cassie + gentleman: STEJNĚ JAKO KITTY - PÉČE A PK DOHROMADY

,, Vraťte se v celku,“ zavolala za námi Sue, kdy kolem ní poskakovala fenka. V ruce jsem svírala čip a mířila si to k hlavní bráně. Hnědák měl zdviženou hlavu, rozhlížel se kolem a frkal. Nesl se jako pán a energicky kráčel vedle mě. Dobrá nálada jen z něj zářila. Měl na sobě deku, aby mi neprochladl, plánovala jsem něco málo dělat, ale dneska nebyla až taková zima, přesto to stačilo.
,, Včera si nemohl mít lepší náladu?“ usmála jsem se, pohladila ho po krku, kdy příjemně hřál. Já sama byla oblečená tepleji, protože ještě pořád nebylo teplo, ale pěkná zima. Já si na nic nestěžovala. Klidně bych jela na hory. Dávala jsem pozor, kam šlapu a také kam jdu s hřebcem. Nestála jsem o to, aby mu to podjelo, stejně jako Naberusovi. Jeho hravá povaha se mu dost vymstila a valach má teď problémy. A o ty jsem rozhodně nestála. Po cestě jsme zabočili směrem do lesa. Bude tam o něco chladněji, ale to vůbec nevadilo. Zadívala jsem se na čas a rozmýšlela si naší trasu. ,, Je pěkně co,“ usmála se na hřebce po mém boku.
Začal mě předhánět, až se na něj podívala, ale zastavila jsem, kdy se mu to moc nelíbilo, přesto zastavil, dal uši dozadu a pohlédl na mě.
,, Pomalu, nikam nespěcháme chlapče,“ upozornila jsem ho, držela jsem vodítko, avšak rozešla jsem se kupředu – opět mě předběhl, až jsem si povzdechla, ale zastavila se znova. ,, Stůj,“ řekla jsem mu, zastříhal ušima a zastavil se, pohladila jsem ho mezi ušima a na krku s pochvalnými slovy. Kolem bylo ticho. Zkusili jsme to tedy na podruhé. Hřebec očividně pochopil, i když jeho výraz mluvil za vše – sakra ho štvu. Pokračovaly jsme po cestě, vodítko jsem mu nechala volnější. Sklonil si hlavu směrem k zemi a přešel více na stranu, kde byl sníh. Ušklíbla jsem se, avšak rozešla se přímo do lesa, kde byli stromy dost daleko od sebe, tudíž ideální na motání se mezi nimi. Vyskočila jsem na menší kopec, hřebec šel samozřejmě sebou. Čumák u země, zkoumal sníh, který už znal, hrábl si do něj a zafrkal, ale vedla jsem ho mezi stromy. Kroužila s nimi, abych se trochu naohýbal. Jednou se rozhodl, že to vezme jinou cestou, avšak měl smůlu. Hezky jsem si ho zavedla cestou, kterou jsem chtěla a prošli celý les až na cestu do mírného kopce. Odtamtud bychom se měli dostat na místo, kam potřebuji. Nebo spíše chtěla jít. Na menší louku.
Louka byla menší, mezi stromy, ale to vůbec nevadilo. Dovedla jsem hřebce do jejího středu, kde jsem se zastavila. Vzala jsem si delší vodítko. Sníh zde byl o něco vyšší, takže se bude hnědák pěkně namáhat, alespoň trochu a chtěla jsem vyzkoušet něco málo z PK. Něco si připomenout.
,, Tak dobře miláčku,“ usmála jsem se. Neměla jsem u sebe tušírku nic, tudíž se budu muset spolehnout na jiné věci. ,, Couvej,“ řekla jsem mu, udělala jsem jeden krok k němu, poté další a dívala se na něj. ,, Couvej,“ zopakovala jsem znova a zřetelněji. Hřebec zvedl hlavu, ale zacouval o dva kroky zpátky. Pochválila jsem ho. Přešla jsem k jeho boku, pěkně zepředu, na místo, kde byli jeho slabiny a velmi opatrně přitlačila na to místo. Stálý tlak, který jsem pomalu zvětšovala, podle toho, jak hnědák reagoval. Chvíli mu to trvalo, ale poté ustoupil předkem do strany.
