lia a charakter: PROCHÁZKA PO OKOLÍ
Stejně jako minule – s mobilem v kapse jsem vyrazila směrem k zadní bráně areálu. Nechtěla jsem tentokrát zalézt hned ze začátku do lesa, ale pokračovat po jeho hranici a pak se nějakým zatím neznámým způsobem vrátit zpátky. Charlie kráčel vedle mě s hlavou vztyčenou a vzrušeně se rozhlížel okolo sebe. Někdy bych ho zase mohla vzít do terénu pod sedlo, ať má radost. Zašátrala jsem v kapse a vytáhla čip, kterým jsem bránu před námi otevřela a za námi opět zavřela. Počasí bylo takové nijaké, ale snad vydrží pouze mraky a nestrhne se déšť. Zaklepat!!! Od brány k areálu jsme vyrazili kratičký úsek směrem k rybníku. Vypadá to, že dnes tu opět budeme sami stejně jako minule. Nu, mě to nevadí a vypadá to, že Charliemu taky ne. Na kraji rybníka jsem se zastavila a nechala Charlie sklonit hlavu k již dobře vypadající trávě. „Chutná?“ usmála jsem se a podrbala ho na kohoutku, tam kde začínala jeho deka. Chvilku jsem ho nechala se pást a pak rozhodla, že půjdeme dál. „Charlie, jdeme,“ mlaskla jsem a zatahala za vodítko. Hnědák neochotně zvedl hlavu a vyrazil za mnou. „Tak je šikovný,“ pochválila jsem ho a pokračovala v cestě na hranici louky a lesa. Pokračovali jsme svižnou chůzí, občas Charlie chňapl po okolním porostu, ale nezastavovali jsme se. Šli jsme dál a na cestu nám zpívalo pár ptáčků. Charakter se choval klidně, nepředbíhal a pouze se zastavil, když z křoví před námi vylítla sýkorka. „Hodný,“ pohladila jsem ho po krku a rozhodla se, že to zpátky vezmeme přes louku, podél níž jsme celou dobu šli. Našla jsem správné místo na opuštění cesty a společně jsme vyrazili na louku. To hnědáka kapánek rozrušila, lehce táhl, ale po řádném upozornění se opět začal chovat tak jak měl. „Aaano, šikula,“ pochválila jsem ho a zamířila přes louku zpátky. Do areálu jsme se vrátili tentokrát přední branou, hold jsme udělali takový okruh.