bloodye+dekameron: Se zapískáním jsem otevřela velké dveře vedoucí na halu. Bylo tam téměř prázdno, po obvodu krokovala jen jedna dvojice a o té jsme věděla, kromě nich ale na protější tribuně seděl ještě Jason s hrnkem kávy. Hnědáček zpozorněl, zafrkal a vytáhnul krk. "Však to znáš, broučku." Podrbala jsem ho po krku jen co jsem zavřela dveře a vydala se s ním na obhlídku haly ze země. Bylo vidět, že je pořádně nabuzený. Včera měl prý volno tak asi bude veselo.
Obešli jsme si halu na každou ruku jednou, poté jsme zaparkovali veprostřed a já dotáhla. Stáhla jsem si třmeny, dotáhla stoličku a z ní se vyhoupla do sedla. Valášek tentokrát opravdu postál jak měl. "No pašáák." Podrbala jsem ho a pak se začala rovnat. Po tom pomalu čtvrt roce to byl opravdu nezvyk. "Zase si zvykni, nseděla jsi na něm už dlouho, tak si ho ošahej, ošmatej a opracuj jak si zvyklá. Chodí teď dost dopředu, svaly se mu teď už začínají hezky vracet, takže bys neměla mít problém ho nemoct někam dostat. Větší problém bude až u skoků." Přikývla jsem jakože Jasovi rozumím a vyrazila s hnědým po obvodu haly.
Chodil pěkně, poočku pokukoval po Erym, který pomalu začínal už klusat. My si obešli obvod na zahozené na každou ruku, pomalu jsme se oba vraceli k tomu co známe, oba jsme ze sebe byli trochu rozpačití. "V klidu, jsi hrozně napnutá, uvolni se takhle jste zatuhlý oba dva.Začni pomalu sbírat a vlnovky, kruhy, dýchej zhluboka a pomalu, upouštěj stres. Ty to moc dobře znáš." Trenér už slezl z tribuny doprostřed jízdárny. Začala jsem tedy přesouvat ruce po otěžích zarážku po zarážce. Lehce jsem vždy brnkla do otěže, nabídla a začala s ním pomaličku chodit oblouky na vlnovce. Vnější holení pohlídat záď, vnitřní otěž zlehka nabídnutá, posunutí trupu a poté opět narovnání a kolmé směřování na protější stranu. Na konci vlnovky jsme pak udělali velký kruh. "Zvedni si trošku tu vnitřní ruku, netahej jí tolik do klína." Upozornil Jase. Zrovna kolem nás proklusali kluci a Dek uhnul hlavou ven z kruhu. "Ty jsi hrozně nervózní. Děje se něco?" Podíval se na mě trenér. "Já nevím, prostě jsem celá taková nesvá." "Tak se nadechni a věř mu, máte toho za sebou dost. Tříměsíční pauza tě přece nezastaví." Teď promluvil Oliver. Tak jo. Hodný a milý Oliver je jako co?! To ho nějak překódovali za tu dobu?! "Má pravdu, věř mu." Mrknul Jase, kterému hrál na tváři pobavený úsměv, moc dobře si všiml mého udiveného výrazu.
Obešli jsme tedy kruh, tentokrát už daleko lépe, i na druhou ruku a hnědý se krásně povolil. To byl signál k naklusání. Stiskla jsem holeně, mírně nadlehčila sed a Ronny naklusal. Hned jsme ho dopobídla a začala se do rytmu zvedat. Šel krásně dopředu, i podle trenéra měl ideální tempo a tak jsme na volnější otěži oklusali na obě ruce obvod jízdárny a pak opět začali ohýbat na kruzích. Jase stál uprostřed a já poslouchala jeho připomínky. Postupně jsem se vracela zpátky, cítila jsem se víc a víc ve svém živlu, přípomínek bylo míň a míň. Střídavě jsme zmenšovali a zvětšovali kruh, dělali jsme základní přechody a Dekmaeronek zachvíli už vyšlapoval povolený s nosem na kolmici a krásně pracoval zádí.
Po klusové práci jsme tedy dostali chvíli pauzu, alespoň si pořádně ocválali kluci a pak jsme tedy přišli na řadu my. "Možná bude vyhazovat, má poslední dobou veselejší náladu." Upozornil mě Jason ještě. "Chápu, my si poradíme." Kývla jsem, pomalu si ho zpátky posbírala, udělala si dva přechody krok-klus, klus-krok ať si ho ještě připravím a zprostupním, když teď chodil vytažený v kroku, v pracovním klusu jsme udělali v A jen malý kruh, pak se napojili na stěnu a před rohem jsem stiskla holeně. Valášek nacválal pěkně přes otěž nahoru, ale hned potom vyrazil dopředu a zadky narval nahoru. Reagovala jsem na to pobídkou, víc jsem stiskla prsty a lopatky zatlačila více dozadu. Dek na to zareagoval zkrácením rámce. "Tak je správně." Špitla jsem a po chvíli se zvedla do stehenního sedu. Ocválali jsme na obě ruce obvod haly, dostali od Jase pochvalu, že to vypadalo moc pěkně a já si na začátku hezky poradila a pak jsme začali cválat v pracovním na kruhu.
"Víc si ho zarámuj tou vnější otěží, má tendenci tě hrozně táhnout ke stěně." Dostali jsme upozornění, víc jsem tedy přiklonila ruku k žebrům čímž se mi přiblížila ještě víc otěž ke krku a před dojezdem na stěnu jsem vždy zareagovala lehce vnější holení. "Teď je to správně, je vidět, že je krásně lehký vepředu, to se mi líbí." Usmál se Jase.
Ocválali jsme tedy na kruhu, udělali pár přechodů a nechali jsme nás oba. Pro začátek toho bylo až dost.
Vyklusali jsme tedy na zahozené a zatímco jsme krokovali, rozebrala jsem s trenérem plán nynějšího týdne. Zítra bych ho vzala na kavaletovou a drezurní práci nejspíš sama, pak den práce ze země, pak bychom snad zkusili něco skočit, terén a následně volno. Do Hubertky si ho musím nadýchat zpátky do formy.
Zrovna když jsem sesedala přišli holky. Chuděrky na mě hodily dost vykulený pohled, ale pak se hned usmály a já jim slíbila, že si popovídáme u večeře. Hnědého jsem moc moc pochválila, vytáhla třmeny, povolila sedlo, rozepla nánosnáky a zamířila s tím popletalem do stáje.