lia a charakter: Vyhoupla jsme se Terrymu do sedla a poplácala hnědáka po šíji. Z kapsy jsem vytáhla pamlsek a natáhla ruku k jeho hlavě.
,,Charlie, dej si,“ usmála jsem se, když jmenovaný otočil hlavu a pysky se natáhl pro nabídnutý pamlsek. Chvilku jsme tam jen tak stáli, pak jsem hnědáka pobídla a ten svižným krokem vyrazil. Měla jsem ho na jemném přilnutí, přece jen jsme byly venku a Terry byl v něm mnohem živější než v hale. Venku na jízdárně jsem ho ještě neměla, ale dříve či později na to dojde. Přeci jen bych mohla ty kavalety, co mám v plánu zítra, bychom mohli zkusit venku. Tedy pokud nám vyjde počasí a nebude sněžit jako dnes – a to není duben! To počasí je vážně podivné. Přitlačila jsem levou holeň, pravou posunula za podbřišník, pohrála si s rameny a otěžemi a ohnula hnědáka doleva, ovšem na moc. Zamířili jsme totiž k venkovní jízdárně, na kterou jsem však nevjela, ale odbočila na travnaté kolbiště. Terry vykračoval, jako by za sebou neměl tři čtvrtě hodiny pod sedlem a dvacet minut lonže. Pohladila jsem ho po krku a pokračovala směrem k venkovní kruhovce. Nad námi šustili holé větvičky listnatých stromů, které si stále neoblékli letošní šat. Krajinu okolo zahalovala jemná vrstva, která podle předpovědi však neměla vydržet. Před kruhovkou jsem však valacha točila směrem zpět a pomalu se vracela ke stájím, u nich jsem sesedla, povolila podbřišník, nánosník, vytáhla třmeny, přehodila otěže přes hlavu a zamířila dovnitř.