lia a charakter: ,,No pojď.“ Zamlaskala jsem na váhajícího valáška u dveří. Přemýšlela jsem, kam půjdeme, nakonec jsem zvolila travnaté kolbiště, teď momentálně zaváté sněhem. Teri zaváhal, cestička byla udupaná dvounohými i čtyřnohými obyvateli Floresty, jenže na kolbišti nikdo poslední dobou nebyl. Mlaskla jsem si a udělala krok do sněhu. Teri mě s rozpaky v očích následoval.
,,Hooodný,“ pochválila jsem ho a chviličku počkala, než jsem udělala další krok. Když Teri zjistil, že sníh není žádná bestie, (I když se tak posledních pár let choval, vzhledem k jeho množství.) uvolnil se a zvědavě ho začala očichávat. Uplácala jsem, jakouž takou kouli a ukázala mu.
,,Koukej.“ Přikázala jsem mu a hodila kouli nedaleko. Teri se díval, kam ten míček na hraní zmizel a vyrazil směrem, jakým sněhová splácanina zmizela.
,,Ne, ne, ne,“ zarazila jsem ho a donutila ho o pár krůčků ustoupit.
,,Tak je šikovný,“ pochválila jsem ho a vydala se tím směrem, kam chtěl valášek jít. Ten zvedal nohy, jako baletka.
,,Vidíš? Tady je,“ ukázala jsem hnědákovi, kouli teď zapadlou do sněhu. Hnědák si ji zvědavě očichal a zafrkal. Sníh okolo jeho nozder se rozletěl na všechny strany. Musela jsem se smát. Valášek se na mě podíval se šibalskými jiskřičkami v očích a nozdrami mi očichal nos. Bylo by to super, kdyby na nozdrách neměl nalepený sníh.
,,Teri!“ shrnula jsem si sníh z nosu. ,,Ty rošťáku jeden!“ Zašklebila jsem se a pokračovala dál. Tari mi neustále očichával kapsy nebo vlasy a mě bylo jasné, že bez odměn dlouho žít nedokážu, takže… návštěva obchůdku bude asi nutná… Stejně, jako bych mu měla pořídit stájovou deku a nepromokavou bederku, protože nejsem si jistá, jestli nám počasí bude přát k třetímu level. S úsměvem na rtech jsme přivedla Teriho na cestičku u trenážeru a vzala ho k výběhům, ne abych ho tam již pustila, ale abych Teriho přivedla ukázat ostatním koním, jenž byly ve výběhu. Teď se koně, jenž neměli žádnou jezdkyni, přiváděli zpět do výběhů. Tarot stál u ohrady s nastraženýma ušima a koukal na nás. Přivedla jsem Teriho k němu a nechala valášky se navzájem očichat. Z vedlejšího výběhu zaržál Naberus, který měl asi v živé paměti hru s Charliem. Lion, jenž byl ve výběhu s Tarotkem se přišel podívat co se to tu dějě. Koník k nám přišel oblečen ve slušivé červené termodece a pokračovala další fáze očichávání. Podrbala jsem všechny tři valachy na hlavě a s Terim vyrazila dál. Tarotek s Lionem šil podél naší ohrady, takže to muselo vypadat celkem vtipně. Každopádně jsme se pak dostali k výběhu, kde rozhrnovala sníh Fidorka s Goldem, Nath k nim právě přiváděl Lady.
,,Na procházce, jo?“
,,Ne na dlouho. Za chvilku ho odvedu do výběhu ke Spirále…“
,,Nevíš, kdo byl ráno u Spirály?“ zeptal se Nath.
,,No, Teri, Notka a Vallhalka.“
,,Díky moc.“
,,Není zač,“ Podrbala jsem Teriho na žlábku mez čelistmi a vyrazila dál k opačnému výběhu, kde byl právě Naberus. Ten mého svěřence očichal, uskočil, vyhodil zadníma nohama a s kozlíkama vyrazil na druhý konec výběhu.
,,Tak tady moc nepořídíme,“ Pokrčila jsem rameny.
,,Tak už půjdeš do výběhu, ano?“ Ujistila jsem se a pustila valáška do výběhu.