karin a vanilka: Level 1 :TRÉNINK ½
Společně se Sue jsme zavolaly dveře! Nikdo se nám ale neozval. Sue je otevřela a vybídla nás s Vanilkou dovnitř. Mlaskla jsem na klisnu. Ryzka svižně vykročila na měkký povrch. Lehce zafuněla a nastražila uši. Sue za námi zavřela dveře, zatímco jsem ryzku zavedla na střed. Třmeny jsem si upravila sama, i když Sue koukala, zda mi opravdu padnou. O dírku jsem Vanilce utáhla podbřišník a pohlédla na Sue. Ta se šibalsky usmála. Připnula k Vanilčině uzdečce lonž, svázala otěže a vybídla mě do sedla. Bez otěží to bude sranda, blikalo mi hlavou. Uchopila jsem sedlo místo otěží a vyhoupla? Spíš vyškrábala se nahoru. Nakopla jsem si třmeny. Než jsme však s ryzkou byť jen vyšláply na kruh, už mě Sue opravovala. „Hezky se narovnej, vypni prsa, prošlápni patu. Tu nohu ale nechej na místě, ujíždí ti dopředu.“ Když jsem jakžtakž slušně seděla, Sue za mě pobídla Vanilku dlouhým bičem a mlasknutím. Prý jen prozatím, abych si srovnala sed. Vanilka měla skvělý jemný a pohodlný hod. Co mi ovšem kazilo radost, byly moje svaly. Vůbec se jim nechtělo spolupracovat. Přilepit stehna k sedlu, držet holeně podél boků a ještě prošlápnout patu. „Na nováčka to není špatné.“ Utahovala si ze mě tetička Sue. „Rozpaž ruce!“ začala mě zaměstnávat cviky v sedle. Několikrát mě opravila jinak však můj sed nepůsobil až tak hrozně. Ikdyž, těžko říci. Po nějaké chvíli mě Sue upozornila na lehký klus. „Ještě si ho pamatuješ?“ Kývla jsem a usmála se. V ruce jsem si uchopila ryzčinu bílou hřívu a nadechla se. S výdechem jsem Vanilku jemně pobídla holení a mlaskla. Sue mi pomohla bičem, kterým jen mírně šlehla. Vanilka vyklusala na kruhu. Chvíli mě to mátlo. Tak dlouho jsem nejezdila. Ale někde ve mně to tam bylo. Vnímala jsem rytmus a pravidelně vysedávala. „Skvěle! Narovnej se, nesleduj nohy, vysedáváš dobře!“ povzbuzovala mě Sue. Vanilka několikrát odfrkla. Držela jsem se podle Sue obstojně, neměla mi co vyčíst. „Přejdeme do kroku. Hezky zasedni, mírně se zakloň, klidně k ní promluv.“ Vracely se mi vzpomínky co jak udělat. Zasedla jsem do sedla, ovšem nebylo to co dřív, když jsem se pohodlně usadila a v klidu dokázala vysedět pracovní klus. Zaklonila jsem, se stiskla koleny sedlo a promluvila k Vanilce. Sice to malinko trvalo ale pochopila co chci. „Super!“pochválila nás Sue. Přejela jsem prsty po krku ryzky a znovu se narovnala. „Vyměníme stranu, upozornila Sue. Kývla jsem a čekala, až Sue přepne lonž. Znovu nás vyslala na kruh ale postupně mi začala dávat instrukce abych se stále více zapojovala do chodu Vanilky. Opět jsme naklusaly. Vanilka měla opravdu skvělý chod. Moc jsem si ho užívala. Byl jemný, houpavý a prostorný. Postupně jsem svůj sed dala celkem do kupy. Sue skoro nic nevytýkala jen mé obvyklé sledování země. Znovu jsem Vanilku zasedla do kroku, abychom mohli vyměnit stranu. Tentokrát po mě Sue chtěla cválání. Chystala jsem se na něj po celou dobu. „Karin vypadáš trochu vyplašeně. Nic se neboj, jsem tu já a Vanilka nikam utíkat nebude.