lia a charakter: VYKROKOVÁNÍ PO LONŽI – PROCHÁZKA PO AREÁLU
Hnědák mě s našpicovanýma ušima následoval ven před stáj. Kdykoli jsme ze stájí vytáhli paty a nemířili k výběhům, bal najednou napjatý jako tětiva luku, připravená okamžitě vypustit svůj šíp. Naštěstí tomu v jeho případě nedošlo a on se po chvíli rozhlížení uklidnil. Podrbala jsem ho pod hřívou a potichu zabroukala. „Kampak zase koukáš?“ snažila jsem se najít bod, který hnědák tak zaujatě sleduje, ale nenašla jsem, hold toho někdy vidí více než já. „Půjdem?“ zamumlala jsem i když jsem to nemyslela, jako otázku. Jakmile jsem udělala krok vpřed a zamlaskala, Charlie vyrazil za mnou. „Hele, hele, hele. Když jsem řekla, že půjdeme, ještě neznamenalo, že se někam poženeme,“ zabrzdila jsem rozjařeného Charaktera a donutila ho zacouvat. „Tak je hodný, hezky za mnou půjdeš.“ Už klasicky jsem zamířila na travnaté kolbiště. Jakmile jsme zastavili, hnědák chňapl po vystrašených stéblech trávy, která se sice zotavovala po krátké zimě a blátivých následcích, ale do vytoužené pastvy chybělo ještě daleko. Pohladila jsem hnědáka po plecích a ohlédla se při zvuku kopyt Connor zaváděl Dariuse zpět do stájí. Charlie také zvedl hlavu, ale vzápětí ji zase sklonil, aby mohl pokračovat v pastvě. Nechala jsem ho skoro pět minut okusovat stébla trávy a poté se s ním vydala pryč, okolo kryté kruhovky mezi stromy. Hnědák zafrkal a ohlédl se. „Zvládnem to?“ zeptala jsem se ho a opatrně kontrolovala malý, suchý a travnatý příkop. Udělala jsem krok dovnitř a mlaskla. Hnědák se prudce odrazil a jedním skokem se přenesl na druhou stranu. „Houuuu,“ snažila jsem se ho uklidnit, což se mi naštěstí podařilo, hnědák se natáhl po listech nejbližšího stromu a přežvykujíc vyrazil za mnou. Obešli jsme spolu cestu, vedoucí kolem kruhovky, provedla ho již po cestě zpět do centra všeho dění – okolo venkovní jízdárny a posezení, hnědák se nijak nebránil, když jsem ho zaváděla do stáje.