meave + darius: Lvl1 - 1. trénink - seznámení se základními chody koně
Lítala jsem jeho hotové pometlo ve chvíli, kdy mi došlo, že už musim vlastně na domluvený první trénink. Sue mě měla čekat u haly, takže jsem si musela rozhodně pospíšil, jelikož jsem neměla tolik času, kolik jsem potřebovala, sakra jak se tohle mohlo stát? říkala jsem si v duchu cestou pro věci do sedlovny. Trvalo, než jsem všechno vzala do rukou a poklusem mířila k boxu, kde už mě očekával čerstvě ostříhaný Darius. Podíval se odhodlaně a já se pousmála. Tohle bude jistě hodina století...
Už když jsem zapínala podbřišák, všimla jsem si, kolik ukazují hodinky. Sakra, začala jsem panikařit. Nevěděla jsem, co se stane, když na svou první hodinu přijdu pozdě, zděsila jsem se a popadla jemně otěže, abych je přehodila. S pořádně křečovitým uchopením jsem za ně lehce zatahala, aby mě Darius mohl následovat ven z boxu. Cestou jsem potkávala dívky i chlapce, všichni mi připomínali to samé. Přáli hodně štěstí? To rozhodně budu samozřejmě potřebovat, ušklíbla jsem se a zastavila se i s ním, abych si rychle zapla helmu. Před halou jsem nakonec stala o deset minut později, ale zdálo se, že to vůbec nevadí. Sue mi jako vždy popřála hezký den, což jsem také řekla a nervózně stihla stisknout i otěže pevněji. "Čeho se bojíš?" pousmála se na mě a já s alespoň snažila uklidnit. "Neříkej, že tě snad holky strašily," zeptala se, ale bylo to spíš oznámení. Zakroutila jsem hlavou. "Vůbec, všichni jsou míli," odpověděla jsem s úsměvem a pohladila Daria na líci. Hlavní je, nemít žádnou trému, on to ucítí a bude zle, opakovala jsem si. Právě tady jsem potkala další dívku, která mě poznala. Bylo to zajímavé setkání, díky kterému jsem snad úplně zapomněla na něco jako je nervozita.
Na pokyn Sue jsme vstoupili do haly a já vedla Daria dal, abych si mohla všechno zařídit. Dneska to asi bude jako na zkouškách, že? Ptala jsem se sama sebe a přitom stahovala třmeny dole a dotahovala podbřišník. Šlo to ztuha, ale nakonec se mi všechno povedlo. Nasedla jsem a Sue s úsměvem připnula Dariovi na kroužek lonž. Povzdechla jsem si. "Jezdila jsi předtím poměrně dobře, tak to dneska zopakujeme a pak to zvládneš snad i sama, že?" zeptala se a podívala se nahoru na mě. Ja na to jen přikývla. "Myslím, že bych ti nemusela povídat o tom, jak se pobízí, všimla jsem si, že v tom ty nemáš tak velký problém, nereješ patou a pobízíš prakticky celou nohou," začala s výkladem a já mezitím pobídla Daria, aby začal krokovat. Otěž jsem prakticky držela jen na okrasu, berte to samozřejmě v uvozovkách. "Ale doufám, že jsi od zkoušek zkoušela sedět rovně, tvá záda budou problém," zamlaskala káravě a já se ihned pokusila narovnat. Nebylo to nic neobvyklého, jen jsem si svým pohodlným životem vypěstovala ve svém věku sed, který by si zasloužil i špatnou známku.
"Úplně zahoď otěže, nepotřebuješ je, hlavně tvoje ruce budou problém, ale to nevadi, pak se na to zaměříme," oznámila a já se připravila. Pomalu jsem pustila otěže a dala ruce vbok. Ještě chvíli jsme krokovaly, mezitím mi Sue připomínala, že vím, jak to vypadá, když je to správně. Ano, cítím to, ale přes tu všechnu snahu nakonec spojim vše dohromady a přestanu dávat pozor, kde ty ruce mám. Navíc bych měla mít ruce nevytočené a já je mám většinou v pozici, která snad vypadá i bolestivě. Samozřejmě to vůbec nebolí, vlastně mi to tak vyhovuje víc, ale znáte to, všichni víme, jak vypadá korektní sed. Navíc mam pak nutkání, natáhnout ty ruce. To je zle, vím to. Darius na lonži krokoval energicky, ale cosi mi říkalo, že asi moc spokojený není. Přemýšlela jsem, jak se asi teď cítí.
