cassie + gentleman: ,, Míříte na nějaké určité místo?“ usmála se na mě Jennifer. Stála jsem s hřebčákem před stájí. Rozhodla jsem se s ním projít trochu venku po lonžování – samozřejmě, až potom, co po práci vychladl. Chtěla jsem si užít sněhu, který napadl. Také to může být poslední. Ale to nikdo neví, nýbrž počasí se střídá jako ponožky. Jeden den je zima prší, další den svítí sluníčko, ačkoliv nehřeje a hned další tu je sníh. Jo, pěkné.
,, Ani ne. Jen se jdeme projít, užije si trochu sněhu,“ odpověděla jsem dívce. Dneska jsme opět vycházeli o něco déle, ale to vůbec nevadilo. Stihneme se vrátit včas, ještě za světla. Toulat se někde v lese za tmy jsem rozhodně nechtěla. Strach by mi to nedovolil.
,, Tak si to užijte,“ popřála nám dívka, kdy jsem přikývla. Jak jinak. Na nic jsem nečekala a vyrazila s hřebcem svižným krokem k zadní bráně. Měla jsem čip a Sue byla obeznámena s naší vycházkou do přírody. Gentleman byl rád, že jsme se konečně hnuli z místa a já se tu nevykecávám s Jennifer, která prošla náhodou kolem. Brána se otevírala hned poté, co jsem zmáčknula tlačítko, zavřela jsem ji za námi. Mé kroky vedli k louce, jenž nás zavede na zastávku u rybníka. Gentleman se bude chtít určitě namočit, což má chlapec smůlu. Voda musí být sakra studená. Na poli jsem si našla cestu, kde se dalo jít. Přitom dávala pozor, abych nešlápla na něco, co by mě poslalo hodně rychle k zemi. Na tohle jsem expert. Gentleman šel vedle mě. Jeho pohled směřoval po okolí. Odfrkl si a udržoval se mnou tempo. Nevím, jak bych si zvykla na koně, který je líný. Asi vy mi to zabralo nějaký ten čas, ale dopředný koník mi vyhovoval více. Prošli jsme louku, kde to docela foukalo. Stáhla jsem si přes tvář šátek, aby to nebylo tak nepříjemný. V lese to bylo už lepší, ale zase tu byl větší zima, díky vodě. Gentleman okamžitě napjal své svaly a věnoval pozornost hladině. Už teď jsem se otřásla jen při pomyšlení, že bych do toho měla vlézt. Nechápala jsem lidi, kteří to dokázali. Museli to být blázni, vážně. Mě by tam trefil infarkt.
,, Nikam nejdeš,“ řekla jsem mu, když jeho kroky směřovaly k vodě. Sklopil uši dozadu a zastavil se před vodou, odkud se vchází s koňmi do vody. Pamatovala jsem si plavení. Na jednu stranu budu ráda, až bude teplo a budeme si moci užít vodu, kterou má tak moc rád. Zapíchl to a odmítal se rozejít, až jsem si povzdechla. ,, Nezlob, jdeme,“ řekla jsem mu, kdy jsem mu lehce stiskla místo, kde pobízím holení a mlaskla. Gentleman udělal pár kroků dopředu, znova sklopil uši. Nechala jsem ho zacouvat, pěkně dozadu a trvala na svém, dokud necouvl o pár kroků dozadu, od vody a rozešla se směrem za jeho záď, na místo, kde mě až tak dobře neviděl . Hřebec se otočil směrem za mnou, tvářící se pořád naštvaně. Rozešli jsme se od vody na cestu podél hranice lesa, kde na druhé straně byla vidět louka. Ale já jsem s ním vlezla do lesa, kde stromy byly od sebe dost daleko. Po chvilce kličkování mezi stromy, jsem ho zastavila a nechala si, ať si pohraje se sněhem, kde začal hrabat. Strkat čumákem a zkoumat ho. Očividně se mu líbil, stejně jako vody. Chvilku si užil sněhu, zatím co já ho vyfotila a rozešli jsme se zpátky na Florestu a došli opět na louku, akorát jinou cestou. Na zpáteční cestě si i zaklusal, jen chvíli, protože bych nerada hodila hubu. Byla jsem vymrzlá a za dnešek mi to venku stačilo, bohatě.