi téměř půl kolečka, než jsem sebrala odvahu a nadzvedla se v sedle. Chytila jsem se hřívy, opřela se o Ikarův krk a hleděla před sebe.
"Moc se nakláníš," upozornila mě trenérka. "A pozor na ramena!"

Přešli jsme ze cvalu do klusu, potom do kroku. Sue nechala Ikara obejít dvě kolečka, než ho zastavila. Přešla k nám, odepnula lonži.
"Rozvaž si otěže," řekla mi. "Vysvětlím ti ještě jednou všechny pobídky a přechody, ty si je zkusíš. Neboj, není to těžké."
Rozvázala jsem otěže. Z učebnic jsem věděla, jak se drží. Otěž procházela mezi malíčkem a prsteníčkem, nahoře sevřená mezi palcem a ukazováčkem. Také jsem věděla, že bych měla mít klidnou ruku a netahat koně za hubu, ale předem jsem věděla, že tohle rozhodně nezvládnu. Přepadla mě nervozita a rozklepaly se mi ruce.
"Klid," popleskala mě Sue po ruce. "A ty ruce - představ si, že držíš dva plné půl litry. Přesně tak," pochválila mě, když jsem dala ruce podle jejích pokynů.
"Pobídneš Ikara tlakem holení, to už znáš. Pamatuj, že nepobízíš patou, i když to k tomu svádí," instruovala mě Sue. "Tak ukaž."

Stiskla jsem valáškovi boky těsně za podbřišníkem a zamlaskala jsem. Plavák vyrazil příjemným krokem, šla jsem s jeho pohybem, soustředila jsem se na ruce, špičky ke koni, pěkně narovnaná a pohled upřený na cestu. Jeli jsme po dlouhé stěně. Sue kráčela vedle nás, ale ne moc blízko, aby mohla sledovat můj sed a opravovat mě.
"Máš moc neklidné ruce," prohodila. Snažila jsem se tedy ruce uklidnit, ale byla jsem tak nervózní, že se mi to moc nepodařilo.
"Dobře. Teď zatočíme doleva. Takže, levou otěž mírně přitáhneš k sobě, pravou necháš přiloženou ke krku koně. Zároveň budeš působit pravou holení za podbřišníkem."
Přitáhla jsem tedy levou otěž směrem k sedlu, jako bych točila šroubovákem, pravou jsem měla přitisknutou ke krku plaváka. Pravou holení jsem zatlačila na bok za podbřišníkem. A kupodivu jsem pobídku provedla správně, protože Ikaros zahnul doleva! Zaplavila mě vlna euforie. Přeci jenom nebudu beznadějný případ

Objeli jsme jednou jízdárnu, potom mě Sue navedla na pomyslný kruh a přikázala mi změnit směr - tedy ruku, na kterou pojedeme. Zkusila jsem si zahýbání vpravo, Ikaros chápal, co po něm chci a já se cítila nadmíru spokojená.
"Výborně. A teď zastavení. Stiskni Ikara holeněmi a přitáhni otěže. Ne moc, abys mu neublížila. Jakmile zastaví, uvolni pobídku."
Stiskla jsem plavákovi boky, přitáhla otěže. Ikaros zastavil. Popleskala jsem ho po krku.
"Šikula," promluvila jsem na něj. Koník pode mnou zastříhal ušima a odfrknul si.

