sophie + shakespeare: Na procházce jsme spolu byli poprvé a já si hlavně ani zatím areál pořádně neprošla, takže to udělám dneska. Nejvíc, co jsme byli venku bylo na honu, ale tam jsem se tak soustředila na to, aby se neplašil a abych to všechno zvládla, že jsem si terén neprohlédla. Sue mi tenhle týden asi ukáže nějaké základní trasy během tréninků, tak uvidíme. Vyšli jsme ze stáje, valášek s pláštěnkou, já s už lehce mokrou hlavou (která mi ale zas až tak moc nevadí a v kapuci bych ho mohla trochu děsit ). Venku jenom poprchá, ale i to stačí, takže jsem se rozhodla, že si projdeme cvalovku, akorát pomalu. Většina té cesty je pod stromy, vede hezky okolo celého areálu, tak proč ne. Nikoho jsem na ní cválat neviděla, kdo dneska pracuje, tak spíš vevnitř, nebo jel do lesa se schovat, takže snad máme volný prostor, budeme se držet u kraje.
Vyšli jsme tedy kolem kruhovky a menších výběhů za ní, napojíme se na cvalovku u zadní brány, projdeme se kolem jezera a vrátíme se zpátky hlavní bránou.
Hned od začátku hnědák zvědavě koukal, ale bylo vidět, že si není úplně jistý, jestli by se něčeho neměl bát. Hladila jsem ho po cestě po krku a šla jsem klidně a pomalu, aby měl čas si všechno prohlédnout a uvolnit se. Došli jsme k bráně a odbočili jsme doleva po cvalovce. Je z dobrého materiálu, ale byla trochu mokrá, takže jsem nás odvedla na pravý kraj, který byl sušší a pevnější a vyrazili jsme k jezeru. Už začínají zpívat ptáci, to je dobré znamení, zní to jako jaro
Listí kolem šustilo a stejně tak lehce šustilo i jezero, protože déšť trochu zesílil. Pírek všechno sledoval ostražitě, ale neplašil, takže jsem ho chválila a povídala si s ním o všem možném, třeba o tom, jak je jezero pěkně modré, že si příští týden vyzkoušíme, jaký je strašpytel a že je nejkrásnější ze všech
Už jsme měli jezero skoro obejité, když se ve stromu vpravo ozvala šustivá veverka. Chudák si nejspíš jenom někam chtěla odnést nějaké krmení, nicméně tím pohybem vyplašila Speara. Uskočil a s hlavou vysoko zdviženou jako lama koukal, co se to stalo, pořád na špičkách a s okamžitým útěkem připraveným ve svalech.
"Kliiiid, ššš, to byla jenom veverka, v kliiiduuu," protahovala jsem, zatímco jsem šla pomalu k němu, abych uvolnila tah na vodítko, který mu určitě nepomáhal se uklidnit. Couval ode mě, ale pomalu pochopil, že já ho spíš od strašidla ochráním, takže ke mně zase přišel a "schoval" se za mě, s pohledem na děsivém monstru. Veverka už byla samozřejmě dávno pryč, takže jsem mu to vysvětlila, hladila ho dlouze po krku a chvíli jenom stála. Potom jsem se rozešla nazpátek a obešla tuto část znovu, aby věděl, že ne vždycky ho tu bude něco plašit. Cupital za mnou, napnutý, ale neplašící, takže jsem ho chválila a prošli jsme tuto nebezpečnou zónu celkem v klidu.
Zbytek cesty proběhl taky celkem klidně, Pírek se nakonec uvolnil a jenom se nechal vést, došli jsme k hlavní bráně a už jen zamířili domů. Na první procházku celkem úspěch, jenom jedno plašení a i přes ten déšť jsem si to užila!