jennifer+galaxie: Bylo krásné ráno, no celkem dost pozdní Protože brzy bude dvanáct a já budu mít oběd. Hnědka frkla, ale jí ji vzala směrem k cvalovce. Nepůjdeme dneska někam ven za hranice vnitřního areálu Floresty, zůstaneme zde. Hnědka frkla, rozšířily se jí nozdry a podívala se do dálky, kdy jsem se usmála, ale zahlédla v dálce nějaké tři jezdkyně, jak odjíždí z Floresty na svých koní. Usmála jsem se, pohladila hnědku a šla s ní k cvalovce. Galaxie frkla dlouze a hrábla si kopytem, ale rozešla se vedle mě. ,,Neboj, pojedeme ven, slibuji, že příští týden určitě,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, ta si dlouze frkla a já se ušklíbla. ,,Ještě mi začni nadávat, že jsem tě zapřáhla do práce,“ zasmála jsem se, povzdechla si, ale pohladila hnědou kobylku po krku a zívla si. Došly jsme na cvalovku a chvilku po ní šly. Hnědka natáhla krk a zafrkala, kdy se jí rozvíraly nozdry a zase scvrkávaly, jak nasávala okolní pachy. Usmála jsem se, projela jí rukou ve hřívě, ale otočila se a vzala hnědku až na travnatý plácek, který byl uprostřed cvalovky. Pohladila jsem hnědou kobylku a dala jí pusu na čelo. Hnědka si dlouze frkla znovu a já se usmála, ale pískla jemnou melodii, která pro hnědku znamenala jediné – mohla se hned začít pást poklidně. Taky že tak Galaxie učinila, snížila hlavu až k hlavě a s dlouhým odfrknutím ji začala spásat. Já se usmála a sledovala kobylku, ale také naše okolí,kdy jsem si všimla Toma, jak k nám míří. ,,Už jsem to tu chtěl posekat sekačkou, ale koukám, že tu máme jinou sekačku,“ zasmál se trenér a já se zazubila. ,,Neřekla bych že to tu Gal spase celé, ale kousek jo,“ zazubila jsem se a zasmála se. ,,No, nevadí, holt ji nažhavím,“ usmál se Tom a já pokývala hlavou. Pohladila jsem Galaxii a podívala se na odcházejícího Toma a usmála se. Pohladila jsem Galaxii po hlavě a zajela až pod hřívu, kdy jsem si vzala jeden pramínek a začala dělat copánek. Ale skončila jsem jen u jednoho a podívala se na čas. ,,Už mám hladík, půjdeme,“ usmála jsem se, hnědka zvedla hlavu s trávou v hubě a dlouze si frkla. ,,Jsi ty můj pošuk malej,“ zasmála jsem se, ale objala ji a mohly jsme spolu obě dvě vyjít ven nebo spíše směrem ke stáji, která k nám zrovna blízko nebyla, ale o to více se s hnědkou budeme moci projít. Po chvilce jsme došly k stáji a já se nadechla spokojeně, nabídla kus tvrdého chleba hnědce a zavedla ji do boxu.