kitty+asie: PK A PROCHÁZKA V JEDNOM
Bylo mi jasné, že cvičení, která jsme dělaly, budeme muset všechny zopakovat a že nenavážeme tak plynule. Koneckonců jsem u Asie nebyla přes týden. Ach jo. Jsem zvědavá, jestli se takhle vůbec někam posuneme. Práci ve volnosti můžu taky odsunout na později, no zkrátka…
To už ale začala být Asie vedle mě neklidná, pochodovala, napjala se, a mě došlo, že za to dost možná mže můj negativní postoj. „Promiň krásko.“ Promluvila jsem na ní a podrbala jí po krku. „Máš pravdu.“
K mému příjemnému překvapení jsem já pravdu neměla – aspoň ne tak úplně. Když jsem jí vedla ze stáje a z areálu na louku, šla v klidu vedle mě, dodržovala můj osobní prostor, klidně se rozhlížela kolem, ale jedno ucho pořád natočené na mě. Zkusila jsem si párkrát zastavit a rozejít se, a ačkoliv reagovala se zpožděním, reagovala. Párkrát jsme si tohle zopakovaly a pak už zastavovala na mojí řeč těla. Zkusily jsme si tedy cestou po louce i couvání – a zjemňování signálů. Takže zabodnu pohled na její prsa, po dvou vteřinách přiám řeč těla, agresivní a sebejistou, po dvou vteřinách přidám gesto – houpání rukou, pak houpání vodítkem, výraznější houpání vodítkem. Když už jsem chtěla přidat gesto mrkvovkou, couvá. Nejistě, ale couvá, takže okamžitě povolím, chválím, odměním. O kousek dál to zkusíme znova a o kousek dál zase. Občas si zkusíme i zastavení na tlak nákrčákem, kdy se snažím vyvíjet tlak dřív, než zastavím, a teprve když Asie začne zastavovat, zastavím taky. Nesmím jí mást tím, že když jdu já, měla by přece jít i ona. Takhle se nám to docela daří, vraná koneckonců nákrčák zná už delší dobu, takže tohle se snažíme jenom opravdu zjemnit, až na něm začneme pořádně pracovat.
Samozřejmě nejdeme celou cestu pracovně. Spíše něco zkusíme, pochvlíme, chvilku jdeme, a pak to zkusíme znovu. Když zjišťuji, že z těchhle cvičení jsme si potřebovali občerstvit minimum, nechám Asii, ať se v klidu pase – sundám nákrčák, ať si do něj nešlápne, povolím lano a dlouze hvídznu. Tráva pod sněhem není nic moc, ale je tam a Asie se ráda chvilku popase, vydechne si. Já si zatím plánuju, jestli když to půjde takhle dobře i dál, jestli bych s ní mohla udělat další krok dopředu – práci na kruhu. Tu ona sice zná, ráda bych jí ale tak nějak pozměnila, abychom pak s ní mohli lépe pracovat. Nakonec jsem se ale rozhodla to odložit, vždyť nikam nespěcháme. Nechala jsem Asii pást asi čtvrt hodinky, než jsem dvakrát prudce hvízdla a vydaly jsme se dál. Dostaly jsme se na trochu štěrkovatou cestu, odkud jsem chtěla být co nejrychleji pryč, takže jsme couvání a zastavování odložily a já zkusily jiný způsob vodění – zepředu, před koněm. To Asie nikdy neměla moc ráda, vždycky využívala toho, že nevidím jak moc daleko ode mě jde, a cpala se na mě. Minulý týden se to pomalu začalo lepšit, ale nečekala jsem nějaké velké změny teď, když jsme to nějakou dobu nepraktikovaly. Musela jsem se hodně soustředit na prověšení vodítka a kdykoliv se mi zdálo, že je Asie moc blízko u mě, otočila jsem se a nechala jí zacouvat. Cesta byla takhle ošklivá delší, než jsem si pamatovala, takže se to začalo postupně lepšit už na téhle cestě – ne výrazně, čeká nás toho ještě hodně, ale bylo vidět, že postupujeme kupředu.
Cesta se pak rozšířila a terén se zlepšil, takže jsme si mohly vyklusat. Přesunula jsem se zase vedle kobylky, rozeběhla se a hezky se zhoupla, aby viděla, že běžíme. Naklusala vedle mě takřka okamžitě, spokojeně jsem houkla „Ano!“ a hlídala si, aby mě mo nepředbíhala. To se samozřejmě pokusila, takže jsem se otočila na podpatku a běžela na druhou stranu. Vrance nezbývalo nic jiného, než se otočit a běžet zase za mnou, takže se dostala za mě, a ještě pro ní nepříjemným způsobem. Nechala jsem jí běžet mi po boku, pokud ale bylo znát, že na mě kašle, použila jsem to zase. Zvýšila jsem tak pozornost a odostala jí tam, kam jsem chtěla, i s rozumně umírněným trestem. Vran to chápala, a když jsme uběhli tak čtyřicet metrů bok po boku bez předbíhání, přešla jsem do kroku a spokojeně jí pochválila. „Hodná holka je to!“ houkla jsem na ní a podrbala jí na krku.
Zbytek procházky jsme prokládaly ohýbáním krku na tlak nákrčkem. To bude později potřeba, takže jsem na to dávala velký důraz a spokojeně jsem za to Asii chválila. Nezapomínali jsme ani na snižování hlavy na rytmický tlak u kohoutku, což dá ještě hdoně práce, než to Asie pochopí, ale ono to přijde. Vracely jsme se postupně na Florestu, já kobylku nechala ve výběhu a odnesla vybavení zpátky do sedlovny.