kitty+asie: VLOŽENÁ I V PK NA ZÁKLADĚ DOHODY S CASSIE
Vyrazily jsme s Asií ven, směrem do lesa. Opět jsem si s ní nejprve vyříkala vše, co se týče pozornosti a osobního prostoru, než jsme vyšly branou ven. Pokračovaly jsme v klidu, klidným krokem, i když Asie se snažila docela vyvádět – byla ve sněhu vždycky dost rozjančená. „Neblbni kámo. Na to bude čas jindy.“ Rozhodla jsem se, že k ní do výběhu musím dát ještě někoho – Dekameronovi nevadila, nebo aspoň ne tolik, jako ostatní Ale dovedla jsem si představit, že jí nenechá vyvádět podobně, jako Naberus se Sezamem. I když ono nechat jí vyblbnout se i mimo výběh taky nemuselo být na škodu. Každopádně teď jsem jí měla na ruce a vyvádět neměla – takže vždycky, když mě začala předbíhat, udělala jsem otočku kolem ní a tak jí dostala za sebe. Kdykoliv vyklusala kupředu, zastavila jsem a nenechala jí jít, dokud nepostála aspoň vteřinku. Tímhle tempem nám chvilku zabralo, než jsme se dostaly do lesa – ale když už jsme tam byly, vnímala mě Asie mnohem líp. Štrádovaly jsme si to pěšinkou, kde nebyl sníh nijak zvlášť hluboký, nebyl ale ani ušlapaný a nepatřila k těm širokým cvalovkám, po kterých se v zimě jezdí. Šly jsme příjemným tempem, čas od času jsme zastavily a když stromy kolem nás trochu odstoupily od sebe, začala jsem mezi nimi Asii vodit, jako při slalomu. Musela dvat dobrý pozor, kam jdu já, i kam ona klade nohy, jelikož pod sněhem byly kořeny, pařezy a podobně. Dávala jsem jí proto čas, vždyť i já jsem si musela hlídat, kam šlapu. Vraná tak hezky pozvedávala nožičky a když jsme se vracely zpátky na stezku, musely jsme sejít menší svah – prudký, ale vysoký tak metr. Asie hezky podsadila nožky, sklouzla se dolu, a já jí spokojeně pochválila – a dopřála jí mlsku. Pokračovaly jsme dál, a protože Asie se docela hezky uklidnila, tak když se stezka trochu rozšířila, mlaskla jsem a rozeběhla se poklusem kupředu. Asie pozvedla hlavu a v ten moment běžela vedle mě – pochopitelně se mě snažila předběhnout, a když na tohle došlo, zastavila jsem, ona musela taky – i kdyby mě nevnímala, tak vodítko nebylo tak dlouhé – otočila se, tím jsem se dostala zase dopředu, a teprve když vydržela alespoň vteřinku stát, rozklusala jsem se vpřed. Chvilku jsme pochopitelně pendlovaly na tomhle úseku sem a tam, ale Asie na to brzy přišla, a když jsem se lehkým poklusem vydala zase vpřed, pokračovala vedle mě mým tempem. „Áno!“ chválila jsem jí nadšeně, uběhly jsme takhle vedle sebe asi padesát metrů, abych zastavila a dopřála jí kokynko. Asie ho vděčně přijala, přechroustla, a pokračovaly jsme zase kupředu. Chvilku jsme šly krokem po té samé stezce, než jsme zabočily do lesa – bez slalomů a podobných, ale i tak jsme musely obě dávat pozor, kam šlapeme, než jsme se dostaly na lesní mýtinu. Musely jsme překonat menší příkůpek s potokem, ale i mě stačilo jen hodně natáhnout krok, takže Asie si ho hezky překlusala a pak – k mému velkému potěšení – místo toho, aby se po mýtině rozeběhla, zastavila hned vedle mě. „Áno!“ pochválila jsem jí nadšeně, a chvilku jí jen tak drbala. Pak jsem jí popovedla o kousek dál, a začala pracovat na tom samém cvičení, co nedavno. Vytáhla jsem z kapsy kokyno a natáhla prsty. Jakmile se k němu přiblížila čumákem, prsty jsem zavřela. Začala do mě šťouchat pysky, a když zjistila, že mi tu ruku neotevře, ztratila po chvíli zájem. V ten moment jsem ruku opět otevřela. Asie se otočila zpátky – a ruku jsem zavřela. Začala jí zase prozkoumávat, šťouchat, ale bezvýsledně. Ruku jsem nechávala zavřenou. Jakmile Asii přestala moje ruka zajímat, otevřela jsem jí – a zase to začalo. S každým opakováním ale ztrácela zájem rychleji a rychleji, až se vždycky na ruku jen podívala, a jakmile se ta zavřela, nechala ji být. Druhou rukou jsem jí držela, ale zároveň jsem v ní třímala klikr. Jakmile se mi už do ruky nedobývala, a neměla zájem, ani když byla otevřená, klikla jsem a podstrčila jí pamlsek přímo pod čumák. Asie si ho spěšně vzala, já jí spokojeně podrbala, klikr uklidila a šly jsme dál.
Po cestě jsme se vracely zase na Florestu. Občas jsme si popoběhly, občas jsme zastavily a trénovaly s kokynama a klikrem, a občas jsme si jen tak zastavily a drbaly. Hodně jsem to také prokládala couváním – na gesto mrkvovkou, což zvládala, ale tentokrát jsem se jí snažila skrz to naučit na jiný tlak. Nejprve jsem se jí podívala na prsa, pak jsem zaujala agresivnější postoj, pak jsem začala mávat rukou, hezky rytmicky. Spodek vodítka, které jsem v té ruce držela, jsem nejprve přidržovala, pak jsem ho pustila, takže jsem rozhoupala vodítko. Nejdřív míň, potom víc, a pak teprve jsem zapojila gesto mrkvovkou. Opakovaly jsme to v průběhu procházky často, takže se nakonec poveldo, že začala couvat už jenom na výraznější mávání vodítkem. Váhavě, ale okamžitě jsem klikla, dala jí kokyno a velmi spokojeně chválila.
Venku jsme byly celou hodinu – takže jsem se vracely docela vymrzlá Ale velmi spokojená. Asii tahle práce očividně dost bavila, takže jsem byla naprosto nadšená, zvlášť protože jsme během procházky dávaly nejrůznější lekce a ona se úžasně rychle učila.