nell a kometa: LEVEL 2 - JÍZDÁRÉNSKÁ PRÁCE VE STEHENNÍM SEDU- 1/2


„Dveře,“ zvolala jsem, když jsem se objevila s grošandou před halou. Zevnitř se ozvalo, že můžem, tak jsem teda otevřela a vešla dovnitř. Sue za námi zavřela.
„Tak co, jdeme na první trénink ve druhém levli?“ s úsměvem jsem přikývla a stáhla si třmeny. Dotáhla jsem si podbřišník a vyhoupla se do sedla. Předtím jsem si samozřejmě skontrolovala délku třmenů. Už jsem to ovládala, Sue víceméně přihlížela, kdybych potřebovala pomoc.
„Dneska si dáme stehenní sed. Ale počítej s tím, že tě bude všechno bolet, ale to jsou začátky. Pamatuj, těžko na cvičišti…“
„Lehko na bojišti,“ doplnila jsem známé pořekadlo.
Stiskla jsem Kometu holeněmi a tak jsem ji pobídla do kroku. Opět mi trvalo než jsem si zvykla na rytmus, takže to se mnou trochu hodilo, ale brzy jsem se do toho dostala. Když jsem se blížila zpátky k Sue, pobídla mě ať si to nasměřuju na kavalety, které tam byly připravené.
„Najíždí se vždycky na střed kavalet,“ pověděla mi a udělila další pokyn „takže ve stehením sedu neboli lehkém, musíš stát ve třmenech, být jakoby v předklonu a váhu přenést na stehna, kolena a paty,“ pověděla Sue a já na ní jen zazírala a hlavou mi běželo něco jako, stát ve třmenech? Au, to bude asi bolet.
„Tak, najeď si na stěnu a postav se ve třmenech,“ řekla Sue. Navedla jsem tedy Kometu na dlouhou stěnu a chvíli jsem jezdila v kroku. Potom jsem se postavila do třmenů, ale hned jsem si zase sedla, bo jsem měla pocit že sletím.
„V pohodě, nic se neděje. Trvá, než najdeš rovnováhu,“ pověděla s úsměvem Sue a pobídla mě, ať to zkusím znova. S výrazem mučitele, jsem tedy Komču znova dostala do kroku a opět se postavila do třmenů a tenkrát jsem se tam snažila udržet. Už po chvíli začala moje lýtka protestovat.
„Prošlápni paty,“ pověděla Sue, tak jsem to tedy udělala. Uff, to je fuška. Už bude konec tréninku? Projíždělo mi hlavou. Lýtka už povážlivě protestovala.
„Drž se koleny, stiskni je,“ poradila mi Sue. Stiskla jsem tedy kolena z posledních zbytek sil, co jsem měla.
„Dobrý, můžeš si sednout a klusej,“ pověděla Sue. Áách. Lepší větu jsem ani slyšet nechtěla. Dopadla jsem do sedla doslova jak pytel brambor, čehož hned využila Sue, aby mě napomenula
„Jemmě!“ ozvala se, kývla jsem ale pomyslela jsem si, že to jde dost těžko, když už tak mě bolí nohy. Ale chápala jsem, že to pro toho koně nemusí být příjemné. Seděla jsem už normálně a stiskla jsem Kometu do klusu. Uff, jaká to byla úleva, ale jen do té doby, než Sue řekla, že si mám zkusit i lehký sed v klusu. Jaj, a já se tak radovala, že mučení bude konec, no zjevně ne
Postavila jsem se tedy do třmenů,ale šlo mi to jaksi snadněji. No, zřejmě proto, že mě Kometa pokaždé vyhodila, takže to pro mě nebylo nějak namáhavé.
„Teď znova přejdi do kroku, a opět ve stehením sedu,“ přestala jsem pobízet a nechala Kometu, ať přejde do kroku. Když se tak stalo, postavila jsem se do třmenů, prošlápla paty a snažila se hlavně udržet rovnováhu. Kruci, to už fakt nedám
„Tak, vykrokuj ji a budeme končit,“ ozvala se slastná věta od Sue. Objela jsem s Kometou dva obvody na jízdárně a pak se zastavila před Sue, kde jsem seskočila ze sedla a povolila podbřišník a vytáhla třmeny.
„Výborně, na začátečníka dobrý. Jak se cítíš?“ hodila jsem na ní pohled typu, ty se ptáš? Ale pak jsem ji odpověděla, že mě bolí celý člověk, a že s tou větou na začátku měla pravdu.
„To si zvykneš,“ usmála se na mě Sue
„Snad, díky za trénink.“ Rozloučila jsem se ze Sue a odváděla Kometu do boxu.