jennifer+galaxie: Galaxie frkla a já se po ní podívala. Usmála jsem se a otevřela zadní bránu, kdy jsme jí s Galaxkou prošly. Zavřela jsem za námi. ,,Ty vade, celý týden bylo tolik sněhu a najednou tu zase není nic a je tu plno bláta, to je hnus, viď,“ podrbala jsem hnědku a ta s odfrkem mi to potvrdila Zasmála jsem se a podívala se na cestu kolem Azulu. Vzala jsem hnědku po ní, jelikož byla vyšlapaná a nebyla na ní tolik bláta jako na cestě, která vedla k lesu. ,,Nedáme si nějaký týden? Bylo by to fajn,“ usmála jsem se, podrbala hnědku a vedla ji po cestě, kdy šla kobylka kousek a mnou, abych nešla v té vysoké trávě po levé ruce. Galaxie ke mně natáhla hlavu a postrčila mě do ramene. ,,Hele, co je?“ ušklíbla jsem se a zastavila, kdy jsem ji nechala couvnout a zase jsme šly. Galaxie pofrkala a já se usmála a podrbala ji na kštici. Gal frkla a šla dál za mnou. Já se jen pousmála a sledovala cestu před námi. Šly jsme k Perlovce a pak jsem chtěla vzít hnědku na louku, aby se trochu napásla. Most nebude klouzat a tím líp. Podívala jsem se ke krmítku a sáhla si do kapes, kde jsem měla několik slunečnicových semínek. Pustila jsem vodítko, mrkla na hnědku a odešla ke krmítku, kam jsem nasypala trochu zrníček a vrátila se k hnědce, která měla sníženou hlavu a sledovala mě. Když jsem přišla, hrábla kopytem a frkla. Usmála jsem se a sáhla do kapes, odkud jsem vytáhla mandarinku. Rozloupala jsem ji, vyhodila kůrku a nabídla hnědce dva půlměsíčky. Zafrkala a pohodila párkrát hlavou, až jsem se zasmála a vzala pevně vodítko do rukou a pomalu jedla mandarinku, kdy jsme vyrazily na cestu. Hnědka na mě natáhla hlavu a její pysky začaly šmátrat po mandarince. ,,Hele ty potvoro hnědá,“ zasmála jsem se, ale dala hnědce čtvrtku mandarinky a dala jí pusu. ,,Hubana!“ řekla jsem a hnědka mi dala krásnou pusinku. Pochválila jsem ji a došly jsme k Perlovce. Dojedly jsme společnými silami mandarinku a hnědka frkla a vešla na most první. ,,Ne,“ řekla jsem rázně a začala ukazováčkem kývat směrem k prsoum. Gal frkla a couvala, až jsem přestala, pochválila ji a šla na most, kdy se hnědka za mnou rozešla. Došly jsme společně na palouk, kde jsem Gal popustila vodítko, podrbala ji a nechala ji, aby se pěkně pořádně napásla. Tedy, ne že by se nepásla doma ve výběhu, ale procházka je procházka Navíc Gal měla tenhle týden docela perný, ale zvyká si dobře, je to pro její dobro, aby nezahálela a nezapadla někam do nižších stupínků, jako když jsem ji dostala na starosti. Byla jsem šťastná, když jsem sledovala naše společné kroky, které směřovaly k jednomu společnému cíli – Zlepšovat se navzájem ve všem, co se nám postaví do cesty. Sedmý level nám zatím stačil, ale brzy se dáme na cestu do osmého a to bude teprve velká makačka, musíme se na to připravit dost nervově. Podívala jsem se hnědce na čelo a ta zvedla hlavinku, frkla a já s úsměvem dala hlavu do jejího kožíšku na hřbetě. ,,Jdeme,“ mlaskla jsem po chvilce a usmála se. Gal zvedla hlavu, frkla a šla za mnou. Podrbala jsem ji a usmála se. Vzaly jsme to zase zpět přes Perlovku a po chvilce byly zase u Florestovského areálu, já otevřela zadní bránu, prošly jsme a já za námi zavřela. Pohladila jsem hnědku, mávla na Sue a s úsměvem došla až do stáje.