karin a vanilka: Level 1: TRÉNINK 2/2
„Dveře!“ Zavolala Sue a já s Vanilkou čekala. „Volno!“ ozvalo se z haly. Jakmile je Sue otevřela, prošly jsme s ryzkou dovnitř. Uvnitř se nacházel Jason na mě známém koníkovi, Parisovi. Hřebec ihned zkusil upřít pozornost na Vanilku, ale Jason ho zaměstnával povely. A tak hřebec jen pokukoval očkem. „Budeš tu dlouho?“ zeptala se Sue Jasona. „Moc dlouho už ne, už s ním končím. Dneska byl hodný.“ Pochvaloval si hřebce. Odvedla jsem Vanilku na střed jízdárny a trošku znervózněla. Snad se nebudu Jasonovi plést, přeci jen zase nováčkem. Jako by Sue četla mé obavy, uklidnila mě. „Budeme na téhle půlce jízdárny, i tak je dost velká.“ Kývla jsem a utáhla ryzce ještě podbřišník. Sue mi ho zkontrolovala. „Dobře můžeš nasednout.“ Stáhla jsem si třmeny a vyhoupla se do sedla. Vanilka byla moc hodná, nikam mi necestovala. Usadila jsem se, uchopila otěže a nakopla třmeny. „Krokem vchod, momentálně zůstaneme na půl jízdárně.“ Upozornila mě Sue a očkem mrkla, jak je na tom Jason. Ten už krokoval a nechával Parisovi volnější otěž. Pobídla jsem Vanilku lehce holeněmi. Ryzka vyšla na stěnu, kam jsem ji směřovala. „Loudá se, jemně ji pobídni. Ať jde hezky energicky dopředu.“ Kývla jsem na Sue a jemně stiskla boky Vanilky u podbřišníku. Ryzka trošku poskočila a vyšla energičtěji vpřed. Zrychlil se jí rytmus nohou. „Tak to je ono, patu dej níž, nesleduj mi tu zem. Super, teď sedíš, jak máš.“ Sue mě malinko poopravila. Obešli jsme si dvakrát kolem půl jízdárny. Vanilka byla na lehké otěži a kontaktu. Sue mi zatím povídala důležité věci, které využiji pro vlastní jízdu bez trenéra. Bylo to o opracování, které si pamatuji již z dřívějška. „Pro začátek velký kruh jedenkrát kolem!“ Vzpomněla jsem si na provedení cviku. Vnitřní holeň tlačila na podbřišníku. Vnější byla za, ramena dovnitř, váha mírně na vnitřním třmenu. Lehce jsem Vanilku ohýbala otěží a vnější jí vedla po kruhu. Sue nás obě pochválila. „Vedete si výborně. Pozor na patu ale jinak skvěle.“ Bylo fajn slyšet slova chvály. Trochu jsem se musela tvářit jako páv. No spíš pávice Po dokončení kruhu jsem Vanilku opět narovnala a malinko pobídla holení, protože mi přišlo, že zpomaluje. Najednou se otevřely dveře jízdárny a Jason nás s Parisem opustili. „Tak už můžeme po celé jízdárně. Využijeme ji a změníte si diagonálou směr.“ Vedla jsem tedy Vanilku až ke konci jízdárny a v místě kde jsme měli vytvořit oblouček a projet ke středu, jsem použila vnitřní holeň, ramena natočila do oblouku a našlápla vnitřní třmen. Vnější holení jsem Vanilku tlačila na střed jízdárny. „Nedívej se dolů“ upozornila mě Sue. Jakmile jsme byly v rohu jízdárny, jemně jsem Vanilku ohnula a pokračovala dál. „Skvěle, lehký klus.“ Pobídla jsem holeněmi Vanilku ke klusu. Ryzka vyšlápla svižným tempem. Zkontrolovala jsem správné vysedání, na vnitřní nohu a klusala po jízdárně. Ryzka si párkrát odfrkla a snížila hlavu. „Skvěle Karin, prošlápni patu a drž holeně. Tohle tempo drž.“ Soustředila jsem se na sebe i Vanilku. Opravdu to dneska bylo o něco lepší než včera. Jen kdyby mě tolik nebolelo svalstvo. „Velký kruh.“ Ohnula jsem opět Vanilku za pomoci holení a svého sedu. Lehce jsem stočila ramena na kruh, vnější vedla po kruhu a vnitřní otěží určovala míru ohnutí. „Výborně přechod do kroku, po přechodu přímo.“ Zasedla jsem Vanilku, ztuhla v kříži, stiskla koleny sedlo a měkce přitáhla otěž. Jakmile Vanilka zpomalila, pobídla jsem zase holení, aby mi nezastavila. „Dobře jen příště se tolik nezakláněj.“ Upozornila mě tetička Sue. Přestala jsem Vanilku ohýbat a navedla ji na stěnu. Sue nás chvíli nechala v kroku a na krátké stěně zadala další cvik. „Vlnovka o třech obloucích.