lia a charakter: VKLÁDÁM ZA VČEREJŠEK, MOC SE OMLOUVÁM – MAIL BUDE MÍT CASSIE VE SCHRÁNCE
PROCHÁZKA PO OKOLÍ
Vyvedla jsem hnědáka před stáj, dotáhla podbřišník, stáhla třmeny a vyhoupla se do sedla. Pohrála jsem si s řemínek pod bradou, aby nebyl překroucený a pobídla jsem hnědáka ke kroku. Lehce jsem si zkrátila otěže, protože když Charlie zmerčil, že vyrážíme k zadní bráně, viditelně se napjal a to mělo jít o pohodlnou a pomalou procházku. Z kapsy jsem vytáhla čip, kterým jsem otevřela a zavřela bránu a vydaly jsme se po krátkém úseku po silnici, abychom vzápětí zabočili do lesa. Hnědák se rozhlížel, frkal a stříhal ušima, už se kapánek uvolnil, ale pouze čekal, až dostane pobídku do vyššího chodu, když se ani po pár minutách nedostavila a už jsme mířili po hranici lesa s loukami stále dál, sám od sebe vyklusal vpřed. Byla jsem na to připravená, něco podobného jsem po dnešní lonži i čekala, ale dnes měl být poměrně pohodový den, zítřek by měl být o něco aktivnější. Jak pro mě tak pro hnědáka, ale ještě se uvidí. Hnědáka jsem pochválila, jakmile zpomalil do nižšího chodu a v tu chvíli se uvolnil i on. Evidentně pochopil, že ho dnes žádná další práce nečeká. Tu největší, lonž, měl za sebou. Chtěla jsem obejít stejnou trasu, jako minule ze země. Opět po hranici a přes louku zpátky k areálu a do stájí. Nic akčního se dnes opravdu nekoná. Pokračovali jsme po cestě, zatímco si v okolí pohrávali paprsky, které dnes evidentně neplánovali nabrat na síle a rtuť v teploměrech zvednout na letní teploty, mají ještě dost času. Vždyť ještě neskončil ani květen. Jemně jsem ho otočila na bezpečném místě z cesty a přešli jsme na louku, která se táhla zpět k areálu. Hnědák opět znervózněl, poskočil si, zvedl hlavu a zafrkal. „No jo, jdeme zpátky,“ pohladila jsem ho na kohoutku a postupně jsme se začali prodírat nízkou trávou k bráně. Hnědák ani neměl tendence ukusovat a natahovat se po trávě. Postupně jsme dorazili k bráně, kterou jsem nám otevřela a vjeli jsme zpět do areálu.