,, Tak šikovný,“ usmál jsem se, pořádně ho pochvalně podrbala a zkusila to z druhé strany. Ve sněhu se musel více snažit, zvedat nohy, což mu asi moc nevyhovovalo. Pochválila jsem ho znova. On si spokojeně odfrkl, otřel se mi o ruku, kdy jsem se usmála. Zahrabal kopytem do země a chtěl sklonit hlavu, kdy jsem mu to zakázala, až jsem si uvědomila jednu chybu. Předtím mu to dovolila.
,, Jsem to, ale pako co? Promiň zlatíčko,“ omluvila jsem se mu, podrbala ho mezi ušima a podívala se na menší louku. ,, Tak pojď, klus,“ zavelela jsem a sama se rozeběhla sněhem. Vážně to moc nešlo, běhalo se mi v tom hůře a ještě hůře než hřebcovi. Zvedal více nohy, ale s nadšením klusal vedle mě, sledovala jsem ho.
,, Stát,“ řekla mu – zastavila jsem se také. Hřebec mě předběhl, sklopil uši a otočil se ke mně bokem, kdy jsem si ho opravila, postavila si ho na místo, kde měl stát a znova se rozeběhla s povelem klus a klusali jsme kolem. ,, Stát!“ řekla znova, jasně a zřetelně. Hřebec znova předběhl a tenhle proces jsme zopakovali několikrát, dokud nezastavil vedle mě, jak jsem chtěla. Přišla velká pochvala.
,, Tak znova, couvej,“ postavila se proti hnědákovi. Netvářil se na mě už tak otráveně, jako předtím, hezky si zacouval. Bylo pěkné si procvičit něco z PK, připomenout si to. Je to sice zdráhavý, protože to nedělal trochu déle a nereaguje tak pěkně jako předtím, ale to se dá lehce napravit. Poté jsem vyzkoušela poslední věc.
,, Tak na kruh,“ usmála jsem se, hlavu jsem mu nastavila za pomocí ohlávky ve směru, ve kterém jsem chtěla, aby šel. Neměla jsem u sebe bičík a pro klacek se mi nechtělo, tudíž jsem využila něco i z napojení, zadívala se mu na místo mezi ušima a krkem a šla více na jeho záď. Gentleman se na mě podíval. Asi dělal, že nechápe nebo se mu nechtělo. Zůstávali po nás ve sněhu pěkný stopy. ,, Krok,“ mlaskla jsem rázně, hřebec se rozešel na kruhu, kdy jsem se pousmála a sama jsem si dělala uprostřed malý kruh. Takhle na něj uvidím a je hloupé stát na místě a otáčet si za ním hlavu, takto jsem ho následovala. ,, Hodný,“ usmála jsem se. Po kruhu, zkusila s ním na chvíli klus.
,, Klus, jdeme,“ mlaskla jsem, podívala se, jestli nemám něco po ruce, ale lehce jsem tleskla a znova řekla klus, velmi rázně a hlasitě. Hřebec se rozklusal – zvedal mi pěkně nožky, nesnažil se to flákat. I pro něj to bylo možná tak pohodlnější.
,, Hooodný,“ usmála se, avšak lehce jsem klesala hlasem s hlasovou pobídkou krok, Genty zareagoval, přešel mi do kroku, opět velká pochvala a to samé vyzkoušela na druhou ruku; opět jen krátce. ,, Ty jsi, ale šikovný kluk co?“ dala mu pusu na čumák. Naposledy zacouvat a ustoupit zadkem a předkem a měli jsme to za sebou. Více jsem ho nechtěla zatěžovat a z louky jsme se rozešly zpátky na Florestu větším obloukem, kdy to bude tak akorát. Vyfotila jsem si i hnědáka, když mu dovolila, aby si sklonil čumák ke sněhu, poslala jsem to Allenovi a Jennifer.
,, Ten sníh se ti líbí že?“ řekla jsem mu, pousmála jsem se. Hubu jsem si rozbila skoro já. Šlápla jsem totiž na dost blbé místo. Na Florestu jsme se vrátili tak za 45 minut, možná více, možná méně, ale tak nějak jsem ten čas odhadla. Sue na nás mávla a my šli do stáje.