sarah a venuše: ,, Tetí? Tak mi tedy vyrážíme" zavolala jsem na Sue.
,, Jasny, užíjte si to" usmála se tetička a já mlaskla na Veny. Spoklečně jsme zamířili k tzadní bráně, hezky pomalým krokem, v klidu. U brány jsme zastavili, hnědku jsem pochválila, ale už jsem branku otevřela. Pomocí vodítka jsem si hnědku vyvedla ven, kde jí stálým tlakem požádala o ustoupení. Pochválila jsem ji, zavřela za námi a vyrazila po pěšince do lesa. Měli jsme štěstí, chytli jsme celkem pěkné počasí na poslední dny, kdy bylo převážně zataženo a pořád pršelo. Dnes i přes mraky prosvítalo sluníčko, jen někdy poprchávalo. Usmála jsem se a pohldila klisnu vedle sebe, která zvědavě pozorovala okolí, byla nádherná. Trošku jsem povolila vodítko, aby si mohla hezky natáhnout krk, ale žrát jsem ji nepovolila, ani se o to moc nepokoušela. Společně jsme vešli do listnatého lesíka, Ven se natáhla pro větvičku ze stromu, kdy jsem ji s úsměvem napomenula a trošku zrychlila, abych si upoutala její pozornost. Ven zastříhala ušima a zrychlila krok, aby mě dohnala.
,, To je šikovná holka" pohladila jsem ji po krku a přivřela oči, milovala jsem vůni lesa a celkově tak nějak les. O to víc, když vedle mě kráčela milovaná klisnička. Mlaskla jsem a rozběhla se, kdy Ven mě následovala a naklusala. Chvíli jsme takhle klusali, ale potom už se kopec moc zvedla nahoru a moje fyzička to neustála a já musela přejít do kroku. Zazubila jsem se, když se na mě Veny zvědavě koukla, evidentně jí běh moc energie neubral . Ještě pár dalších metrů jsem funěla a namáhavě šlapala do kopce, za nímž by, podle Jennifer, měla být menší loučka, kde jsem měla v plánu práci ze země. Hldila jsem Veny, ta ochotně chodila vedle mě, i když by se určitě radi někam vydala rychlejším tempem. Spokojeně jsem se usmáala, když se za zatáčkou vynořil menší palouček.
PRÁCE ZE ZEMĚ
Ještě jednou jsem Veny pohladila, pracovala pěkně. Mlaskla jsem na ni, společně jsme zamířili po lesní cestě zpátky na Florestu. Ven šla již uvolněně, spokojeně zafrkala. Ráda bych si na ni sedla, moje nohy nebyly zrovna v nejlepším stavu, ale musela jsem si začít budovat fyzičku . Ven pravidelně odfrkovala, občas zvedla hlavu a rozhlédla se po okolí. Najednou vška něco vylítlo z křoví, já vyjekla a uskočila, kdy Veny taktéž uskočila do boku.
,, Pšttt" pískala jsem, kdy mi Ven málem urvala ruku, ale naštěstí jsem ji udržela. KLisna měla rozšířené nozdry, zvedlou hlavu i ocas, ale po chvilve se nechala uklidnit.Pohladila jsem ji, snížila ji hlavu a hezky ji hladila. Ven už se po chvíli uklidila, takže jsme mohli pokračovat po cestě domů, kdy už jsem si dávala pozor na každé křovíčko . Ven se hezky znovu uvolnila, takže, když jsme dorazili na akademii, byla pěkně uvolňěná, spokojená. Společně jsme zašli rovnou k výběhům, kde jsem ji pochválila a pustila za čtyřnohými.