Sue mě nechala jezdit na obě ruce, přičemž mi čas od času přikázala zastavit. Pak nadešel čas na klus.
"Pevně drž otěže, přitiskni obě holeně za podbřišníkem. A mlaskni."
Přidržela jsem si otěže trochu blíž u sebe, ne o moc, a obě holeně jsem stikla za podbřišníkem. Mlasknutí jazykem, Ikaros naklusal, po pár krocích znovu zpomalil do kroku. Trochu bezradně jsem pohlédla na Sue.
"Zopakuj pobídku!"
Znovu jsem přitiskla holeně za podbřišníkem. Tentokrát trochu silněji. Ikaros začal klusat. Snažila jsem se vysedávat stejně jako předtím. Nicméně teď to bylo o to těžší, že jsem si musela hlídat stěnu, sed, nohy i ruce a ještě manévrovat do zatáček.
"Sedni si do sedla," zvýšila hlas Sue. Nevšimla jsem si, kdy přestala chodit vedle nás. Poslechla jsem. "Dotkni se ho opět za podbřišníkem. Holeněmi, ne patami! Tak. A přitáhni otěže. Netahej ho za hubu! Jemně, Raven, jemně! Super, to je ono."
Zvládla jsem přechod do klusu, jsem šikovná holka S trochu větší jistotou jsme změnili směr, tentokrát na pravou ruku.
"A klus."
Jemně jsem přitáhla otěže a stiskla jsem plaváka holeněmi. Bez problémů naklusal. Zřejmě to bude chtít důrazné, ale pořád jemné pobídky. Aspoň než se naučím, jak na něj vyzrát. Opět jsem se pokusila správně vyjet rohy jízdárny, ale moc mi to nešlo. Každopádně s každým dalším jsem se zlepšovala. Zdálo se mi, že si věřím víc a víc.
"A půjeme na cval, Raven. Jsi připravená?" informovala nás Sue.
"No nazdar," ušklíbla jsem se sama sobě.Úplně jsem se necítila na samostatný cval, měla jsem strach, že koně nezvládnu.
"Uvolni bedra, trochu zkrať otěže. Vnitřní nohu necháš na podbřišníku, vnější přitiskneš za něj. Takže kde budeš mít jakou?"
Tohle bylo moc informací najednou. Snažila jsem se udržet Ikara k v klusu a vyhrkla jsem jen: "Pravá na, levá za."
"Tak mi to ukaž!"
Vydechla jsem. Levou holeň jsem přitiskla za podbřišníkem a mlaskla jsem jazykem. Ikaros ochotně přešel do cvalu. Zůstala jsem sedět v sedle, příjemně to se mnou houpalo. Zatím jsme jeli na dlouhé stěně, ale docela jsem se bála rohu. Nakonec jsem zvládla i roh, i když jsme ho vůbec nevyjeli a navíc jsem vedla koně víc otěží než nohou a sedem. Taky jsem se zřejmě zapomněla pootočit v sedle.
"Výborně!" slyšela jsem Sue. V mžiku mě pesimistické myšlenky o tom, co dělám špatně přešli. Cválám!

"Přejdi do klusu!" Ztuhla jsem v sedle, přitáhla otěže a holeň opustila cvalovou pozici. K mé úlevě přešel zpět kůň do klusu. Změnili jsme ruku. Pak jsme měli znovu nacválat, samozřejmě na dlouhé stěně.
Tentokrát jsem působila pravou holení za podbřišníkem. Dopomohla jsem si mlasknutím. Naštěstí pochopil, co chci. Sue trochu poupravila můj sed. Moc mi lítali holeně, čehož jsem si vědomá. Taky mám neklidnou ruku a tendenci dívat se pod sebe a ne na cestu.
"Výborně. A teď přejdi vždycky na dlouhé stěně. Nejprve do klusu, pak do kroku."
Pokusili jsme se vyjet roh, nechala jsem ho docválat do půlky dlouhé stěny a přitáhla jsem otěže, stiskla holeně a trochu ztuhla v sedle. Plynule přešel do klusu. Vysedávání mi přišlo trochu přirozenější než na začátku, ale stejně mi trvalo, než jsem si našla rytmus. A ve chvíli, kdy jsem si konečně našla onen správný rytmus, museli jsme přejít do kroku. Zůstala jsem sedět v sedle, přitáhla otěže a stiskla holeně. Ikaros přešel do kroku, sklonil si trochu hlavu a zafrkal. Popleskala jsem valáška po krku.
"Výborně. Povol mu otěže a nech ho vykrokovat. Vykrokovat musíš koně po každé práci, protože se zahřeje a musí trochu vychladnout a vydýchat se. Povolené otěže držíš úplně na konci. To je ono. Ale je to odpočinek pro koně, ne pro jezdce. Co ty špičky?" napomenula mě Susan. Opravila jsem si sed. Na volné otěži jsme krokovali po obvodu haly, pravidelně jsme střídali ruce.

Během těch deseti minut jsem Sue zopakovala své postřehy z učiva, a taky pocity z první jízdy. Už vím, jak se pobízí. Přechody si samozřejmě zopakujeme příští lekci, takže zítra. Taky mi Sue vysvětlila, že přechody jsou moc důležité. Udržují mezi námi komunikaci a taky jsou důležitou součástí přiježďování koně. Zároveň pomocí přechodů udržuji pozornost koně.

Po deseti minutách mi Sue přikázala zastavit. Přitáhla jsem otěže, stiskla holeně a vysunula nohy ze třmenů. Zůstala jsem jen tak chvíli sedět v sedle a protahovala jsem si nohy. Měla jsem je příšerně ztuhlé! Nakonec jsem seskočila na zem, popleskala jsem Ikara po krku a povolila mu podbřišník.
"Děkuji za trénink, Sue," usmála jsem se unaveně na energickou blondýnku. Susan se usmála nazpátek, poplácala mě po rameni a společně jsme opustily halu.