lia a charakter: PROCHÁZKA PO AREÁLE
Vyvedla jsem hnědáka s odpockou na ohlávce ze stájí, po jízdě byl lehce zpocený, proto ta odpocka. Hnědák se zastavil a rozhlédl se, neposlušná hříva mu povlávala ve větru. „Asi ti ji s dovolením za-stříhnu,“ zamumlala jsem při sledování různé dlouhých žíní. „Přeci jen se chceš na ty závody líbit, ne?“ usmála jsem se a pohladila ho po krku. Před námi byl Jarní pohár Floresty, byla jsem na vážkách, ale vítězství přeci není důležité, hlavní je se zúčastnit a pobrat zkušenosti. Zamlaskala jsem: „Tak pojď, nebudeme tu stát jak zařezaní,“ vyvinula jsem jemný tlak na vodítko a hnědák se konečně rozešel. Zamířila jsem na travnaté kolbiště, venkovní jízdárna zela prázdnotou. Na obloze se honili mraky, nevypadalo, že by mělo začít pršet, ale přeci jen je apríl. Sue říkala, že ráno bylo jasno a říkala si, že se s předpovědí zase sekli. Nesekli, před obědem mžilo. Snad se to nebude opakovat. Zastavila jsme se na trávě a nechala hnědáka, ať skloní hlavu a natáhne se po stéblech trávy. Nechala jsem ho okusovat chabou trávu a sledovala ho. Hnědák sem tam zvedl hlavu a přežvykoval, když se od výběhu ozvalo volání, táhle mu odpověděl. S nastraženýma ušima sledoval Dalilu, která chvíli pobíhala po dvoře a poté na tetiččino zavolání přiběhla za ní, společně pak zmizeli ve stájích. V tu chvíli se hnědák vrátil k pastvě a udělal několik kroků vpřed, kde podle jeho výrazu rostla lepší tráva. Zítra si možná zkusíme kavaletky a uvidí se. Možná bych se mohla podívat na tu licenci. Zakřenila jsem se, ani trochu se mi do ní nechtělo. Spíš si pročtu nějaký seminář, ne že bych ho dodělávala, ale jenom se na něj podívám. Přeci jen tam můžu k licenci zjistit něco, co se mi bude hodit. Hnědák zastříhal ušima a zase zvedl hlavu. Přes dvůr odváděl Nathan Laurise do výběhů. Asi byl pracovat v kruhovce nebo byl v terénu, ale těžko říct, na hale nebyl. „Půjdem?“ otázala jsem se Charlieho, který mi začal očichávat kapsu, když zjistil, že nic nedostane, pustil se místo trávy do ožužlávání vodítka. „Beru to jako souhlas,“ pokrčila jsem rameny a vyrazila s hnědákem v patách podél ploty venkovní jízdárny na cestu, okolo stromů a směrem k venkovní kruhovce, u které jsem se zase zastavila a nechala hnědáka opět sklonit hlavu a pustit se do trávy. „Jen si dej,“ usmála jsem se a pohladila ho po krku. Charakter zafrkal, zastříhal ušima a pokračoval v přežvykování. Na nedalekých stromech se opatrně rozevíraly světle zelené lístky, zatím nejistě. I když do konce měsíce se otevřou docela, ale ještě přijdou ledoví muži. Uvidíme, v jaké síle se v květnu vrátí. Snad to nebude nic strašného a teploty se ustálí na normálu. Chvilku jsem si pohrávala s černou hřívou a zkontrolovala, jestli je hnědák suchý, byl. „Vrátíme se, ano?“ usmála jsem se a vyvinula jemný tlak na vodítko. „No pojď,“ zamlaskala jsem a vyrazila s hnědákem zpět do stájí. Okolo stromů, přes dvůr až k boxu dvacet sedm.