“ Sue mě uklidňovala. Usmála jsem se na ní ale v duši mi vážně trochu seděl strach. „Nehrb se! Narovnej se hezky.“ Názorně mi na krhu předvedla, co předvádím v sedle. Ihne jsem narovnala záda a zkontrolovala si své holeně. „Pobídni jí do klusu, zatím jen v klidu klusej.“ Kývla jsem na tetičku a jemně Vanilce stiskla boky a pomohla si slovnem klus. Ryzka energicky vyšlápla na kruhu a přešla v rychlejší tempo. Opět jsem vysedávala ale tentokrát na špatnou nohu. Přesedla jsem si, abych se opravila. Sue mi stále upravovala sed ale k tomu mě i chválila, aby tam nebyla jen ta negativní stránka. „Zkusíme nacválat?“ zeptala se mě Sue. „Ano můžeme.“ Pousmála jsem se a poslechla si poslední instrukce od Sue. Ta mi zopakovala pobídku jak do cvalu, tak i k přechodu do klusu. Sue nechala na mě, kdy si nacválám. Zasedla jsem do sedla, vnější holeň posunula malinko za podbřišník, vnitřní zůstala a s lehkým zhoupnutím v sedle jsem pobídla do cvalu. Vanilka odfrkla a houpnutím se přenesla do ještě prostornějšího chodu. Ladně cválala, pravidelně frkala, až se to neslo halou. „Hezky seď, nehrb se, drž holeň na místě.“ Ve cvalu už bylo těžší, všechny pokyny od Sue splnit ale snažila jsem, se v rámci možností. „To je ono! Jen se uvolni jsi v hrozné křeči.“ Zaměřila jsem se na své svaly, které se opravdu křečovitě držely. Byla to přece Vanilka, klisna kterou znám, ta by mě nikdy neshodila úmyslně. Svaly postupně povolily a já se svezla do sedla. Mnohem lepší i pro mě. „Taak a do klusu.“ Kývla jsem na Sue a stiskla jemně koleny sedlo, mírně se zaklonila, ztuha v kříži a pomohla si opět slovy. Vanilka zastříhala ušima. Pak opravdu zpomalila do klusu. Pochválila jsem jí pohlazením a opět vysedávala. Zase jsme přešli do kroku.
Sue ale tentokrát nezměnila ruku. Odepnula mě s Vanilkou z lonže a rozmotala mi otěže. „Teď si to zkusíš sama. Samozřejmě ti budu radit tak se nemusíš bát.“ Sue byla skvělá. Upravila mi otěže na střední délku. Už jsem si vzpomínala i proč. Na začátku stačí mít koníka jen na lehkém kontaktu. Vybídla mě na obvod jízdárny. Stiskla jsem Vanilce holeněmi boky a lehce mlaskla. Ryzka opravdu vyšla na obvod, kam jsem směřovala hlavou a mírně tělěm. Díky tomu vnímala, kam přenáším váhu a kam jí tlačím holeněmi. „No vidíš, že jsi všechno nezapomněla.“ Vnímala jsem na Vanilka pode mnou dopředně kráčí, čekajíc na další povely. „Tak a udělejte mi v bodu A velký kruh.“ Sue mi ukázala kde je bod A abych nebyla zmatená. Až na druhé straně. Zatímco jsme kráčely na místo, Sue mi dávala instrukce jak jej provést a upravovala sed. Zapamatovala jsem si její slova a v místě písmenka A, dala vnitřní nohu na podbřišník, vnější byla za, vnější ruka vedla po kruhu a vnitřní otěží jsem jemně určovala ohnutí Vanilky. „Skvěle ale zase mi koukáš dolů. Hezky před sebe koukej, mezi uši Vanilky.“ Uposlechla jsem a s tím se i mírně narovnala. „O moc lepší. Tak přímo a lehký klus.“ Vyjela jsem s Vanilkou z kruhu a pobídla jemně dvakrát holeněmi. Vanilka však pouze vykročila energičtěji dopředu. „Vytrvej v pobídce a klidně si pomož hlasem.