sarah a venuše: Pohladila jsem Veny po čisté srsti, ale mlaskla, aby se Veny rozešla. Hnědka zastříhala ušima a vyrazila po areálu za mnou. Klisna na sobě měla uzdečku, jelikož jsem měla v plánu si na ní na chvíli vyskočit. Hnědka zafrkala a já otevřela bránu, kdy jsme obě vyšli ven. Ven jsem stálým tlakem dlaní ustoupila, poté bránu zavřela.
,, Šikovná" usmála jsem se na hnědku, ale už vykročila po polňačce. Minule jsme šli hnedka do lesa, dnes až později. Obloha byla sice zatažená, ale bylo teplo a zatím nepršelo, takže fajné. Veny šla energičtěji, ale snažila se mě nepředbíhat, za což jsem byla ráda, jelikož se mi vážně nechtělo se s ní přetahovat. Polňačka se táhla ještě dlouho, les, kam jsme měli namířeno, byl ještě v dáli, ale i tak ho Veny zvědavě pozorovala. Zazubila jsem se a hnědku pohladila po lucerně, kdy do mě Ven jemně drkla a já se zasmála. Zkontrolovala jsem povrch, nikde žádné větší kameny či nepořádek, a tak jsem mlaskla a rozeběhla se, kdy se Veny rozklusala za mnou. Nechala jsem si ji na levé straně, tam ji udržovala a trochu mírnila, avšak netahala jsem, protože Veny by se zakousla do udidla a už byla v prčicích . Nicméně díky mému uklidňování a neustálému pískání, Veny udržovala stejné tempo jako já. Pochválila jsem ji a ještě chvíli zůstala v klusu, kousek před lesíkem však s hlasovou pobídkou přešla do kroku. Nechala jsme ji jít na delší přehozené otěži, ale i tak si dávala pozor. Les s kopečky úž se na nás těšil, avšak já to vzala lesní cestou, která byla jakš takš rovinná. Hnědka se rozhlížela kolem sebe a nasávala do nozder cizí pachy. Usmála jsem se a rozhlédla se kolem sebe. V lese sice bylo šero, avšak zde byla nádherná atmosféra i přes né zrovna ideální počasí. Zrak mi spočinul na vysokém pařezu, kdy už jsem k němu mířila. Pohladila jsem Veny, následně ji se slovním povelem ustoupila blíže k pařezu - tady se zhodili dovednosti z partnershipu. Pohladila jsem Veny po čisté srsti, ale mlaskla, aby se Veny rozešla. Hnědka zastříhala ušima a vyrazila po areálu za mnou. Klisna na sobě měla uzdečku, jelikož jsem měla v plánu si na ní na chvíli vyskočit. Hnědka zafrkala a já otevřela bránu, kdy jsme obě vyšli ven. Ven jsem stálým tlakem dlaní ustoupila, poté bránu zavřela.
,, Šikovná" usmála jsem se na hnědku, ale už vykročila po polňačce. Minule jsme šli hnedka do lesa, dnes až později. Obloha byla sice zatažená, ale bylo teplo a zatím nepršelo, takže fajné. Veny šla energičtěji, ale snažila se mě nepředbíhat, za což jsem byla ráda, jelikož se mi vážně nechtělo se s ní přetahovat. Polňačka se táhla ještě dlouho, les, kam jsme měli namířeno, byl ještě vdáli,a le i tak ho Veny zvědavě pozorovala. Zazubila jsem se a hnědku pohladila po lucerně, kdy do mě Ven jemně drkla a já se zasmála. Zkontrolovala jsem povrch, nikde žádně větší kameny či nepořádek, a tak jsem mlaskla a rozeběhla se, kdy se Veny rozklusala za mnou. Nechala jsem si ji na levé straně, tam ji udržovala a trochu mírnila, avšak netahala jsem, protože Veny by se zakousla do udidla a už byla v prčicích . Nicméně díky mému uklidňování a neustálému pískání, Veny udržovala stejné tempo jako já. Pochválila jsem ji a ještě chvíli zůstala klusu, kousek před lesíkem však s hlasovou pobídkou přešla do kroku. Nechala jsme ji jít na delší přehozené otěži, ale i tak si dávala pozor. Les s kopečky úž se na nás těšil, avšak já to vzala lesní cestou, která byla jakš takš rovinná. Hnědka se rozhlížela kolem sebe a nasávala do nozder cizí pachy. Usmála jsem se a rozhlédla se kolem sebe. V lese sice bylo šero, avšak zde byla nádherná atmosféra i přes né zrovna ideální počasí. Zrak mi spočinul na vysokém pařezu, kdy už jsem k němu mířila. Pohladila jsem Veny, následně ji se slovním povelem ustoupila blíže k pařezu - tady se zhodili dovednosti z partnershipu. Ven přežvýkla, kdy jsem ji pohladila. Přehodila jsem ji otěže přes krk, potom vylezla na pařez a takzvaně přes pytel jsem na ni vyskočila. Švihem jsem přehodila nohu na druhou stranu a srovnala se v sedu. Usmála jsem se a pohladila hnědku po jemné srsti. Stiskla jsem holeně, kdy hnědka zastříhala ušima a rozešla se. Snažila jsem se uvolnit, myslet si na správný sed, abych hnědou moc nerušila, kor ještě teď, když jsem bez sedla a mám tedy s Ven větší kontakt. Otěže jsem si krapet zkrátila, přeci jen jsme byly v terénu a mírně připobídla, aby se hnědka neloudala. Užívala jsem si přírodu z Veninýha hřbetu, usmívala se neskutečně přibleble, ale i tak se měla na pozoru. Však člověk nikdy neví, v jaké chvíli z křoví vyběhne zatoulaná srnka. Jemně jsem si Veny přistavila do prava, ať zatáčku projedeme pěkně kultivovaně. Na menší křižovatce jsem tedy zabočila na pravou stranu, kdy jsem zjistila, že se za zatáčkou schovává pěkný kopec. Povzbudila jsem Ven holeněmi,ale zároveň brnkla do vnitřní otěže a zkusila se bez sedla postavit do honebního sedu. Mno, nebylo to zrovna ideální, ale aspoň trochu sjem ji odlehčila zadní nohy, aby mohla vklidu vyšlapat prudký kopec. Občas jsem se musela zohnout pod nějakou větví, avšak cesta byla celkem udržovaná, takže se zde dalo v klidu projet. Velmi jsem pohválila Veny, když jsem kopec vyšli a usmála se, za tu dřinu to stálo - aspoň si hnědka trošku zaposiluje a protáhné plíce. Nyní už jsem trošku povolila otěže, nechala jí jít trošku loudavým tempem a soustředila se na správný sed, na který jsme se mohla teďka soustředit. Ještě chvíli jsem na hnědce jela, avšak když už jsme byly takřka nad Florestou, sesedla jsem a opět šla vedle ní. Z kopečka jsem ji nechala hezky jít s vytáhlou hlavou, kdy občas někde čmuchla či ukousla kus větve. Mě začaly trochu bolet kotníky, takže jsem to vzala kratší cestou, však jsme se dnes prošli dost. Ven jsem pohladila, avšak trochu přidržela, když jsem uviděla zadní bránu. Súpolečně jsme vešli do areálu akademie, pečlivě za sebou zavřely. Ještě jsem houkla na procházející Sue, že už jsme zpátky, pak už ale zamířila do stáje, kde hnědku řádně podrbala.