sarah a venuše: SPOLEČNÁ PROCHÁZKA S NELL
Usmála jsem se a se zapískáním Veny před stájí zastavila. Se zamračením jsem vzhlédla k šedé obloze, avšak když jsem se před půlhodinkou dívala na radar, pršet by nemělo a šedá zamračená obloha se dá přežít.
,, Ahoj, čekáte dlouho?" zeptala se Nell, která právě došla s Komčou za námi.
,, Ne, před chvíli jsme přišli" zazubila jsem se a nechala klisny, aby se patřičně očichaly - už spolu na procházce byli, takže by to neměl být problém.
,, Kam bys ráda vyrazila?" usmála jsem se na dívku a mlaskla na Veny. Zatím jsme zamířili k zadní bráně, Nell s Komčou nás následovaly.
,, Hmm, asi někam do lesa" zazubila se blondýnky a já kývla. Ven sjem zastavila a otevřela branku. Nell za námi zavřely, já mezitím podrbala klisnu za ušima. Nell s Komčou se zařadili vedle nás a za společného kecání jsme došli k rozcestí, dky jsem se rozhodla to vzít kolem jezera. To bylo úěkně po rovince, potom to můžeme vzít přes les zpátky. Usmála sjem se, hnědku podrbkala, ale hezky si ji hlídala, aby mě nepředbíhala. Spokojeně jsem pozorovala kachny plující po hladině jezera, Ven je také zkoumavě pozorovala. Usmála jsem se, ale za pomocí snížení hlavy ji trošku uklidnila, aby nechodila z hlavou v oblacích . Nell se ze zadu zasmála, když Komča směrem ke kachnám zaflémovala, a já se zazubila. Šli jsme hezky pomalu, nikam nespěchali a užívali si procházky. Po chvilce chůze se před námi objevio menší stromořadí z ještě mladých jabloní (teda aspoň myslím, že jabloní ).
,, Na nich asi ještě moc jablek nebude, co?" ušklíbla se blondýnka a popošla k jabloni, kdy ji znalecky prozkoumala. Veny to vzala po svém a natáhla se po větvičce.
,, To nejez!" pokárala jsem mírně Ven a odstrčila ji od stromku. Nicméně jsem se vrhla na ohýbání, kdy jsem využila právě tyhle řady stromů. Hnědka šla pěkně uvolněně, již měla hlavu hezky uvolněnou, akorát jsem ji trošku musela hlídat,aby mě nepředbíhala. Hnědku jsem pochválila a chvíli na cestě počkala na Nell s kobylkou. Teď jsme už zůstaly na cestě, Ven jsem měla na delším vodítku, ať si na procházce hezky odpočine.
,, Naklušeme na chvilku?" optala se dívka za námi, kdy jsem kývla. Mlaskla jsem a s hnědkou se rozeběhla. Hlídla jsem si, aby mě Ven nepředbíhala, ale hlasem ji chválila. Občas jsem zontrolovala, zda jsou pořád holky za námi, ale v pohodě udržovali tempo.
,, Nehodíme krok už?" houkla na mě dívka, kdy jsem se zazubila, avšak do kroku přešla. Veny jsem náležitě pochválila, ale otočila se dozadu.
,, Copak, ztratila jsi fyzičku?" utahovala jsme si ze srandy z dívky, i když jsem sama dost funěla.
,, To víš, při učení člověk moc nenaběhá" ušklíbla se na mě dívka, kdy jsem se usmála. Nicméně jsem odbočila doleva, kde byla menší pěšinka, trošku do kopečka a zarostlá.
,, Jsi se zbláznila?" podivila se dívky, když nás obě po cestě obtěžovali dlouhé větve.
,, Asi" pokrčila jsem rameny a zazubila se. Pohladil jsem hnědku a spokojeně se narovnala, když se cesta rozšířila. Nell se opět s klisnou mohla zařadit vedle nás, takže sjme za společného kecání došli až zpátky k areálu. Usmála jsem se a otevřela branku. Nell za námi opět zavřela, potom jsme společně zamířila ke stájím.
,, Doufám, že se vám procházka líbila" usmála jsem se a Veny podrbala na krku, kdy hnědka zastříhala ušima.
,, Líbila" odpověděla dívka, kdy se opět zařadila vedle nás. Pře stájí jsme zastavili a ještě chvíli nechali kobylky, aby se ozloučili .
,, Mějte se, díky za procházku" usmála jsem se a s Veny zamířila stájí do boxu.