izzy+meteor: VYKROKOVÁNÍ PO TRENAŽERU,PROCHÁZKA KOLEM AZULU
Mety ještě trochu oddychoval. Přehodila jsem přes něj odpocku a zapla mu ji pod břichem. Už v trenažeru párkrát zakašlal a teď znovu. Musím ho večer vzít do solárka. Sluníčko hezky šajnilo,ale neohřívalo skoro vůbec a tráva pod nohama místy křupala. Vedla jsem malýho od trenažeru směrem k venkovní kruhovce a kolem ní k Azulu. Naše místečko!! Docela mě překvapilo že tu nikde nebyly žádné stopy. Nemyslela jsem si že tu opravdu nechodí nikdo jiný U kraje byl Azul skoro zmrzlý,nepochybovala jsem o tom že před pár dny určitě zamrzl úplně. Mety oddechoval a držel se za mnou. Šel uvolněně a zvědavě si prohlížel okolí a levým uchem si hlídal mě. Pašák je to,pomyslela jsem si. Byl fakt miliónovej a přesto neměl sklony k flegmatismu, naopak vše zvědavě zkoumal. Voda byla nejzajímavější věc an světě, ale přece jen by nikdy neublížil svému člověku a nenechal ho na holičkách. Byla jsem hrozně ráda že jsem dostala tu možnost být jeho parťákem. Meteor sledoval hladinu Azulu,jako by byl smutný že nějaká voda se hýbe až dál od břehu. Odfrknul si a zamířil pohledem k lesu. Já koukala na cvalovku. Zajímalo by mě jestli je zmrzlá nebo se na ní dá jet. Možná by stálo za to se tam zítra mrknout, nebyla by to špatná možnost jak Metymu dopřát trochu pohybu,navíc to pro mě nebylo nárčné,takže by mi to mohli z nemocnice dovolit. Uvidíme. Mezitím jsme oba naprosto ponořeni do zkoumání okolí došli k části rybníku kde nebyl u vody žádný skok ale spíš taková malá soukromá Florestovská pláž. Tím že jsem tu přes léto nebyla si Mety vody neužil natolik na kolik mohl. To jsem mu hodlala na jaře vynahradit. Na chvíli jsme zastavili a pozorovali Azul a Florestu a všechno. Potom jsem na valacha mlaskla a pokračovali jsme dál po obvodu rybníku až jsme se dostali zpět k venkovní kruhovce. ,,Tak pojď,jdem domů,už jsi stejně vydýchaný‘‘ usmála jsem se na valacha a podrbala ho za ušisky.