nell a kometa: PROCHÁZKA SE SARAH A VENUŠÍ

„Hou, hou, holka, v klidu,“ musela jsem Kometku trošku klidnit neboť začala být vzrušená od doby co jsme vyšli z boxu. No, tak to bude teda oříšek dneska. Snad to ale zvládnem. Před stájemi na nás už čekala Sarah s Venuší. Kometka se s ní očichala.
„Ahoj, čekáte dlouho?“ optala jsem se a opět jsem musela Kometku trošku klidnit.
„Ne, před chvíli jsme přišli,“ odvětila dívka a optala se na Kometu
„No, je dneska trošku divočejší, ale to zmáknem,“ pohladila jsem ji
„Tak radši bychom měli vyrazit,“ řekla dívka a vyšla. S Komčou jsme šli za nimi.
Sarah se mě zeptala, kde bych chtěla jít.
„Nevím, co takle někde do lesa?“ navrhla jsem. „Snad nás ale nechytne déšť,“ dodala jsem při pohledu na zakaboněnou oblohu.
„Nemělo by, na netu nic takového nebylo,“ ujistila mě Sarah a otevřela bránu. Prošli jsme a já bránu zavřela. Došly jsme k rozcestí a kecali jsme.
Užívala jsem si ten pocit, kdy můžu být zase na Florestě. Mezi koňmi a známými tvářemi. Jo, ty dva měsíce, kdy jsem tu nebyla, za to stáli. Představa, že bych musela v srpnu dělat zkoušky, mě dost děsí no, ale tak hlavně, že už je to za mnou.
Šli jsme kolem jezírkak a Komča zaflémovala. Podívala jsem se jejím směrem a musela se začít smát.
„To jsou kachny, trubko,“ zasmála jsem se. Komča se otočila, zastavila se a dívala se na mě.
„Ehm, nic nedostaneš, kde pak,“ zasmála jsem se a rozešla jsem se. Trošku jsem si ji musela hlídat a zastavovat, aby mě nepředbíhala. Sarah s Venuší měli podobný problém.
„Na nich asi moc jablek nebude co?“ optala jsem se, když se před námi objevilo pár jabloní a šla až k nim. Potom jsem se musela začít smát jelikož Venuše se natáhla po jablku.
„Á, dobrý nápad,“ pověděla jsem, když Sarah začala s Venuší trénovat ohýbání. „Pojď,“ dala jsem Kometce povel a vedla ji kolem stromu a dělala jakýsi slalom, aby si hezky protáhla krk. Došly jsme na cestu, kde na nás počkala Sarah s kobylkou.
Komča byla uvolněná a vypadalo to, že Ven taky, proto jsem navrhla, že bychom si mohli zaklusat.
Sarah kývla a s Venuší naklusali. Nechala jsem jim prostor a pak pobídla do klusu i Kometku. Ta mě hned začala předbíhat, tak jsem ji musela brzdit. Když se jí to dařilo, tak jsem ji chválila.
„Nehodíme, už krok?“ optala jsem se zadýchaně.
„Si ztratila fyzičku?“ řekla dívka, ale přešla do kroku. S Komčou sjem udělala to samé.
„To víš, při učení se moc člověk nenaběhá, ale já to doženu, asi půjdu ráno běhat na cvalovku místo Komety,“ zasmála jsem se. Sarah odbočila doleva, kde byla zarostlá pěšinka.
„Si se zbláznila?“ podivila jsem se, když nás počastovaly po cestě dlouhé větve. Dívka jen pokrčila s úsměvem rameny. Jakmile se cesta rozšířila, zařadila jsem se s Kometou vedle Sarah a za společného kecání jsme došly až do areálu. Opět jsem za nimi zavřela a šli jsme ke stájím.
Sarah se mě zeptala zda se mi líbila procházka.
„Jasně, bylo to moc fajn, někdy si musíme zase vyjít,“ usmála jsem se, rozloučily jsme se a šli si každá po svém.