lia a charakter: VYKOROKOVÁNÍ PO JÍZDĚ (PO AREÁLU)
Vyšla jsem s nasedlaným valáškem ven, Terry se překvapeně rozhlížel, no jo poprvé se sedlem venku, ale jen po areálu. Zastavila jsem si ho, vložila levou nohu do třmenu, levou rukou se držela přední rozsochy a přidržovala si otěže, pravou nohou se odrazila a vyhoupla se do sedla. Pravou nohu jsem vsunula do třmenu, jemně Terryho pobídla a rovnou přitlačila levou holeň a pravou posunula za podbřišník, rameno na stejné straně posunula dopředu a pohrála si s otěžemi. Terry svižně vykročil, byl zaujatý, překvapivě se rozhlížel.
,,No, jo. Příští týden děláme level, tak se na to připrav,“ upozornila jsem valáška, který zafrkal a zvě-davě si prohlížel místo, kde v teplejších obdobích bývalo posezení. Já však vyrazila rovně, jako bych mířila k venkovní jízdárně, ale před tím ho zatočila na kolbiště, kde jsme ještě před několika dny dováděli ve sněhu – ten byl pryč. Terrymu vlála hříva v lehkém větříku, který s sebou přinášel jemnou vůni jara, do něhož však podle kalendáře bylo daleko.
,,Hodný, kluk,“ poplácala jsem valacha pokrku a zamířila přes kolbiště na cestičku, která vedla okolo trenažeru.
,,Já vím, že se těšíš, až budeme chodit ven, jenže to si ještě chvilku počkáš,“ překvapilo mě, jak se Charlie venku pod sedlem změnil, venku jsem ho měla na Hubertu, jenže to jsme byli zařazení za Impulsem a Charlieho zvědavost evidentně probouzela samota. Od výběhů se ozvalo táhlé zaržání, na které Charlie odpověděl a otočil se směrem k výběhům. Lisa vyváděla právě z kolotoče Lady.
,,Liso?! Počkej prosím!“ houkla jsem na ni a Lisa se s Lady zastavila a počkala, až k nim dojdeme.
,,Mohla bys, prosím Charlieho dneska po obědě ostříhat?“
,,Klidně, čekala jsem, kdy s tím někdo přijde. Co takhle druhá hodina u uvaziště u haly?“ zeptala se.
,,Dobře, budeme tam. Děkuju moc,“ přikývla jsem.
,,Není vůbec za co,“ usmála se Lisa a odvedla Lady, která se do té chvíle očichávala s Charliem. Ten teď zafrkal a zastříhal ušima.
,,Pojď my jsme ještě neskončili,“ upozornila jsem hnědáka a pomocí pomůcek ho otočila a pokračovala k odbočce, jenž vedla ke kruhovce. Tam jsem také zatočila a o chvilku později jsme se ponořili do stínu holých stromů, které nad námi šustili svými větvemi.
,,Těším se na jaro, až si spolu někam do přírody vyjedeme,“ zamumlala jsem a stále zaujatý Terry souhlasně zafrkal.
,,Poslyš, nejsi dneska nějaký upovídaný?“ usmála jsem se. Terry automaticky šel po cestě okolo kruhovky. Zastavila jsem ho u výběhu s gumou na přirozenou komunikaci. Charlie zaflámoval s našpicovanýma ušima, napjatý jako struna.
,,Tak pojď,“ pobídla jsem Terryho a otočila ho zpět k další odbočce. Jen tahle krátká procházka bylo skvělé odreagování, ta atmosféra… Zatočila jsem Terryho k odbočce a znovu doprava, postupně jsme se vraceli domů. Prošli jsme zase okolo místa, kde bývalo posezení a zabočila doprava před vchod do budovy. Zastavila jsem si ho a sesedla.
,,S tebou si venku ještě užiju, co?“ usmála jsem se a povolila podbřišník, vytáhla třmeny a rozepnula nánosník.
,,Tak pojď,“ mlaskla jsem a zavedla hnědáka dovnitř.