"Dobře," chválila mě Sue. "Teď sedíš správně, myslím, že když ještě trochu posuneš holeň dozadu, bude to ještě o trochu lepší a koukej se před sebe," připomněla a já to poslušně udělala. Ano, takhle je to perfektně, říkala jsem si tiše a jemně pobízela. Až v tuhle chvíli si připravila bič s tím, že se mám připravit na klus, abychom to nějak dlouho neprotahovaly. Odkývla jsem a psychicky se na to připravovala. Sue pobídla Daria do klusu na já zůstala pevně v sedle na tři doby s tím, že jsem pomalu začala mírně vysedávat. "Podívej se, jestli vysedáš na stejnou nohu," připomněla mi a já ihned koukla na vnější plec. "Omlouvam se," pípla jsem rychle a přesedla. "To se neomlouvej mě, malá chyba, neboj, teď si to budeš pamatovat, že?" řekla s úsměvem a já se soustředila na vysedávání. Nebylo to tak zlé, jak jsem čekala, ale zase bych se mohla zlepšit. "Zvedam moc pátý,co?" zeptala jsem se během klusu a Sue naznačila, že ano. Trochu podrážděně jsem mlaskla. A je to tu zase. Rychlr hem se dala dohromady. Tak jo. A najednou to i jde, držela jsem se pořádně koleny a hele, noha zůstává na místě, nikam mi neklouže a dokonce už nezvedam paty, to bych mohla nazvat pokrokem, říkala jsem si. "Fajn teď mi ukaž pracovní klus," vyzvala mě a já se pořádně nadechla. Tohle mi nikdy nešlo. Ještě pět dob jsem vysedala, dokud jsem to nezkusila. Asi dvě kolečka jsem jela poměrně dobře, houpala jsem se jemně v sedle jako přilepená, nohy se jen chvilkově vychylovaly od místa, kde mají být. Možná to bylo příjemným klusem Daria, který ochotně klusal a já se snad úplně vžila do toho jemného oťukávání. No a říkala jsem dvě kolečka? Co bylo po druhém? No ještě jedno, kdy jsem jednoduše ztratila rovnováhu, zaváhala a už byl ze mě malinký pytel brambor. Stejně jsem bojovala jako tygřice. Sue Daria zase zpomalila a my přešli do kroku. "To se nemělo stát," zlobila jsem se, ale Sue se jen usmála. "Ale hlavní je, že si chybu uvědomíš a snažíš řešit," pronesla a to mi doneslo odvahu. "Dobře, máš dobré základy, však on si tě sám Darius ještě vezme do parády sám, dáme cvalové kolečko na opačnou stranu a pak pujdeš navolno," oznámila a já přemýšlela, jak to asi myslela. Mezitím Sue v klidu prohodila stranu a ja začala krokovat zase na druhou. "Chytni se rozcochy a nacválej přesně tak jemně a hezky jako to děláš běžně," řekla a já se začala pekelně soustředit. Chytila jsem se přesně tak, jak řekla a jemně holení pobídla do klusu. Rozhodně to nebyla silná pobídka. "Příště to zkus ještě jemněji, on je citlivější," prozradila a já zase byla zpět u svého pracovního klusu. Když jsem se cítila, jen jsem posunula vnější trochu dozaději a pobídla vnitřní. Darius stejně nereagoval. Nadechla jsem se pořádně znovu a pobídla znovu. Tentokrát jsem i trochu přenesla váhu. A je to. Darius naskočil do cvalu a já zaryla nehtíky do kůže sedla. Nohy jsem měla jako z oceli. Šla jsem jednoduše s pohybem a houpala se v souladu s pohybem, uvolnila jsem se a pouze jemně pobízela, aby ho nenapadlo, zastavovat. "Dobře, dobře, narovnat a hlavu před sebe, tak je to ono, dobře, to by stačilo," oznámila a já se zachvěla radostí. Sue Daria úplně zastavila a já konečně mohla vzít do pracek otěže.
