meave + darius: 2. trénink - vysvětlení pojmu opracování a úvod do samostatné práce:
Trpělivě jsem čekala před halou tentokrát jsem byla na místě dřív než trenérka. Sue dorazila o pár minut později, než jsme byly domluvené, ale to vůbec nevadilo. V hale jsme byly i tentokrát samy a já rychle stáhla třmeny dolů a upravila podbřišák, abych neplýtvala časem, který máme. Vyhoupla jsem se na povel Sue do sedla a zařadila se pomalu na obvod jízdárny. Bála jsem se docela, pustit ho na dlouhou otěž, ale nic jiného mi nezbylo. Prodloužila jsem mu tedy nakonec. Musela jsem ho jemně brzdit, aby nehnal. Už zase něco zkouší, pomyslela jsem si a poslouchala, co mi teď říká Sue. Vysvětlovala mi, jak správně postupovat při opracování. A já všechno poslouchala a přitom se ještě soustředila nás to, aby náhodou Darius nedělal něco, co nemá. Pomalu jsem otěž zkracovala a zastavovala na povel Sue. Když jsme měli dostatečně vykrokováno, ještě mi přistál v hlavě povel, abych na krátké stěně obloukem změnila směr. To nebyl žádný problém. Teď jsme chodili na levou ruku a Darius spokojeně a nadšeně vykračoval. To mi prislo přímo úžasné a nemohla chvíli věřit tomu, že jsem ho snad přemluvila na svou stranu. Tím lépe, alespoň to během lekce nebude žádný problém.
Na začátku druhé krátké stěny jsme si měli naklusat. Jemně jsem tedy pobídla holení a trochu povolila otěž a netrvalo ani jedno mrknutí a už kluše. Po třetím kroku jsem se mrkla na jeho přední a začala vysedávat. Tentokrát to dneska nebyl žádný problém a zdálo se všechno snad na jedničku. "Na další dlouhé stěně diagonálou změnit směr," ozvala se Sue a já pevněji sevřela otěže. Tohle přeci není žádný problém. Darius si zkusil přitáhnout otěž, ale já se nedala a ruce držela přesně na místě. "Nezapomeň na ty ruce," připomněla mi Sue a já rychle skontrolovala, jestli je všechno správně. Nezapomeň hlavně přesednout, opakovala jsem si v duchu, když jsem se blížila do bodů X. No nezapomněla jsem. Tal zle na tom nejsem. "Zkus od stěny ke stěně dvakrát," zaslechla jsem povel a chvíli v duchu zmatkovala, jak to myslí. Mám udělat jakoby dva oblouky na jedné stěně, nebo jednou jet tuhle a jednou i další? Měla jsem v tom zmatek, ale stejně vyhrála možnost číslo jedna. Ještě štěstí, že mi to Sue včas řekla, jinak bych asi moc neudělala dobře. Během toho párkrát Darius prohodil hlavou, na což jsem reagovala mlasknutim. A znělo to opravdu nespokojeně. Neměl by si rozhodně na nic takového zvykat, hošan jeden. "V bodů C zastavit stát." Tohle taky snad neni problém, vysedávat jsem přestala už na konci dlouhé a pevně zasedla až na začátku krátké. Všechno to mělo rychlé a uspokojivé následky. Skoro přesně jsme se trefili do bodu a to jsem ani pomalu nezatahala za otěž. Cítila jsem se najednou opravdu hrdě a pochvala přišla i od trenérky. Tím ještě lépe, pomyslela jsem se a na povel pracovní klus na velkém kruhu reaguju snad okamžitě lehkou pobídkou. Myslím, že mi to jde o něco lépe než včera. Tentokrát jsem se lehce houpala v pracovním klusu a vnímala Dariovi jemné pohyby. Ještě jsem nezažila tak příjemný klus a to jsem ho nemohla předtím ani vysedět. Dneska už je všechno jinak.
"Dobře, přejdi do lehkého klusu a jezdí po celé hale a kruhy změnit do odvolání," řekla Sue, když jsem zrovna projížděla okolo ní. Do odvolání znamená, opisovat neustále osmičku? Tak to jo. Tohle mi taky nedělalo větší problém.
"Tak a teď zastav tady pěkně u mě a já ti vysvetlím kavalety, které budeš dělat zítra sama." Rychle jsem tedy doklusala k ní a přitom zastavila stejně elegantně jako jindy. Nastražila jsem uši. "Zítra si před jízdou příprav dvě řady kavalet. Na krok je to rozestup přibližně 0.85 metru, neboj není to tak těžké naměřit, vždycky se můžeš nějaké dívky zeptat, ale neměl by to být problém. Na klus je to 1,3 metru. Zítra si takhle pěkně jako dnes koně opracuješ, připravíš a poté zkusíte ty kavalety. Všechno jasný? Pokud ano, tak ho vycválej na obě ruce a pro dnešek konec," oznámila s úsměvem a já nadšeně pobídla Daria do kroku. Naklusali jsme si pracovní a v ohybu nacválali. Není v tom žádný problém pomyslela jsem si. Tentokrát jsem ho nepustila ani náhodou. Krátký ale zároveň prostorný. To je to, co jsem rozhodně chtěla a Darius dnes plnil moje přání na nejlepší. Na druhou ruku jsme to zvládli stejně dobře, jen mě Sue sem tam napomenula, abych nevytáčela špičky, tím mu samozřejmě poté logicky ryju pátý do boku. Vykrokovali jsme bez sebemenšího problému a já během toho spokojeně poplácala pořádně Daria i za nezapomenutelný včerejší den. Nezbylo nic jiného, než se nuceně sesunout dolů. Dnes se mi vůbec nechtělo. Poděkovala jsem Sue a vydala se do stáje. Nemohu se dočkat toho zítřka. Vzpomněla jsem si na úkol, který mi Sue dala co se týče chodů. Musím si to zítra před jízdou všechno zjistit.