“ Tady se ukáže, jak mi to doopravdy jde. Nasměrovala jsem Vanilku do oblouku, natočila mírně ramena, našlápla vnitřní třmeny a působila holeněmi. Otěží jsem Vanilku mírně ohýbala a vedla. Na rovné linii jsem srovnala sed a poté v dalším oblouku prohodila pomůcky. „Nehrb se. Hezky se narovnej. Ruce k sobě.“ Bylo o těžké bez chybek, pomyslela jsem si. Vanilka ochotně ťapala ale při posledním oblouku mě Sue upozornila, že chvilku usne. Pobídla jsem jemně holeněmi, aby zrychlila. Ryzka opět vykročila živěji dopředu. „Diagonálou změnit směr, po diagonále lehký klus.“ Opět jsem Vanilku jemně ohýbala vahou a holeněmi v obloucích. Jakmile jsme dokončili diagonálu, znovu jsem pobídla holeněmi ke klusu. Tentokrát ryzka tolik nechtěla ale pomohla jsem si slovíčkem klus.“ „Karin klidně si malinko pokrať otěže.“ Poradila mi Sue. O dvě zarážky jsem je tedy zkrátila a pokračovala dál v klusu. Ryzka měla hlavu níž, jemně jsem cítila kontakt s její hubou. Ruce mi naštěstí necukaly ani nelétaly. „Půl jízdárny bez změny směru.“ Tak tenhle cvik mi dal zabrat. Hlavně jsem nevěděla, odkud se půl jízdárny provádí. No ale nakonec mi to došlo. Po několika dalších cvicích jsem přešla s Vanilkou do kroku. Sue se na nás pořádně zaměřila ale to bylo jen dobře. Nechala Vanilku trošku odpočinout, zaměstnávala mě cviky a po změně směru jsme opět vyklusali. Nejprve mi Sue řekla, ať si Vanilku vezmu na kruh a poté ji nacválám. Zase jsem Vanilku stočila na pěkný velký kruh, srovnala si sed a poté zasedla a s jemným zhoupnutím v sedle ji pobídla holeněmi. Trošku jsem i povolila otěž. Vanilka zaskočila do příjemného houpavého tempa. „Seď, uvolni se, drž holeně na místě.“ Snažila jsem se do puntíku vyplnit rady Sue. Po chvilce mi přišlo, že už místy opravdu dobře sedím ale vždy jsem z toho zase vypadla. „Přechod do klusu!“ Zasedla jsem hlouběji, ztuhla v kříži, pohlídala si holeně, aby mi neodjeli moc dopředu, stiskla koleny sedlo a měkce přitáhla otěž. Jakmile jsem cítila, že Vanilka přechází, pobídla jsem a začala podle jejího chodu vysedávat. „Pěkný přechod, dokonce ani holeně ti neujely.“ Pochválila mě Sue a vyzvala nás přímo. Navedla jsem Vanilku na střed, uvolnila ohnutí. „Přechod do kroku.“ Zasedla jsem do sedla, ztuhla v kříži a stiskla koleny sedlo. Opět jsem nezapomínala na ty moje holeně. S tím jsem měkce přitáhla otěž. Vanilka spolehlivě přešla do kroku. Pochválila jsem jí pohlazením a slovy, že je šikovná. Naposledy jsme změnili směr a po chvilce opět podle pokynu Sue naklusali. Tentokrát mě Sue nechala s Vanilkou cválat po celé jízdárně. Vanilka vystřelila jako raketa. „Zasedni, zasedni, malinko ji zbrzdi sedem a měkce přitáhni otěž a zase povol. Zkusila jsem více zasednout, trošku přitáhnout otěž a zase povolit. Vanilka skutečně lehce zpomalila. „Dobře to je ono.“ Chválila nás Sue. Tentokrát jsem Vanilku ohýbala měkce v rozích jízdárny. Sue nás nechala dvakrát obkroužit a poté jsme opět přešli do klusu. „Výborně zase otěž mírně uvolni a nechej jí, ať si vytáhne.“ Klusala jsem s ní po obvodu, zatímco Vanilka natáhla hlavu níž a odfrkávala. „Trošku jí zpomal vysedáním, hodně spěchá.“ Snažila jsem se vysedat o něco pomaleji, ale nebylo jednoduché se nepoddat rytmu klisny. Po chvíli jsme přešli do kroku. Pochválila jsem Vanilku, hladila jí po srsti. Sue mi mezitím zadala domácí úkol. „Teď ti řeknu vzdálenosti jednotlivých kavalet. Budeš to potřebovat pro příští samostatnou jízdu.“ Několikrát mi je zopakovala a dala ke kavaletám i jasné instrukce. S tím Sue zhodnotila dnešní hodinu. Pochválila mě za hlídání holení ale občasné hrbení a sledování země mi stále vytýkala. Dělala jsem s ryzkou, zatímco mluvila, velké kruhy, vlnovky a obloučky. Pak mi dovolila jít na střed. Zastavila jsem Vanilku, seskočila na zem a vytáhla třmeny. Pak jsem uvolnila ryze podbřišník a nánosník. „Můžeme jít?“ zeptala se mě Sue. Kývla jsem na ní a my se vydali ven z haly.