“ Pobídla jsem, chvilku vytrvala a Vanilka opravdu jak říkala Sue, utíkala před tlakem. Ustala jsem v pobídce a pravidelně vysedávala na vnější předni.Vanilka si znovu odfrkla a lehce snížila hlavu. Sue nám opět zadala jednoduchý cvik, změnu ruky diagonálou. V x jsem si pamatovala, že mám přesednout ale Sue mi říkala vše, abych si to pak do budoucna pamatovala. Klusali jsme s Vanilkou po hale. Dokonce už mi nelétala tolik holeň a zrak mi stále směřoval mezi uši ryzky. „A pěkný přechod do kroku.“ Připravila jsem se a zasedla do sedla. Záda mi v kříži ztuhly, kolena se přitiskla k sedlu, mírný záklon a jemně přitažení otěží. Vanilka přešla v kroku a odfrkla si. Uvolnila jsem se, narovnala se a pohlédla ke Sue. „No velmi pěkné, jen příště míň ty holeně dopředu ale opravdu skvělé. „Tak znovu naklusejte.“ Opět jsem Vanilku pobídla jemně holeněmi ke klusu a znovu vysedávala. Sue nám znovu zadala velký kruh kde tentokrát chtěla abychom nacválali. Přikývla jsem a poté s mírným zhoupnutím v sedle pobídla Vanilku holeněmi do cvalu. Chvilku to trvalo ale Vanilka zaskočila. Držela jsem ji jen na malém ohnutí, sedem jsem jí ohýbala mírně na kruh a vnější otěží určovala velikost kruhu. Ryzka cválala perfektně, kdežto já zase sledovala zem. Než mě Sue stihla opravit, ihned jsem se narovnala. „Už jsem tě htěla upozornit.“ Usmála se tetička. V zápětí mi vytknula přilišné drncání v sedle. „Zase se hezky uvolni do sedla.“ Dala jsem na její radu. „Skvěle teď pěkný přechod do klusu a přímo.“ Zasedla jsem ryzku, ztuhla v křiži, stiskla koleny sedlo a měkce přitáhla otěž. Vanilka s odfrknutím přešla v klus a s pravidelným vysedáváním jsme vyjeli vně kruh. Narovnala jsem Vanilku, vrátila vnější holeň k podbřišníku a klusala po hale. „Super přechod do kroku a poté povol otěž. Můžete krokovat.“ Zpomalila jsem Vanilku do kroku, povolila otěže. Ryzka si je vytáhla až k zemi a nosem pomalu rejdila po jízdárenském povrchu. „Karin je to dobré, v tobě ty základy jsou určitě i víc. Jenom mi přijde, že si nevěříš. Jako by ses bála se projevit, co kdyby to bylo špatně.“ Zatímce Vanilka chodila po půlce jízdárny, Sue stála na středu a zhodnocovala mou lekci. „Přitom jezdíš dobře, chce se jne do toho dostat. Uvidíš, že příště už to bude lepší.“ Vanilka poklidně ťapkala po hale a já se snažila ji místy vést, aby roh projela správně. Ale zatím to moc úspěchu nemělo. Sue má pravdu. Já se do toho dostanu. Pokynula mi směrem ke středu a tak jsem Vanilku vahou a tlakem na podbřišník holení donutila jí ke středu. Tady jsem znovu ztuhla v kříži, stiskla koleny sedlo a mírně se zaklonila. Vanilka zůstala stát. „Šikovná holka.“ Pohladila jsem jí po krku a seskočila dolů. S tím jsem vytáhla z obou stran třmeny nahoru a uvolnila o dírku podbřišník. Vanilka se o mě chtěla podrbat, ale nedovolila jsem jí. „Ne holka, tohle ne.“ S tím jsem jí uvolnila nánosník a vyvedla jí za tetičkou Sue, která právě otevírala dveře haly. Když jsem kolem Sue procházela, moc jsem jí za lekci poděkovala.