"Dobře, zůstaneme pro dnešek tady na dolním velkém kruhu, dobře?" zeptala se. Já neměla nic proti a začala opisovat kruh do půlku jízdárny. Přitáhla jsem si otěže a vnímala každý jeho krok. Snad jsem se dokonce začala i potit. Dobře, teď mám ty ruce správně, tak by to mělo i zůstat, říkala jsem si.
Sue mi povolila klus, tak jsem to moc neprotahovala. Jemně jsem holení pobídla, povolila o píď otěže a sedem taky trochu povzbudila. Nic nebylo pomalu třeba vnímal všechno a já sebejistě v duchu právě bouchla šampaňské. No není nic, co bych ještě nemohla pokazit. Vysedavaní jsem si tentokrát hlídala. Nesnažila jsem se, vysedávat vysoko, udržovala jsem rytmus a trochu brzdila dopředného Darina, který snad hnal za vidinou medových pamlsků. Taky bych si dala. "Dobře, teď pozor, v kruhu změnit směr." Tenhle jsem už viděla, vzpomněla jsem si na ty vlny v kruhu. To nebude tak těžký. Najela jsem si a v bodu začala otáčet na první půlkruh. Kromě lehké práce s otěží to byla hlavně noha, okolo které se začal Darin přiměřeně otáčet. Když jsem dosáhla pomyslného bodu X, obrátila jsem to a tentokrát opisovala o trochu jinačí půl kolečko. Musela jsem si přesedout a hotovo. Právě jsem měla za sebou první cvik. "Meave? Všimni si těch tvých tlapek," poznamená během toho Sue a já tuším, že je zle. Ano, už už zase jsem měla položené na krku, vytočené a natažené. Rychle jsem se opravila a nevinně usmála. "Myslí na to," pohrozila Sue. Byla jsem až překvapena, jak Darius šlape. Sice jsem někdy musela uklidnit jeho úspěchanou dušičku, ale jinak to bylo v pořádku. Abych to nezakřikla. On mi vytahává otěž, uvědomila jsem si po chvíli, co to skutečně dělal. Pohazoval si hlavou a dělal, jako bych snad na něm vůbec neseděla. Jaká to drzost, říkala jsem si a pokusila se, aby toho konečně nechal. Výsledek? Víte já se vážně snažila. Už jsem byla nervy na půdě. Začala jsem si na to zvykat a říkat si, že se snad zbláznil, ale není chyba někde u mě? To je zásadní otázka.
"Dobře, pracovní klus ještě dneska raději necháme stranou, předvedeš mi cval s tím, že si ho uklidni a teď už to nebude tak jednoduché, jsem na tebe zvědavá." Sue mi dala instrukce a já mohla začít. Rázně jsem naznačila, že jsou otěže v mojich rukách a sedím na něm taky já. Když jsem si byla jistá, zasedla jsem a v oblouku pobídla stejně jakou předtím na lonži. Na to on reagoval. vypálil jako střela já myslela, že snad ani nestihnu s ním zůstat na kruhu. Přitáhla jsem otěž a zasedla. Musela jsem se vyrovnat já a uklidnit ho. Ze zběsilého jsme přešli do o něco příjemnějšího cvalu, který se dal i normálně usedět, jen mi nožka občas litala dopředu. "Vím o tom," hlásila jsem okamžitě přitom všechno soustředila na ruce. Sue mě pochválila s tím, že ještě stejně odcvalam pár koleček na druhou ruku a pro dnešek to bude už opravdu všechno. Teď jsem se v jeho příjemném cvalu cítila skvěle. Přestala jsem počítat kolečka a soustředila se na jeho prostorné chody. Překvapil mě, byl energicky a elegantní. Pokud tedy nepočítáme ten pseudotrysk, který se mi povedl dneska.
Přešla jsem do kroku a začala s krokováním. Mezitím mi Sue opakovala, jak jsem dneska zvládla první jízdu s Dariem. Musím říct, že jsem čekala horší. Třeba to ještě přijde. Po vykrokovaní jsem s úlevou slezla a povolila nánosník i podbřišník. Otěže jsem si přehodila a společně se Sue opustila halu. Vzala jsem Daria do stáje a těšila se z toho. Hned jsem ho odstrojila a pohladila, protože jsem ho zapomněla předtím pochválil za dobrou praci. To jsem si teď napravovala tím, že jsem se na něj nelepila a objala ho. Byl opravdu dobrý to jen já musím zabrat.

//omlouvam se za pozdní čas