lia a charakter: VYKROKOVÁNÍ PO AREÁLU – VKLÁDÁM ZA VČEREJEŠEK, MOC SE OMLUVÁM, NESTÍHALA JSEM
Vyvedla jsem hnědáka ze stájí a pohladila ho po krku. Charlie zafrkal se zvednutou hlavou a pohle-dem upřeným někam za venkovní jízdárnu. „S tebou to bude ještě sranda,“ protočila jsem panenky, přehodila otěže přes hlavu, stáhla třmeny a dotáhla podbřišník, jakmile jsem se bezpečně usadila, prošlápla paty, špičky namířila k bokům a stiskla holeně. Tohle bude vážně sranda, hnědák byl celý napjatý, ne že by se bál, ale dle mého názoru byl přesvědčen, že míříme za pozemky akademii, což byl vedle. Pohladila jsem ho po krku a tiše zabroukala. Charlie zafrkal a z klapotu kopyt po dlažbě se staly měkký dusot kopyt dopadající na povrch travnatého kolbiště. Měla jsem ho na jemném přilnutí, přeci jen jsme venku pod sedlem nebyly nějak dlouho a to to bude pro dnešek pouze po areálu. Možná že zítra vyrazíme směr terén. „Hele, klídek,“ houkla jsem na něj, když pohodil hlavou a poklusal směrem vpřed. Zůstala jsem sedět v sedle a v rukou stiskla otěže. „Aaano, tak je hodný,“ podrbala jsem ho na kohoutku, jakmile zpomalil a navedla si ho podél plotu velké jízdárny. Charakter aktivně kráčel vpřed, žádné naklusání nepřišlo, tedy zatím… „Tak je šikulka,“ pochválila jsem ho a na cestě si ho zatočila směrem doprava, okolo stromů a malý okruh kolem venkovní kruhovky se stal již klasikou, tentokrát ovšem ze sedla a bez pasení. „Zlatíčko jsi,“ broukla jsem pochvalně, když jsme se vraceli směrem ke stájím. Na obloze se nebezpečně honili mraky. „Změna plánu, kamaráde, půjdeme do haly, ju?“