kitty+asie: Vranou jsem si odchytila docela snadno – nikam se neotáčela, neodcházela, jen na mě tak koukala. Nasadila jsem jí provazovku, kolem krku jí dala nákrčák, a vedla jí ven. Opět jsme si museli nejprve vyřešit něco málo, co se týkalo pozornosti a osobního prostoru, když kolem mě chtěla projít a vylízt z výběhu doslova přese mě. Chvilku jsme tam zase strávili, oproti včerejšku to už ovšem bylo kratší. Ještě jsme se trochu spravovali cestou po příjezdovce, směrem k lesu, kdy jsme musely řešit i to, že si chtěla pobíhat jen tak všude možně, takže zastavit, počkat, a klást na ní určité nároky, co se týče toho, jak dlouho má vydržet stát. Ne moc velké, ale aby tam aspoň nějaké stání proběhlo. Pak se šlo dál. Jakmile mě předběhla, otočit a zpátky, takže jsem se dostala přes ní a ona se musela otáčet na zadku. A tak jsme to opakovaly až do zblbnutí, dokud nepochopila, že má jít vedle mě a v klidu. Přežvýkla, a šla svižně, ale dodržovala pravidla. „Ano!“ houkla jsem na ní a spokojeně jí podrbala na krku. A protože na cestě se nedalo nic moc dělat, vlezly jsme do lesa. Přelezly jsme příkop, vlezly mezi stromy a chvilku jsme se tu věnovaly slalomu a posilování nožek tím, jak je hezky musela zvedat a dávat pozor. Prolezly jsme takhle na mýtinku, které byla super na malou zastávku. Zastavila jsem, Asie o chvilku později, ale dřív, než se vodítko napjalo, což byl pokrok A já začala zkoušet. Stoupla jsem si k ní z boku, chytila nákrčák tak, jak by asi mohl působit ze sedla, a začala působit zpět. Nejprve jsem ho jen přizvedla, pak posunula ruce lehce dozadu, a pak jsem začala působit stupňovaným tlakem. Míň, trochu víc, víc, a Asie couvá. V ten moment jsem nákrčák pustila, houkla „Ano!“ klika klikrem, co jsem ho měla v ruce, a nabídla jí kokyno. Pak jsme si zopakovaly pravidla pro braní pamlsků – zase kokyno na ruku, a když o něj jeví zájem, ruka se zavírá, když ne, otevírá se. Netrvalo to tak dlouho jako včera, ale pořád je na čem pracovat. Asie nakonec odměnu získala a protože jsem jí nechtěla unudit učením, pokračovaly jsme dál.
Z mýtinky vedla trochu širší stezka, po které se dalo rozeběhnout se. Tak jsme to zkusily. Poposkočila jsem, abych Asii upozornila na změnu, a Asie se vedle mě rozeběhla – pochopitelně trochu rychleji. Takže jsem zastavila, počkala, až se uráčí zastavit rovněž, srovnala si jí zase vedle sebe a zkusily jsme to znovu. Opět s to nepovedlo. Takže zastavit, počkat a znovu. Když jsem neregistrovala žádnou změnu, změnila jsem strategii – když se rozeběhla moc rychle, otočila jsem se a běžela na druhou stranu. Tím se dostala do nepříjemné situace, kdy se musela z toho svižného klusu rychle zastavit a otočit, a to na tom zasněženém povrchu. I tohle nám chvilku zabralo, ale nakonec vedle mě klusala v tom tempu, které jsem si já určila. „Áno!“ pochválila jsem jí, odklikla to a okamžitě jí nabídla kokynko. A aby se neřeklo, tak jsme zase pocvičily couvání – postavila jsem se proti Asii a nejprve pohled, pak řeč těla, mávající ruka, hýbající se lano, lano se hýbe víc, lano postupně rozhoupává karabinu – ne moc – a gesto mrkvovkou. Pochválila jsem jí a opakovala znovu. Takhle jsme to zkusily čtyřikrát, než jsme si znovu zkusily, kdy se bere kokyno. Dala jsem jí ho, teprve když nejevila zájem ani o otevřenou ruku – a odklikla to. Pak jsme ještě párkrát zkusily zacouvání na tlak na nákrčáku – a pokračovaly v cestě. Občas jsme si kousek popoběhly, opravily, že má běhat vedle mě, a ne mě předbíhat a válcovat, a když to bylo v pořádku, tak jsme si i zkusmo přeskočily větev, co ležela přes cestu. Spokojeně jsem vranou pochválila, srovnala jí nákrčák, který se jí sesouval, a pokračovaly jsme dál. Procházely jsme mezi stromy, slalomovaly, čas od času jsem zastavila, zkusila, jestli mě pořád vnímá, a šla dál, a jen tak jsme trávily čas. Vrátily jsme se na původní mýtinku, kde jsme opakovaly tlak na nákrčáku – nejen zacouvat, ale i ohnout krk na jednu a na druhou stranu. Nad tím jsme strávily asi nejdelší dobu, ale Asie už ke konci reagovala krásně – a spokojeně chroustala odměny za správný výsledek  Na Florestu jsme se tak vrátily vymrzlé – tedy já, Asie vypadala spokojeně – ale s dobrým pocitem.

VLOŽENO I DO PK NA ZÁKLADĚ DOMLUVY S CASS