kitty+asie: Kobylka se mě sledovala, už když jsem vcházela – otočila se ale, a odšla ode mě. Musela jsem jí chvilku po výběhu sledovat, než jsem jí mohla nasadit provazovku (chodila do výběhu bez stájovky, před nějakou dobou jsem se tak domluvila s vedením akademie), cvaknout jí lano a odvádět jí pryč. Nejprve se jí se mnou nijako nechtělo – zůstala stát jako přikovaná, i kdž už jsem se vydávala pryč. Otočila jsem se a šla směrem na druhou stranu – kolem ní, takže se musela dát do pohybu, otočit se a nasměrovat na mě. Takovýmhle způsobem jsem jí rozešla a společně jsme se vydaly směrem z výběhu a ven. Naplánovala jsem trochu delší procházku, relax, a přitom kontrolovat její pozornost. Než jsem jí vyvedla z výběhu, zastavila jsem u brány – a Asie se zasekla až takřka o mě. Otočila jsem se, prošla kolem ní, donutila jí tak otočit se na zadku a šla jinam. Dostala se zase za mě, a já si zkusila cvičně zastavit. Opět se přese mě pokusila přejít, takže jsem se otočila a zase jí dostala za mě, a donutila se docela složitě, oproti přirozenému koňskému pohybu, otáčet. Zase jsem zkusila zastavit u brány – a tentokrát zastavila spolu se mnou. Pochválila jsem jí, spokojeně podrbala, a otevřela bárnu výběhu a provedla jí skrz. Samozřejmě se přese mě chtěla přehnat, otočila jsem se a šla zpátky (u toho jsem hlídala, jestli se k nám nevydávají oba koně) a chvilku jsme tam s otočkama pendlovaly, než pochopila, že bude muset zůstat za mnou, jestli chce projít ven. Pochválila jsem jí, zavřela za námi a vedla jí směrem k louce. Tam jsem jí nechala jít, jak chce – víceméně musela dodržovat moje tempo, ale nemusela se držet v nějaké přřesné pozici, jen na mě úplně nekašlat – a pokud tohle splňovala, nechala jsem jí v klidu jít. Přešly jsme louku, zašly do lesa, a vyhnuly se cestě – mezi stromy nebyla sněhová závěj tak veliká, ale přece tam byla, Asie vysoko zvedala nožky, kontrolovala terén, nechávala jsem jí klidně i uhnout dál ode mě, když jsem viděla, že cítí potřebu jít o trochu dál, ale jakmile se zasekla a zůstala stát, otočila jsem se kolem ní a donutila jí otočit se – a to se jí takhle v terénu zvlášť nelíbilo. Vydala se za mnou, spěchala, ale ne moc, zkoumala sníh, občas si ukousla nějakou tu větvičku, a já zkoušela její pozornost různým slalomem mezi stromy a kořeny. Chvilku to trvalo, ae nakonec mě hezky vnímala, šlapala pěkně za mnou, zatáčela se mnou, zastavovala ve stejný moment, co já – byla jsem moc ráda, nechala jí stát a spokojeně jí drbala na krku. Byla ostříhaná jen málo, takže měla na většině srsti svůj medvědí kožíšek, a zimou tedy rozhodně netrpěla. Chvilku jsme tak postály, podrbaly se a pak nejkratší možnou cestou opustily les, směrem na velkou louku. Asie pochopitelně našpicovala uši a začala poklusávat, energie měla až až a já jí musela umravňovat – opět jsem se otáčela, koneckonců, když se musela otočit takřka na místě, tak se u toho klusalo těžko – měnila jsem směr, zastavovala, hlídala si, aby si hlídala ona mě – a když to splňovala a uklidnila se, nechala jsem jí být, pochválila jí, zastavila – a jelikož ona zůstala stát u mě, spokojeně se nechala drbat a zůstala v klidu, odměnila jsem jí pak tím, že jsem se rozeběhla a vraná si spokojeně klusala vedle mě. Neříkám, že si nechtěla nacválat a vykozlovat, ale to jsem na ní houkla, v tu ránu jsem zastavila a pak zase v klidu vyběhla. Jakmile vedle mě uklusala kus v klidu, bez nějakého honění se, spokojeně jsem houkla „Anoo!“ hezky medově sladce A když se pak pokusila vyběhnout kupředu, zase jsem na ní ostře houkla, zastavila, a teprve pak jsme pokračovaly. Kousek jsme si takhle zaklusaly, jen tak, abych to udýchala a přes příliš se nzapotila, nerada bych nastydla. Vraná měla ovšem energie pořád dost, vydaly jsme se přes les – terénem – na stezku a pokračovaly v cestě. Už jsem jí nezkoušela sama od sebe, jen co tak přirozeně vyplynulo – když se někde zasekla a zastavila, tak jsem jí musela opravit, nebo když jsme někam zabočovaly a podobně, ale jinak už jsem to brala jen jako relax, příjemnou procházku. Občas jsme zařadily nějakou tu terénní nerovnost, ale jinak nic zvláštního. V klidu jsme se tak vrátily na Florestu, já vranou odvedla rovnou do výběhu, sundala jí ohlávku a šla se ohřát do tepla 