jennifer+galaxie: Bylo kolem druhé hodiny. Já musela hnědku po obědě zavést do boxu, jelikož se rozpršelo a to nebylo vůbec pěkné. ,,Už bychom měly začít pracovat, co myslíš?“ usmála jsem se, podrbala hnědku a otevřela si bránu čipem, kdy hnědka souhlasně frkla a hrábla kopytem, kdy jsem se ušklíbla. ,,Těšíš se na práci? No to mě udivuje,“ zasmála jsem se a vyšla ven z bran Floresty. U silnice jsme se zastavily a já tušírku přiložila k prsoum, ale nic víc nedělala. Jelo auto, kdy se Gal na něj zadívala a špicovala ušiska. ,,Klid,“ usmála jsem se. Auto však zastavilo u bran. Gal natáhla hlavu a byla zvědavá. Z auta vystoupila dívka asi s jejím otcem. ,,Dobrý den, potřebujete něco?“ usmála jsem se mile a Gal hrábla, kdy jsem ji pošimrala na krku prsty a ona ke mně natáhla hlavu a oňuchávala mi ruku. ,,Dobrý den, dcera jde na přijímačky na vaši akademii, můžeme jít dovnitř?“ zeptal se už od pohledu milý muž. ,,Určitě,“ usmála jsem se a zaslechla otevírání brány a o nohy se mi otřela Dallila. ,,Dalčo,“ ušklíbla jsem se, ale věnovala se hnědce. ,,To je dobré Jennifer, běžte, už si je převezmu,“ ozvalo se za mnou a pak i pozdrav. Byla to Sue. ,,Jasňačka,“ usmála jsem se. ,,Ať se ti daří,“ usmála jsem se na dívku a Sue si zavolala Dalilu. ,,Galaxy, jdeme,“ usmála jsem se, rozhlédla se a s hnědkou přešla silnici, kdy jsem nechala trochu vodítko navolno a Gal sklonila hlavu a já se pousmála. Zastavily jsme se a já jemně tušírkou poklepala pravou zadní spíše blíž k zádi. Gal ustoupila doleva a podívala se na mě se stříhnutím uší. ,,No hodná,“ zasmála jsem se, pohladila ji a šly jsme dál, kdy jsem vodítko trochu nechala více v ruce a neměla hnědku už navolno. Tušírku jsem dnes měla na menší poblbnutí na louce, ale to se na ni musíme nejdříve taky nějak dostat, že ano ,,Pamatuješ na pátek? Dostala jsi krásnou včeličku,“ zazubila jsem se, pohladila hnědku a ta si odfrkla a potřásla hlavou ve stylu - ,,Co je na včeličce krásného?“ musela jsem se tomu zasmát a podrbala hnědku. Ta šla zvědavě vedle mě, až jsem trochu zaktivovala tušírku. ,,Ne,“ řekla jsem, protože mě lehce předbíhala a šla do osobního prostoru. ,,Jsi zvědavá? Dlouho jsme nebyly na procházce, koukám,“ řekla jsem, povzdechla si a Gal s odfrkem šla již mimo můj prostor, ale koukala se kolem sebe. Zahla jsem od štoly směr louka, kde jsem si sedla na jeden z kmenů, který jsme si před pár dny skočily. Usmála jsem se, pohladila hnědku a ta si odfrkla. Podrbala jsem ji a pískla a pustila vodítko, kdy jsem jeho konec držela. Gal frkla a začala požírat trávu ,,Sekačko jedna,“ usmála jsem se a sledovala ji. Po chvilce jsem si stoupla a zopakovala si s hnědkou reakce na tušírku. Takže zacouvání, úkroky zádí do strany, pak i plecemi. Hnědka frkala a byla překvapená tou prací ,,Skvěle, zítra si dáme nějakou tu jízdu, co ty na to?“ usmála jsem se, podrbala hnědku, ale rozešla se zpět na Florestu, která byla blízko. ,,Mohly bychom si zkusit tu úlohu, abych mohla Toma ujistit, že jsme ji skutečně dělaly,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a otevřela si bránu Floresty, když jsme už u ní byly. Gal frkla a já se usmála. Otec té dívky seděl v autě a četl si noviny. Já se jen pousmála a šla směr hnědčin box